Slovenský hrad Beckov

Jedna z nejfotogeničtějších a nejvýraznějších hradních zřícenin na Slovensku je nepřehlédnutelnou dominantou středního Pováží. Beckov, původně nazývaný též Blundus nebo Bolondos, je zřícenina hradu na strmém, šedesát metrů vysokém bradle nad stejnojmenným městečkem Beckov.

Samotné místo je strategicky velmi výhodné, skalisko s hradem ční nad údolí řeky Váh, kterým od nepaměti vedlo hned několik významných obchodních cest. Není proto překvapující, že počátky hradu sahají až někam do období Velkomoravské říše, kdy zde původní hradiště vzniklo již někdy na konci 9. století. První zmínka o Beckově jako hradu je z let 1226 a 1228 v darovací smlouvě, když ho nitranský biskup Jakub daroval benediktýnům na Skalce. V roce 1255 už ale byl královským strážním hradem. Uherský král si díky němu upevňoval své postavení v kraji.

Na počátku 14. století získal hrad do svého držení válečník Matúš Čák zvaný Trenčianský. Za něj došlo k vylepšení opevnění hradu. Po jeho smrti v roce 1321 se hrad opět vrátil do královských rukou a v roce 1388 se majitelem stal původně polský šlechtic Stibor (Ctibor) ze Stibořic, který zbohatl z odměn za své zásluhy a oddanost uherskému králi Zikmundovi.

Důvěru Zikmunda si získal především tím, že v roce 1387 vysvobodil z vězení povstalců v Dalmácii královnu Marii, která byla v té době snoubenkou budoucího krále Zikmunda. Stibor se stal hlavním poradcem krále a jeho moc a pravomoci byly větší než ty, které v té době měl palatín a krajský soudce dohromady.

Stibor postupně získal na dvacítku hradů v Pováží a na vrcholu své moci kolem roku 1400 se sám tituloval jako „pán celého Pováží“ nebo také jako „pán Váhu“. V té době mu patřily nejen zdejší hrady a panství, ale také více než tři sta vesnic a osad.

Pověst vypráví, že hrad Beckov dostal název podle dvorního šaška jménem Becko. Hradní pán rád pořádal lovecké výpravy, a když při jedné z nich odpočíval se svou družinou nedaleko skalního bradla, nedařilo se dvořanům nějak ho rozptýlit a rozveselit. Až dvorní blázen Becko ukázal na skalisko a požádal ho, aby na něm postavil hrad a pak mu ho daroval. Dvořané se popadali smíchy za břicho, avšak Stibor slíbil, že hrad postaví. Do roka se tak stalo a hrad se Stiborovi zalíbil, a tak si ho zvolil za své sídlo. Dvorního šaška odškodnil a hrad pojmenoval jeho jménem – Beckov.

Stibor si právě Beckov zvolil za svůj sídelní hrad, a to se projevilo i na reprezentativních přestavbách, které zcela změnily původní siluetu starého hradu. Celkově se za panování rodu Stiborských stal Beckov jedním z nejhodnotnějších a nejvýstavnějších sídel počátku 15. století na území střední Evropy. Stibor udělal z hradu Beckov doslova přepychové sídlo. Neváhal z okolí italských Benátek pozvat stavitele, kameníky a umělce, kteří hrad přestavěli do renesanční podoby. Hrad Beckov byl tak jedním z prvních renesančních staveb na Slovensku.

Stibor byl mocný a vlivný a hrad byl sídlem, které reprezentovalo toto jeho vysoké postavení. Pán Beckova byl členem exkluzivního rytířského Dračího řádu (Societas Draconis, Ordo Draconis), který založil uherský král Zikmund Lucemburský v roce 1408 podle vzoru Řádu svatého Jiří Drakobijce. Úlohou řádu byla ochrana křesťanů a boj proti Turkům a husitům. Mezi členy řádu patřily významné osobnosti tehdejší Evropy jako samotný král Zikmund s manželkou, polský král Vladislav II. Jagelonský, dánský král Ferdinand, vojvoda z Norfolku Thomas Mowbray, ale také například valašský vojvoda Vlad  III. Tepeš, přezdívaný Drákula.

Ke skonu Stibora se váže další legenda spojená s lovem. Když prý jeden z dvořanů náhodou šlápl na nohu pánovu oblíbenému loveckému psovi, nechal Stibor nešťastníka svrhnout z hradní skály. Ten ho před smrtí proklel – do roka a do dne že zaplatí před božím soudem. Stibor se tomu smál, ale když odpočíval v zahradě, připlazila se k němu zmije a uštkla ho do oka. Nesnesitelná bolest vyhnala Stibora na útes, odkud se zřítil pod hrad.

Ve skutečnosti Stibor zemřel v roce 1414 na následky prochladnutí při lovu ve věku 67 let a na hradě začal panovat jeho syn Stibor mladší.

Sňatkovou politikou se hrad dostal po smrti Stibora mladšího v r.  1434 do rukou rodu Bánffyů, když si jeho dcera Kateřina vzala Pavla Bánffyho. Za doby Bánffyů hrad prošel další postupnou modernizací. Současně byla posílena i obranyschopnost hradu, což se projevilo při odražení náporu Turků roku 1599. Ti tehdy vypálili vesnici Beckov, ale hrad nedobyli. Ani v dobách stavovského povstání hrad nekapituloval, jenže co nedokázali nepřátelé, dokázal posléze oheň. Po vymření rodu Bánffyů po meči na konci 16.  století se hrad rozdělil mezi vícero dědiců, což negativně přispělo k jeho chátrání. Ještě na konci 17.  století byly opraveny hradní střechy. Konec života hradu znamenal velký požár Beckova v r.  1729, který se nešťastně přenesl i na hrad a ten již nebyl obnoven. Stále je ale na jeho troskách vidět, jak impozantní stavba to ve své době byla.

Lumír Pecold