Ostrovy královny Charlotty

Ostrovy královny Charlotty jsou jako stvořené pro plavbu na mořském kajaku. Deštné pralesy, orli bělohlaví, miniaturní srny a úžasné, i když nebezpečné moře nám učarovalo. Bezpočet průlivů, ostrovů a ostrůvků neustále mění svou tvář v závislosti na přílivu a odlivu.

Zlatý smrk a bílý havran jako dvě super rarity vévodí každému průvodci po Ostrovech královny Charlotty. Zlatý smrk rostl až do ledna 1997 nedaleko vesnice Port Clements, byl tři sta let starý a skutečně zlatý. Jeho jehličí totiž obsahovalo pouhou pětinu chlorofylu, než je u smrků obvyklé, a tak nebylo zelené, nýbrž žluté. Takové stromy jsou většinou málo odolné, a proto byl tento velikán pozoruhodný především tím, že vůbec vyrostl. Nic ho ale neuchránilo před lidskou hloupostí: poražen byl jakýmsi pomstychtivým a uraženým ochranářem. Ten - ač původně sám lesní dělník - tvrdil, že ho společnost těžící dřevo nechtěla zaměstnat, protože vystupoval proti této těžbě, a na protest porazil vzácný strom.

Zlatý smrk se v řeči místních indiánů Haida nazývá "K'iid K'izaas" [kiid kizás], to jest Starý strom, a byl odjakživa součástí jejich ústně předávané historie. Teď už ale na ostrovech zůstal pouze bílý havran. Občané si ho považují, krmí ho a hýčkají. Je to skutečný havraní albín, jeden ze dvou, o nichž se v Kanadě ví, a je to mazaný pták. Rychle se naučil, že přitahuje pozornost a to že znamená hojnost potravy. Proto se nejraději prochází a natřásá na silnici. Pak se ovšem obyvatelé ostrovů zase bojí, že jim havrana někdo přejede. A tak všude, kde se vyskytuje, jsou rozmístěny dopravní značky omezující rychlost aut na hlemýždí tempo a kolem cest velké nápisy - pozor na bílého havrana!

Bílý havran

Celou noc se trajekt zaplněný do posledního místečka obezřetně proplétal mezi ostrovy a proplouval úžinami. Pravidelná linka mezi přístavy Prince Rupert a Skidegate byla narvána k prasknutí.

Brzy ráno nás loď vyklopila ve správním centru Ostrovů královny Charlotty, jež se rozkládají v Pacifiku asi 700 km severozápadně od Vancouveru. V délce zhruba 300 km se zde oceánem vine šňůra dvou velkých a 150 menších a malých ostrovů, z nichž nejznámější se stal Sgan Hwaii, neboli Anthony Island. Staré obřadní totemy v opuštěné vesnici Ninstins se staly symbolem téměř zmizelé indiánské kultury.

Celému souostroví říkají místní indiáni Haida Gwaii a vyprávějí o něm mnoho pozoruhodných bájí. Současné výzkumy zabývající se vznikem ostrovů dokonce potvrzují zkazky, které si původní obyvatelé po tisíciletí předávali. Byly o tom, že jejich předkové žili na širé travnaté pláni, z níž se staly zalesněné ostrovy, a museli mnohokrát stěhovat své vesnice kvůli stoupajícímu moři.

Podle údajů, které jsou v současnosti k dispozici, se odhaduje, že před 13 tisíci lety, v poslední době ledové, sahala hladina moří o hodně níže, a také se odhaduje, že úžina oddělující Ostrovy královny Charlotty od pevniny byla o více než polovinu užší. Ostrovy Haida Gwai byly jen částečně zaledněné a kontinentální ledovec na ně nedosáhnul. Později, jak ledovec ustupoval, hladina moří stoupala a pevná zem ostrovů se od pevniny vzdalovala.

To, že ostrovy nebyly zcela pod ledem, znamenalo, že se na dlouhou dobu staly útočištěm pro zvířata a rostliny, které se zde ale vyvíjely jinak, než stejné druhy nacházející se jižně od zaledněných oblastí. Proto se na ostrovech nachází řada endemitů a například zdejší medvědi černí jsou největší z černých medvědů na světě. Z tohoto důvodu se také Charlottiným ostrovům někdy říká "kanadské Galapágy".

Z těch medvědů jsme měli pramalou radost. Totiž hned první nápis na ostrovech, kterým byl papír vytištěný na počítačové tiskárně a připíchnutý na sloupu elektrického vedení u přístaviště, oznamoval: Upozorněte děti, ať jsou opatrné - na druhé ulici byl viděn medvěd!

Deštné pralesy, orli bělohlaví, miniaturní srny a úžasné, i když nebezpečné moře nám učarovalo. Bezpočet průlivů, ostrovů a ostrůvků neustále mění svou tvář v závislosti na přílivu a odlivu. Tam, kde se ještě před deseti minutami dalo snadno proplout po klidné hladině, najednou voda vře a žene se silným proudem mezi ostrými skalisky. O kus dál zase celý velký ostrov najednou zmizí pod hladinou. Prudký déšť vystřídá slunce i dvacetkrát za den a nad ostrovy se neustále převalují mlhy a nízké mraky. Přesto jsou Charlottiny ostrovy místo, o němž jsme ani na okamžik nezapochybovali - sem bychom se chtěli ještě někdy vrátit.

Rady na cestu Pokud se chcete plavit mezi ostrovy na lodi, kajaku.. atd. musíte absolvovat něco mezi školením a zkouškou v informačním středisku správy parku. Po absovování vám vydají průkaz, který opravňuje k plavbě. Instruktáž a zkouška je v sezoně vždy brzy ráno a trvá několik hodin.

 

Lumír Pecold