Tampere

Tampere je nejvýznamnějším průmyslovým městem Finska (mimo Helsinki). Leží 160 km severně od hlavního města. Se 184 000 obyvateli (2000) je druhým největším městem země (před Turku). Městu se přezdívalo finský Manchester pro zdejší tradiční textilní průmysl. První textilky vznikaly na počátku 19. století po obou březích peřejnatého toku Tammerkoksi.

Město bylo založeno roku 1770 králem Gustavem Vasou, obdrželo statut svobodného města a stalo se bezcelní oblastí, což přispělo k jeho rychlému rozkvětu. Přestože jde o průmyslovou aglomeraci (papírny, kovodělný průmysl), převládající dojem vytvářejí modrá jezera a zelené parky obklopující město.

Díky své atraktivní poloze u peřejí mezi jezery Näsijärvi a Pyhäjärvi má Tampere patřičnou přitažlivost i pro turisty vyhledávající přírodní krásy. V katastru města se rozkládá na 180 vodních ploch, jakož i velké množství zeleně a parků. Na úpatí horského hřbetu Pyynikki, který se zvedá takřka přímo z městského centra, leží letní divadlo (Pyynikin kesäteatteri) pro 800 diváků (malou senzaci tu představuje okolnost, že při změně scény se neotáčí jako obvykle jeviště, ale hlediště. Řady sedadel tak působivě putují v kruhu před kouzelnou přírodní kulisou okolních jezer a lesů. V srpnu každého roku se zde koná divadelní festival.

Také Tampere má svou rozhlednu Näsinneulan Näkötorni (někteří z nás jí navštívili) s vyhlídkovou plošinou a otočnou restaurací (za hodinu se otočí o 360°). Věž stojí na poloostrově Särkänniemi, vybíhajícím daleko do jezera Näsijärvi, což z výšky téměř 170 m zaručuje ideální výhled přes celé město. Jeho zástavba s řadou průmyslových podniků se rozkládá z větší části na šíji mezi jezery Näsijärvi a Pyhäjärvi, která je v nejužším místě široká pouhých 460 metrů. Právě tudy protéká voda z horního jezera Näsijärvi do níže položeného Pyhäjärvi a vytváří při tom pozoruhodné peřeje Tammerkoski, které se využívají k ekologické výrobě energie pro tamperské závody. Hlavní třída Hämeenkatu překračuje tyto slapy po mostě, který je působivě vyzdoben sochami od Wainö Aaltonena. Výše zmíněná rozhledna na poloostrově Särkänniemi patří k rozlehlému rekreačnímu areálu s mnoha dalšími kulturně-naučnými a zábavními zařízeními jako jsou např. planetárium (nabízí odborné i populární astronomické přednášky v různých světových jazycích), akvárium (nabízí možnost zhlédnout několik stovek druhů ryb z celého světa), delfinárium (mimořádně velké, těší se velké oblibě mezi turisty).

V muzeu Sary Hildénové (Sara Hildénin Taidemuseo) lze obdivovat nádhernou sbírku soudobého umění zahrnující práce finských i zahraničních tvůrců jako například Chagalla, Kleeho, Picassa nebo Miróa. Přes léto bývá hojně navštěvován zábavní park a dětská ZOO.

Příznivci ledního hokeje neopomenou pohlédnout ze silnice č. 3 na známý zimní stadion Jäähalli. Zde v 60. letech trénoval finské reprezentační mužstvo český trenér Gustav Bubník a dovedl ho do světové špičky (pod jeho vedením ČSSR poprvé s Finy prohrála).

V přístavu Mustalahti naproti poloostrovu Särkänniemi kotví nostalgicky působící staré parníky, sloužící k turistickým vyjížďkám tzv. Severní cestou přes jezero Näsijärvi do města Virrat. Této plavební cestě se někdy říká "Cesta básníků". Ze zdejších poetů je nejznámnější Johan Ludvig Runeberg (1804-1877). Svá díla sepsal v Ruovesi, městečku ležícím právě na zmíněné trase.

Mezi historické památky patří např. Dóm postavený v roce 1907 ve stylu národního romantismu. V dómu je 2 500 míst k sezení. Oltářní malbu vytvořil M. Encell v roce 1907.

Starý kostel z roku 1824 je dílem Ch. Bassiho, Alexandrův kostel z 19. století postavil T. Decker. Kostel Kaleva tvoří monumentální moderní panorama města na skalnatém pahorku Liisankalio. Postavili jej roku 1966 architekti Raili Paatelainenová a Reima Pietilä. Půdorys kostela má tvar ryby, starého křesťanského symbolu. Na něm jsou vztyčeny 30 metrů vysoké betonové stěny s úzkými zasklenými okny. Kostel pojme 1 050 sedících osob. Reima Pietilä je také autorem skulptury před oltářní stěnou.

Kostel Alexandra Něvského je ortodoxní kostel postavený v novobyzantském stylu roku 1899. Před hlavním vchodem je věž s devíti zvony, mezi nimiž je i největší finský zvon vážící 4 800 kg.

Novorenesanční radnice byla postavena roku 1890 Georgem Schreckem. Městské divadlo a Palanderův obchodní dům patří mezi secesní stavby. Knihovna z roku 1929 dokumentuje národní klasicismus. Budova nádraží je funkcionalistickou stavbou z roku 1938.

Budova Univerzity pochází z roku 1962 a představuje moderní finskou architekturu. Památník spisovatele Aleksise Kiviho od Väinö Aaltonena je z roku 1928, Památník Kaleva stojí před stejnojmenným kostelem a je dílem Terho Sakkiho z roku 1973.

Hala Tampere je supermoderní halou, která je určena pro konání koncertů a kongresů. V Krajském muzeu najdeme kolekci sakrálního umění, nejrůznější ruční práce a gobelíny. Umělecké muzeum je zaměřeno na umění Finska 19. a 20. století. Městské muzeum vystavuje moderní umění poslední doby, Muzeum Sáry Hildénové nabízí sbírku finského i evropského umění, kterou nashromáždila proslulá mecenáška, jejíž jméno muzeum nese.

V Tampere je také Leninovo muzeum, které sleduje pobyty Lenina ve Finsku, kam prchal před pronásledováním v carském Rusku.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení