Klášter Alcobaça - Portugalsko

Alfons I. Dobyvatel, zvaný také Alfons Henríques, vyhlásil roku 1128 proti vůli své leónské matky samostatnost Portugalska. Do té doby bylo "Portucale" jen nevelikým hrabstvím království Leónu a Kastilie. Pak v roce 1139 porazil muslimy u Ourique a jeho vojsko ho provolalo prvním králem Portugalska. O čtyři roky později uznala jeho královský titul i Kastilie. V březnu 1147 dobyl Alfons Henríques město Santarén, zmocnil se také Lisabonu a vzdala se mu i Almada a Setúbal. Po těchto vítězstvích král splnil slib, jež učinil před útokem na pevnost Maurů v Santarénu, a nechal vybudovat pro cisterciáky velkolepý kostel, který vyniká jednoduchým středověkým architektonickým řešením i svou velikostí. Dodnes je tento chrám největším v Portugalsku a patrně také největším cisterckým kostelem vůbec.

V konstituci cisterckého řádu sestavené roku 1119 se doslovně říká, že kostel má být velice prostý, bez sochařské nebo malířské výzdoby, s okny z bílého skla a bez příliš vysokých zvonic a věží. "Kláštery nebudou stavěny ve městech, obcích nebo u hradů, nýbrž v místech odlehlých kročejům lidí...", píše se tu také.

Příchod cisterciáků do Portugalska a vznik zdejšího opatství je nerozlučně spjat s dějinami národa. Klášterní kostel budovaný v letech 1158 - 1223 je ovšem také ukázkou stavitelského mistrovství. Cistercké kostely budované bez soch, bez maleb a bez liturgického zařízení, pouze s jednoduchými dřevěnými kříži, by byly jen málo zajímavé nebýt velkých kleneb. Ty jsou pro tyto chrámy nejdůležitějším prvkem. Vzhledem ke svým rozměrům vyžadovaly propočty, za které by se jistě nestyděli ani současní statici a architekti. V dějinách vývoje architektury jsou tyto cistercké kostely předzvěstí nastupující gotiky a z technického hlediska jim chybí pouze opěrný systém přejímající tlak kleneb. U gotických staveb jsou tyto tlaky svedeny do určitých bodů ve zdivu a z vnější strany zachyceny opěrnými oblouky a pilíři. Kostel v klášteře Alcobaça tento opěrný systém téměř postrádá, ale přesto - nebo právě proto - je to úchvatná stavba vyhnaná do neuvěřitelné výšky.

Zvenku ale téměř nic nenasvědčuje tomu, co se ukrývá za klášterními zdmi. Celou jednu stranu velkého náměstí tvoří klášterní budovy. Komplex budov široký 221 metrů je uprostřed přerušen barokní fasádou kostela. Z původní stavby se tu zachoval pouze gotický portál a rozeta. Štíhlá a dlouhá kostelní loď návštěvníka překvapí teprve po vstupu a uchvátí ho především svou jednoduchostí a vyvážeností linií.

V příčné chrámové lodi je tu ukryto ještě jedno překvapení. Náhrobky krále Pedra I. a Ines de Castro svou zdobností nejen kontrastují se strohým interiérem kostela, ale jsou také připomínkou jednoho romantického i krutého příběhu z portugalských dějin.

Ines de Castro přišla na dvůr Pedrova otce, krále Alfonse IV. v doprovodu princezny Konstancie Kastilské. Ta se stala manželkou následníka trůnu Pedra, ale ten se zamiloval do její krásné dvorní dámy. Po smrti Konstancie v roce 1345 se Ines de Castro přestěhovala za Pedrem do Coimbry, kde se s ní následník trůnu tajně oženil. To se ovšem pranic nelíbilo jeho otci. Intriky dvořanů i hněv krále Alfonse IV. nakonec vedly k tomu, že 7. ledna 1355 byla Ines de Castro zavražděna.

O dva roky později se Pedro stal králem a všem intrikánům, kteří zapříčinili smrt jeho druhé manželky, uchystal pomstu. Dvěma vrahům rozkázal vyrvat srdce. Ines de Castro byla vyzdvižena z hrobu, oblečena do purpurového pláště a korunována královskou korunou. Nejpřednější šlechtici země, kteří stáli za intrikami proti Ines de Castro pak museli políbit ruku mrtvé královny. Slavnostní průvod poté doprovodil její pozůstatky na místo posledního odpočinku v klášteře Alcobaça. Tady její náhrobek na věčné časy drží na hřbetech klečící sochy těch, kteří zavinili svými intrikami její smrt.

Po své smrti se král Pedro I. nechal pochovat do blízkosti své milé. Gotická sochařská výzdoba královského náhrobku je nejdokonalejší svého druhu v Portugalsku. Pedrova socha střežená anděly leží proti soše Ines. Král trval na tom, aby zůstaly čelem k sobě. V den posledního soudu, až Pedro otevře oči, padne jeho zrak jako první na milovanou Ines.

Základní informace:
Na seznam Světového dědictví UNESCO byl klášter Alcobaça zapsán v roce 1989. Město leží asi 10 km od moře v příjemně zvlněné krajině ve středním Portugalsku. Pravidelné autobusové spojení sem vede z Lisabonu, Coimbry a Leirie. Otevřeno je od 9.00 do 19.00 hodin, v měsících říjen až duben se zavírá již v 17.00 hodin.

Lumír Pecold