Po stopách Eduarda Ingriše za svatou Růženkou z Limy - 2.

V roce 1991, krátce před svými 86. narozeninami, zemřel Eduard Ingriš v nemocnici v nevadském Renu - a jak mi sdělila později jeho paní, několik dní před smrtí se mu záhadně ztratil stříbrný medailónek se svatou Růženkou z Limy, který nosil celý život na krku. Už se nikdy nenašel. Teď po letech, kdy jsem musel cestu z různých důvodů odkládat, se mi konečně podařilo vyjet do Peru. Samozřejmě jsem si umínil, že kromě jiných míst, které jsem chtěl vidět - Machu Picchu, záhadné obrazce na poušti Nazcy, plovoucí ostrovy na jezeře Titicaca - najdu a navštívím hrob svaté Růženky v Limě a že jménem svého přítele pozdravím jeho patronku, ve kterou tolik věřil.

Historické centrum peruánského hlavního města je skutečně okouzlující a stojí za podrobnou prohlídku. Hlavnímu náměstí Limy vévodí mohutná katedrála, původně ze 16. století, kterou několikrát přestavěli - naposledy po zemětřesení v roce 1746. A pak prezidentský palác s operetně barevnými uniformami gardistů. Mířím nejprve přes park s fontánou uprostřed ke katedrále, kde snad mají, podle starších informací, být kromě hrobky španělského dobyvatele Pizarra v některé kapli také ostatky svaté Růženky. Katedrála je po bohoslužbách uzavřená, ale dostávám se dovnitř po zaplacení nevelkého vstupného. Hrob patronky Peru tady ale nenacházím. Průvodci a prodavači suvenýrů mě odkazují na Santuario de Santa Rosa de Lima, památník svaté patronky, který je situován pár ulic od centra. Rychle se tam vydávám, rodiště Santa Rosy, někdejší hacienda jejích rodičů a dům, kde žila a zemřela a kde později přistavěli i pěkný kostel, se otvírá až odpoledne. A tak usedám do jedné z typických lidových hospůdek, ve které nabízejí jednu z vynikajících peruánských specialit - "chicharrones con papas", vypražené libové kousky vepřového s opékanými brambory, rýží a zeleninou. Posilněn se pak vydávám na prohlídku památníku obleženého věřícími, kteří s úctou a potichu obcházejí přízemní budovy až k místům, kde žila a zemřela v první polovině 17. století jejich patronka. Ale ani tady nenalézám její hrob. Prodavač suvenýrů, u kterého si kupuji pár fotografií se zasvěceně usmívá a pak mne s neomylnou jistotou odkazuje na dominikánský klášter nedaleko centra. A tak putuji zase zpět až k bílé a žluté budově impozantního kostela s velkou zvonicí a přízemními budovami někdejšího kláštera.

Je to jedno z nejstarších míst v Limě. Pozemky, na kterých stojí klášter dominikánů, daroval Francisco Pizarro dominikánskému knězi Valverdemu roku 1535. Mniši pak začali roku 1540 stavět na pozemcích klášter, který byl spolu s kostelem dokončen až roku 1599.

Vcházím nejprve do kostela, kde v jedné z kaplí je socha Santa Rosy de Lima, kterou kostelu daroval papež Klement v r. 1669. A hned nato objevuji na jednom z oltářů osvětlenou schránku s lebkou svaté patronky, kterou jsem hledal. Brzy také nacházím i vchod do podzemní hrobky, kde má být uloženo její tělo. se vzrušením sestupuji po schodech velmi úzkou a příkrou několikametrovou chodbou. Ocitám se v podzemí pod hlavní kostelní lodí. Místnost je prázdná, jen vpředu u stěny je vysoký mramorový náhrobek, pod kterým jsou ostatky svaté patronky mého přítele Eduarda Ingriše. Chvíli stojím, pak pokládám ruku na chladný mramor. Jsem tady sám a tak mohu pozdravit svatou Růženku i jménem toho, který v ni tak věřil. Snad je to zvláštní místo opravdu naplněno duchem laskavosti a smíru, možná je to jen mé uspokojení nad tím, že jsem ji našel... Ale opravdu cítím v duši mír a klid. spouštím ruku a odstupuji od náhrobku. A náhle slyším jemné, sotva postřehnutelné cinknutí. Na zemi před mýma nohama leží drobná stříbrná čelenka s malou růžičkou. Kde byla a odkud se tady vzala? Nevšiml jsem si předtím, že by tu byla, nevím a ani se mi nechce pátrat. Možná je to poselství nebo znamení nebo jen náhoda...

Odcházím zpět a nahoře u stánku se suvenýry se hromadí poutníci, kteří vzrušeně vyprávějí o své patronce svaté Růžence z Limy a jejích dobrých i zázračných skutcích. Snad se s nimi zastavím a povím jim o mém příteli seňoru Eduardovi, českém skladateli a mořeplavci, který kdysi působil mnoho let v jejich zemi a měl ji rád.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava