Triatlon z Prahy do Maroka

Když se zdánlivě nemožné promění v realitu, člověku to může trochu zamotat život. Zjistí, že dosáhl stanoveného cíle, který zprvu vypadal pro mnohé jako nedosažitelný nápad bláznivého snílka. V momentě, kdy však člověk překoná hranici, na níž se nemožné mění na proveditelné, často je to pro něj impuls neusnout na vavřínech, ale pokračovat ve svých "šílenostech". Tak je tomu i u Davida Chrištofa, 33letého běžce z České republiky. V roce 2007 oběhl svět kolem dokola ve štafetě dalších dvaceti běžců. V roce 2012 sám svépomocí běžel z Prahy do Londýna. Letos chystá koloběh z Prahy až do Maroka. To vše pro nezávadnou pitnou vodu, osvětu o tomto celosvětovém problému a samozřejmě taky pro radost a inspiraci ostatním.

Jak říkají jeho žáci z Německé školy v Praze, kde učí angličtinu: "David se chystá na triatlon - běh, kolo, inspirace." Lépe by to snad nevyjádřil nikdo než právě děti s upřímností a moudrostí jim vlastní. A právě děti jsou ti, které bude David na své 3000 km dlouhé cestě oslovovat. Jeho cílem je navštívit dohromady 30 škol v místech, přes která poběží. Povědět dětem o tom, co ho k takové cestě vedlo, seznámit je pomocí interaktivní přednášky s celosvětovým problémem nedostatku nezávadné pitné vody a v neposlední řadě je samotné inspirovat k větší fyzické aktivitě.

David Chrištof při běhu kolem světa

Co tedy Davida k tomu všemu vlastně vedlo? Asi přesně to, co ho vedlo v roce 2007 k přihlášení se na běh kolem světa pro neziskovou organizaci Blue Planet Network. Jeho oblíbené sporty běh a cyklistika, milované cestování a navíc "vyšší princip" - pomoc druhým. Davidovi bylo 27 let, měl za sebou úspěšně ukončené studium na univerzitě v oboru mezilidské komunikace a psychologického poradenství a pracoval jako akademický poradce na univerzitě ve státě Ohio. V té době přišel email z běžeckého spolku, jehož byl členem, o tomto štafetovém běhu. Cílem bylo upozornit na co nejvíce místech na světě na celosvětový problém nedostatku pitné vody v rozvojových oblastech. Z více než tři sta zájemců byl David vybrán do konečné dvacítky těch, kteří měli za 95 dní oběhnout svět.

Už tehdy měl David, skromně řečeno, něco naběháno. Měl za sebou kolem dvacítky maratonů včetně bostonského (pozn. autorky - jediný maraton, na který se účastník musí kvalifikovat s výjimkou olympiády; muži ve věku 18 - 34 let musí mít již za sebou maraton v časovém limitu do 3 hod 5 min), desítky ultramaratonů a dva závody na 100 mil, čili 160 km. Svůj druhý běh na 100 mil zvládnul v čase 23 hodin 42 minut. Dokončil jej tedy do 24 hodin, překonal sám sebe a splnil si sen. Ač nabitý adrenalinem a zcela při vědomí, nepřestával snít.

Po běhu kolem světa měl za sebou navíc zkušenost, že se dá kromě běhání "jen tak", běhat i pro něco dalšího. Problém s nezávadnou pitnou vodou v rozvojových oblastech mu přišel natolik velký a podstatný, že se rozhodl seznámit s ním co nejvíce lidí a zasadit se o změny k lepšímu. Kromě šíření svých znalostí mezi přátele a uspořádání několika přednášek, začal plánovat další cestu. V létě 2010 sednul na kolo a za sedm týdnů urazil na kole 3 800 km, přičemž projel 8 evropských zemí od Dánska, na jih do Itálie, a poté na západ do Španělska. Celou dobu samozřejmě upozorňoval na nedostatek nezávadné pitné vody na světě. Při této cyklojízdě mu krása Evropy učarovala natolik, že se v létě 2011 rozhodl přestěhovat zpět do rodné Prahy poté, co strávil 13 let v různých státech USA.

Šťastný zpět ve svém rodném městě, ani tady nepřestal být aktivní. Začal pracovat na Německé škole v Praze, provádět zahraniční turisty po jednom z nejkrásnějších měst na světě a ve volných chvílích plánoval nové dobrodružství, které nabylo reálných rozměrů v létě roku 2012. V červnu vyběhl za doprovodu svých nadšených žáků směr Londýn. Zatímco ti se po pěti kilometrech otočili a vrátili se poslušně zpět do školních lavic, David pokračoval a běžel následujících pět týdnů. Každý den vzdálenost odpovídající zhruba jednomu maratonu, až doběhl na letní olympijské hry do Londýna. Díky svému běhu, osvětě a nakloněným nadšencům - dárcům, získal 240 000 Kč. Ty byly použity na výstavbu studny pro školáky (z poloviny sirotky) v malé vesnici jménem Mulajji asi 70 km severně od Kampaly, hlavního města Ugandy. Děti díky tomu nemusí chodit denně až 3 hodiny k nejbližšímu zdroji vody, ale můžou namísto toho trávit čas učením se ve škole, a díky vzdělání mít naději na lepší budoucnost. Nejeden expert se vyjádřil, že vzdělání je nejúčinnější zbraní proti válkám a násilí.

Letos, 22. dubna, přesně měsíc po Světovém dni vody, vyběhne David z Prahy znova. Tentokrát bude jeho geografickým cílem přístav Tanger v Maroku. Jízdu na kole bude střídat s jízdou na skládacím kole a "odpočinkovými" dny, které bude trávit na školách ve městech, přes která poběží. Začne ve své domovské Německé škole v Praze, během cesty se zastaví například ve školách v německém Mnichově, švýcarském Bernu, francouzském Montpellier a poslední takzvanou vzdělávací zastávkou bude návštěva školy na jihu ve španělské Malaze. Kromě toho, že se pokusí žákům přiblížit globální problém - celosvětovou krizi týkající se nedostatečného přístupu k nezávadné pitné vodě, který dodnes nemá 1,1 miliardy světové populace a denně umírá v průměru 6 000 lidí na nemoci způsobené konzumací znečištěné vody - bude se žáky snažit inspirovat k větší fyzické aktivitě, která je součástí zdravého životního stylu. Také se bude snažit vštípit jim myšlenku, že my sami můžeme ovlivnit svět kolem nás k lepšímu a plnit si v něm své sny. Žáci a studenti budou moci s Davidem běžet kolem své školy nebo až pět kilometrů.

Kdo by se chtěl zapojit alespoň virtuálně do Davidových příprav a sledování jeho další životní cesty, může tak učinit pomocí internetu na stránkách: http://www.facebook.com/WaterIsLife. Na závěr nezbývá nic jiného, než citovat větu zmíněnou v odkaze. Voda je život. A jak s oblibou dodává David: "Život je fajn."
 

Klára Lakomá