Lotyšské město Césis

V našem putování po zajímavých místech Lotyšska navštívíme město Césis. Nachází se asi hodinu jízdy na severovýchod od Rigy po víceproudé silnici A2, uprostřed Národního parku Gauja.

Dnešní Césis má více než 19 tisíc obyvatel a velmi starou a bohatou historii. První zmínky pocházejí z roku 1206 a jsou   obsaženy v Indrikisově kronice. Další zprávy se již vztahují ke stavbě opevnění a hradu z první poloviny 13. století. Livonský řád rytířů tu postavil řadu menších opevněných staveb a velmi krátce na to se Césis stalo hlavním městem řádu a bylo jím až do poloviny 16. století. Kroniky uvádějí, že od roku 1221 se pod opevněným hradem začalo rozvíjet i město, které od počátku 15. století patřilo i ke spolku hanzovních měst. 16. a 17. století bylo dobou zmaru a prakticky celé město bylo zničené válkami, požáry a ruskou okupací. Vzpamatovávalo se jen velmi pomalu. Významným impulsem rozvoje byla stavba silnice spojující Rigu a Pskov z  r. 1886 a stavba železnice Riga-Valka z r. 1889. Současné město těží z rozvoje cestovního ruchu a je potěšitelné, že je objevují i zahraniční hosté.

Uprostřed města stojí na vyvýšeném ostrohu Starý hrad, postavený v letech 1201-09. Byl rezidenčním hradem Livonského řádu až do roku 1561. Tu dobu připomíná v okolí i několik hrázděných domů. Hrad byl postaven z cihel se třemi věžemi, kaplí a třemi oddělenými a opevněnými hradními budovami. Jádrem hradu bylo centrální nádvoří obklopené po všech stranách obytnými budovami. Nejmohutnější byla Západní věž se zdmi silnými až 5,25 metru. Zde byly místnosti a pokoje hradního pána. Jižní věž byla nejvyšší, pětipatrová, 32,5 m vysoká. V nejspodnějším podzemním podlaží byla věznice. Později byla v 15. století přistavěna ještě tzv. Zásobovací věž, která se stala i základem pro další trakt nového hradu. Při rekonstrukci tu byly v roce 1960 nalezeny kostry tří žen a dvou dětí a asi 6,5 tisíc dalších předmětů. Hrad nejvíce utrpěl při invazi vojsk cara Ivana Hrozného r. 1577. Ochranu a útočiště v něm hledalo i obyvatelstvo z podhradí. Před krvavým koncem je však neuchránil. Situaci popisuje   ve svých Světových dějinách (1929) Grín takto: „Po ulicích města Césis jsou rozházená těla mrtvých, ale hrad ještě stojí a odolává. Ruské dělostřelectvo ho však již téměř zdolalo. Posádka a obyvatelé, kteří do hradu uprchli, si uvědomují, že je čeká stejný osud, jako ty ve městě. Rozhodují se vzít si sami život, než padnout do zajetí mučivé smrti. Poslední živí se shromažďují v patře pod skladem střelného prachu, rozdělují si poslední jídlo, říkají si poslední slova na rozloučení s ro-dinami a známými. Silným hlasem se nese do okolí hymna Dievs kungs ir musu stipra pils (Mocnou ochranou je náš Bůh). Kapitán Indriks Boismanis se vyklání z okna a vhazuje pochodeň do prachárny. Následuje obrovská detonace a hrad padá jako domek z karet“.

Oprava vedoucí k dnešnímu stavu započala v roce 1952.

Nedaleko stojí Nový hrad z roku 1777; byla to rezidence majitele césiského panství. Na dvoupatrové budově s mansardovou střechou zavlála poprvé   13. října 1988 vlajka dnes nezávislého Lotyšska. Byla to předzvěst nastupujících politických změn. V budově je od roku 1925  Muzeum historie Césis. Sbírky ukazují a dokládají vývoj prostoru města od nejstarších dob do současnosti. Restaurována je hlavní budova a kočárový trakt (1787).

Hradní (zámecký) park, 65 ha velký, je z roku 1812. Dnes slouží k pořádání písňových festivalů. Od Starého hradu sem vede schodiště ozdobené po obou stranách sochami. Vodní nádrž sloužila dříve k zásobování hradu i města pitnou vodou. Dnes v okrasném rybníčku stojí socha rybáře od Andreje Jansonse (1961). V parku je i asi 18 metrů vysoká hora Riekstu kalns, navršená někdy v době 11. až 12. století. Indrikis píše ve své kronice, že roku 1206 sem otec Daniel přivedl k pokřtění skupinu Ventianů (ze severního Kurzemska, pocházející od řeky Venta). Ti se po čase spojili s členy řádu Livonů a tvořili s nimi bojovou družinu. Vše připomíná několik kamenných fragmentů na jižním svahu hory.

Za prohlídku stojí i luteránský kostel sv. Jana na náměstí. Postaven byl v letech 1281-84. Obsahuje v sobě prvky románské i gotické. Trojlodní bazilika je 65 metrů dlouhá, 32 m široká a 65 m vysoká. Dnešní kostelní věž se špicí je z roku 1853 od livonského architekta Marcise Sarumse. Stavba byla hlavním kostelem řádu. Je tu pohřbeno několik velmi významných členů řádu, např. velmistr Walter v. Plettenberg (1450-1535) nebo spisovatel Tolgsdorf (1550- 1620), první překladatel Katechismu do lotyšštiny. Žil ve městě 16 let. K vidění je i obraz Golgota od Estonce Johana Kellera pocházející z r. 1585 nebo různé pohřební kameny a památníky. Varhany z roku 1907 s dvěma tisíci píšťalami, třemi manuály a jednačtyřiceti rejstříky dnes slouží k varhanním koncertům.

V centru města lze obdivovat řadu dalších památek, hlavně v ulicích Valnu (jméno pochází od toho, že tu vedly dříve hradby) a Rižské: pošta, školy, měšťanské domy z 18. a 19. století. Zajímavé jsou zdejší hřbitovy – německý, turecký (oba vojenské), Lejas, Meža, Lerzaine s řadou pochovaných významných osobností Lotyšska. Z muzeí je nejzajímavější to, které se věnuje dílu sochaře Jansonse.

Uprostřed kruhového náměstí je pomník Prvního oddílu Studentské Césiské armády, který byl postaven 1938 na paměť studentů bojujících v roce 1919 za svobodu a nezávislost vlasti. V roce 1950 byl zbořen a obnoven 1992.

Césis je velmi významným místem lotyšské historie i současnosti. Velmi dobře vybavená informační služba poskytuje nejenom informace, nýbrž i další služby spojené s cestovním ruchem pro hosty domácí, ale i ve stále větší míře cizince. Ti sem donedávna zabloudili jen náhodou, dnes sem již přijíždějí se záměrem zůstat několik dnů, hlavně v Národním parku Gauja. Pro Lotyše je místo vpravdě posvátné.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení