Důl Rammelsberg a Staré město Goslarské, Německo

Čtyřiadvacet století. Přesně toto ohromné číslo vyjadřuje délku těžby v důlních komplexech Rammelsberg poblíž města Goslar. Archeologické nálezy dokázaly, že první kutači prohledávali místní hlínu už ve třetím století před Kristem - a to s úspěchem. V dobách, kdy i slavná římská říše měla ještě svůj největší vzestup před sebou, už místní kopce pomalu rozhrabávaly první lidské ruce, aby se dostaly k pokladům v nich ukrytých.

Jistě by leckterého z tehdejších horníků překvapil fakt, že ještě po dalších mnoho set let bude pořád co vykopávat, a to navzdory zlepšujícím se metodám těžby, které zpřístupňovaly nerostná bohatství této oblasti se stále zrychlujícím se tempem. Ostatně právě pro postupy a technologie těžby měly místní doly zcela světový význam. Díky ohromným nerostným zásobám olova, mědi, cínu, ale také stříbra měli místní obyvatelé velkou motivaci se ve způsobech obnažování rud zlepšovat.

Důl Rammelsberg

Těžba potřebuje vodu, a to obrovské množství. Hornické stroje byly poháněny vodními proudy a pomocí vody se horniny vyplavovaly a filtrovaly. Ale v hornaté oblasti kolem Goslaru nebyl žádný velký vodní tok, jenž by místním obyvatelům poskytl dostatečné množství vody. A tak začal postupně vznikat systém na její sběr z celého okolí, který je natolik unikátní, že při zařazování místní oblasti do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO patřilo právě jeho zachování mezi hlavní kritéria. Ač na pohled je toto vodní dílo jen obyčejná soustava rybníčků a přehrádek, člověka překvapí zjištění, že tyto malé vodní plochy nemají žádný přítok. Právě jejich množství a vhodné rozmístění sbírá vodu i z těch nejmenších stružek a doslova z rosy usazené na místních kopcích a kopečcích. 

Goslar

Historicky a technicky více obeznámení návštěvníci mají na tomto místě jedinečnou příležitost sledovat vývoj tohoto systému, stejně jako ostatních těžebních vylepšení, skrze dějiny - protože nic z toho samozřejmě nevzniklo najednou a vývoj se line od raného středověku po 20. století.

V červnu roku 1988 byla těžba v rammelsbergských šachtách ukončena a nejdéle pracující doly ve střední evropě - a jedny z nejdéle pracujících vůbec - byly pro horníky uzavřeny. Ve slojích, ze kterých bylo za celou tu dobu vytěženo ohromných 30 milionů tun rudy, bylo otevřeno muzeum provázející návštěvníky po místních technologicko-historických zázracích a nyní je právě tato oblast považována za dokonalou ukázku vývoje těžby neželezných rud.

Goslar

Pro Goslarské občany ale nebyla těžba ani zdaleka jediný zdroj bohatství. Těžba rud a zvláště pak stříbra lákala k městu stejně tak panovníky jako mnoho dalších lidí, a mezi nimi se našlo i nemálo podnikavých řemeslníků a obchodníků. Rychle rostoucí město patřilo mezi jedny z prvních členů slavné Hanzy - největšího obchodního uskupení středověku. V těch dobách bylo Německo roztříštěno mezi mnoho území spravovaných různými pány a garance bezpečnosti proti banditům, jež mohli panovníci poskytnout, nebyly nijak velké. Ostatně ne vždy byl zájem panovníka totožný se zájmem města. S toutou myšlenkou se ve 13. století začala formovat Hanza, obchodní úmluva mnoha bohatých měst, která tak posilovala svou suverenitu, moc i bohatství.

Hlavní hanzovní města například brzy uzavřela dohodu o boji proti pirátství, a právě tato spojená snaha udělat vody přilehlých moří pro obchodníky bezpečnější vedla k dalšímu rozvoji nejen německých přístavních měst, ale vůbec celé Hanzy a všech oblastí, které pokrývala. Za zmínku stojí například největší hanzovní loď - koga - oné doby "Bunte Kuh" (s poněkud vtipným překladem do češtiny "Barevná kráva"), která údajně vedla roku 1401 útok na piráta Klause Störtebekera - jednoho z nejvýznamnějších a nejslavnějších pirátů Severního a Baltského moře. 

Hrázděné domy v Goslaru

Členství v Hanze poskytovalo nemalé výhody, a jelikož se Hanza postupně rozšířila od Londýna po Novgorod, tak i goslarští obchodníci dále bohatli a město s nimi. Do dnešní doby se to projevilo více než patnácti sty zachovalými hrázděnými domy a jejich věrným uskupením do ulic ve stejném tvaru, jaké měly již v hlubokém středověku. A proto se dodnes návštěvníci těchto krajin můžou pokochat nejen technickými divy přilehlých dolů, ale také věrnou atmosférou bohatého středověkého města.

Goslar

Tomáš Pecold