Tradice vánočního stromku

Vánoce (Štědrý den 24. prosince, Boží hod - první svátek vánoční a Štěpán - druhý svátek vánoční) jsou považovány za jedny z nejvýznamnějších svátečních dní kalendářního roku. Konkurentem jsou jim jen svátky velikonoční.

Tradice zdobení vánočního stromku, jak ji známe dnes, pochází z německých měst. Zpočátku nebyl vůbec stromek zdoben svícemi. Jedna z prvních zpráv o ozdobeném a osvětleném stromku v místnosti je uvedena v brémské kronice z roku 1570.

Nejdříve bychom ozdobený vánoční stromek našli v cechovních a řemeslnických domech. Do soukromých prostor začal pronikat až v polovině 17. století. V 19. století opustil jen německé prostředí. Ujal se nejprve ve městech, poté i na venkově.

Většinou ho dříve přijímali protestanti než katolíci. Katolická církev považovala zpočátku zdobení stromků za pohanský zvyk. V mnohém měla zřejmě pravdu. Germánské kmeny prý tak kdysi o zimním slunovratu uctívaly boha Wotana. Podobně i Keltové ozdobenými stromky či větvemi uctívali boha Slunce.

V ČR nemá vánoční stromek dlouhou tradici. Poprvé jej postavil pro své přátele v roce 1812 ředitel pražského Stavovského divadla Jan Karel Liebich na svém libeňském zámečku. Nový zvyk se však začal prosazovat jen pozvolna, a to až ve 40. letech 19. století v bohatých pražských měšťanských rodinách. Na vánočních trzích se sice začaly prodávat z Německa dovezené umělé stromečky vyřezané z kartonu nebo tenkých prkének, ale kupující o ně nejevili příliš veliký zájem. Teprve později se ujaly živé stromečky, smrčky, jedličky nebo májky ozdobené sladkým pečivem, perníkem a především ovocem - jablky nebo hruškami, mandlemi či rozinkami. Až roku 1860 se na stromečku v Čechách poprvé rozsvítily lojové svíčky.

Do venkovských stavení pronikaly ozdobené vánoční stromečky ještě pomaleji. Až do první světové války bývala v mnoha domácnostech pouze ozdobená smrková nebo jedlová větev.

Necelých devadesát let se na náměstích ve městech objevují v adventním čase velké vánoční stromy.

Vánoční strom z roku 2010 v Českých Budějovicích

Poprvé byl strom republiky postaven na brněnském Náměstí svobody autorem známé Lišky Bystroušky. Pohnula ho k tomu tato událost: Bylo to v předvečer Vánoc dne 22. prosince 1919, kdy se Rudolf Těsnohlídek, známý básník, spisovatel a žurnalista, později soudničkář Lidových novin v Brně, vydal společně se svými dvěma přáteli do bílovických lesů pro vánoční stromek. K jejich zděšení našli na jednom místě pod smrkem opuštěné, téměř zmrzlé děvčátko. Asi rok a půl starou holčičku sebrali a odnesli na četnickou stanici do Bílovic nad Svitavou, kde se jí dostalo rychlé pomoci. Děvčátku dali jméno Liduška. Ta byla adoptována rodinou Polákových z Brna. Později se Liduška provdala za středoškolského profesora, se kterým odešla do Prahy, kde žila až do své smrti v roce 1997 (zemřela ve věku 78 let).

Rudolfa Těsnohlídka osud Lidušky zasáhl natolik, že se začal zajímat o opuštěné děti bez domova. Protože k nálezu Lidušky došlo v lese pod smrkem, který Vánoce pro mnohé z nás symbolizuje, přišel s nápadem uskutečnit charitativní sbírku právě pod vánočním smrkem. Díky svému novinářskému umění a známostem s významnými osobnostmi byl šestého prosince 1924 pokácen v bílovickém polesí statný smrk, který byl slavnostně převezen do nedalekého Brna. Tady byl ozdoben a za účasti Těsnohlídka a ostatních významných brněnských osobností byl poprvé rozsvícen dne 13. 12. 1924 na náměstí Svobody. Rudolf Těsnohlídek, který byl velkým obdivovatelem severské kultury, se nechal inspirovat vánočním stromem v dánské Kodani. Spolu se stromem v německém Výmaru byl Těsnohlídkův Vánoční strom republiky, jak jej sám nazval, prvním vánočním stromem republiky u nás. Pod tímto vánočním smrkem pak po dobu svátků probíhala sbírka pro chudé a opuštěné děti. Rudolfu Těsnohlídkovi se tak splnilo jeho velké přání. Škoda jen, že se Těsnohlídek nedožil naplnění dalšího svého snu - otevření dětského domova Dagmar. Ten byl otevřel až po jeho smrti dne osmého prosince 1929 v Brně-Žabovřeskách. Toto zařízení dostalo jméno po dánské dobrotivé královně Dagmar, která pocházela z českého rodu Přemyslovců. Z velké části byly náklady na stavbu a vybavení domova hrazeny právě z vánoční sbírky pod smrkem na náměstí Svobody, kterou Rudolf Těsnohlídek inicioval.

Po brněnském vánočním stromu se začaly objevovat postupně veřejné vánoční stromy i v jiných městech Československa. Po Brně následovalo město Plzeň a pak i další města. Dnes v českých a moravských městech a obcích září každoročně stovky vánočních stromů.

Vyprávění by mělo skončit happyendem, jenže jak to tak obvykle v životě bývá, cestičky osudů jsou spletitější, a tak nelze v tomto skoro slavnostním článku nezmínit tragický konec dětského zachránce Rudolfa Těsnohlídka. Tento depresemi sužovaný muž svůj život dobrovolně ukončil ranou z revolveru o polední pauze dne 12. ledna 1928 v brněnské redakci Lidových novin. Pár hodin na to odešla ze světa dobrovolně i jeho manželka Olga. Žel i takový je život.

Jedním z nejslavnějších českých vánočních stromů byl 24 metrů vysoký smrk z Beskyd, který ozdobil o Vánocích 1999 vatikánské Svatopetrské náměstí.

Vánoční strom 2011 v Plzni

Za nejkrásnější vánoční strom roku 2011 v ČR vybrali čtenáři iDNES.cz čtrnáctimetrovou jedli ze zahrady manželů Stieglerových v Plzni na Bílé Hoře, která letos zdobí vánoční trhy na náměstí v Plzni. Tato jedle získala 4 009 hlasů, o plných 1108 hlasů víc než druhý brněnský vánoční strom. Na třetím místě se umístil vánoční strom z Olomouce, na čtvrtém z Jihlavy, na pátém strom na Kladně.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení