Výlet do Taraffalu - Kapverdy

S Poláky vyrážím tentokrát do Taraffalu, města nacházejícího se na severu ostrova Santiago. Abychom se tam dostali, museli jsme přejet vnitrozemím, které mě nadchlo snad ze všeho nejvíc, co jsem tady prozatím viděla. Je mi až líto, že na tak nádherném ostrově vyrostlo hlavní město se všemi negativy, které s velkými městy souvisí.

Při příjezdu do Taraffalu jsme míjeli objekt bývalého koncentračního tábora, kde jsem předpokládala, že bude zastávka. Nicméně ostatní chtěli pouze na pláž, tak jsme prohlídku tohoto dnes již historického objektu přeskočili. No nevadí, ještě se tam určitě podívám. 

Pláž nakonec taky nebyla špatná!! Kromě prvního se koupání v životě v tropickém moři jsem také měla poprvé možnost spatřit opice jinde, než v zoo. Škoda, že jsem nechala svého plyšového pana Nilsona v Praii. Mohl se seznámit s kámošema. Příště ho beru s sebou!

Z Tarrafalu zpátky do Praii jsme se dostali využitím cesty, která se táhne podél východního pobřeží ostrova. Kromě typických venkovských výjevů jsme míjeli také vesnici Rabelados. Lidí, kteří se odmítli přizpůsobit náboženství a režimu, který s sebou přinesli kolonizátoři. Podařilo se jim distancovat se od zbytku společnosti a uchovat si své vlastní zvyky a tradice. 

V archivu novin A Semana se mi o nich podařilo najít zajímavý článek s titulem „Os Rabelados de Santiago - Um Símbolo da Resistência“. Měla jsem pocit, že bych nejraději vystoupila z auta a zůstala tam nějaký čas s nimi, než se vracela do špinavé Praii, kde zase kamkoli se pohnu sama bez doprovodu, neuslyším nic jiného než každý druhý krok oblíbené africké „pssssssssst“! 

Naštěstí už se mi podařilo, díky pomoci zdejších univerzitních profesorů, dostat doporučení, koho kontaktovat, abych mohla nějakou dobu strávit ve společnosti Rabelados! Tak snad to vyjde!! Možná už na moje narozeniny! Cítím, že na oslavu čtvrt století na světě bych měla udělat něco speciálního a pobyt u Rabelados mi přijde ta správná věc, kterou bych si zapamatovala napořád!

Po výletu do Tarrafalu se mi podařilo onemocnět, aniž bych se o něco takového snažila. Takže jsem po více než roce byla nucena přiznat si, že mě skolila nemoc a budu muset zůstat pár dní v posteli. Samozřejmě, že už druhý den, jakmile mi bylo trochu lépe, jsem nevydržela být déle zavřená v domě se zataženými závěsy a vyrazila jsem do města na večeři. A zřejmě následkem toho jsem druhý den ráno nebyla schopná vydat ani hlásku a vypověděly mi hlasivky. A byla jsem tak slabá, že jsem vzala zavděk další den v posteli. Všichni přítomní se o mě postarali báječně. Lily mě nutila jíst spoustu jídla, abych nabrala síly; Konstantin se za mnou stavil s obrázkem od Rabelados, aby mi zvednul náladu a hlavně se večer po škole vydal do města, kde mi nakoupil spoustu citrónů, med a v brazilském obchodě nějakou zázračnou přírodní medicínu. Víkend jsem ještě částečně prolenošila a v pondělí byla připravená na další poznávání kapverdských krás!

Foto z cesty do Tarrafalu:

Další články:

Studentkou na ostrovech Kapverdy

Kapverdy - studium

Ostrov Fogo

Klára Lakomá