Osudy jednoho mostu.

Přijíždíte-li podunajskou rovinou k jihoslovenskému Štúrovu, dominuje mu na obzoru nezaměnitelná silueta mohutné katedrály. Neznalý návštěvník dojede až na břeh Dunaje a tam s překvapením zjistí, že katedrála se vypíná na kopci až na druhé straně řeky

Patří jednomu z nejstarších maďarských měst Esztergom (Ostřihom), které je již po deset století sídlem arcibiskupa. O to víc vynikají její mimořádné rozměry: délka 118 m, vnitřní výška kupole 72 m, největší tloušťka zdí až 16 m! Druhým překvapením, které nás ve Štúrovu čeká, je torzo železného mostu přes Dunaj. 499 m dlouhý most Marie Valérie (pojmenovaný po nejmladší dceři císaře Františka Josefa), spojující Štúrovo s Ostřihomí, byl slavnostně uveden do provozu 28. září 1895. V roce 1919 byla část mostu nešťastnou náhodou vyhozena do povětří. Vojáci jej opravili a za první československé republiky byl most běžně využíván. Pamětníci dodnes vzpomínají, jak často docházeli ze Štúrova do větší Ostřihomi na nákupy, do nemocnice, do kina, na plovárnu nebo do kaváren. V roce 1938 připadlo jižní Slovensko Maďarsku a Štúrovo s Ostřihomí se ocitly načas v jednom státě.

O vánocích 1944 byl most bombardován ze spojeneckých letadel, ale nakonec jej vyhodili do vzduchu sami Němci. Stalo se to 27. prosince 1944 a od té doby most mezi Štúrovem a Ostřihomí chybí. Zůstal z něj jeden železný oblouk na slovenské straně, jeden oblouk na maďarské straně a mezi nimi dva prázdné betonové pilíře uprostřed řeky. Po válce vztahy mezi oběma státy ochladly a mezi dunajskými břehy bylo veškeré spojení přerušeno. Tehdejší socialistické státy se ale postupně zase sblížily a od 60. let začal mezi Štúrovem a Ostřihomí fungovat alespoň přívoz. Přívoz se tady nazývá slovem kompa a v sezóně jezdí ve dne každých 20 minut. Když je ale na Dunaji velká voda, musí se jezdit po nejbližším mostě, který je až v Komárně, což znamená zajížďku 100 km. Ve Štúrovu a v Ostřihomi jen zbytky mostu Marie Valérie připomínají jeho pohnutou historii.

Zdeněk Lipský
Zeměpisné sdružení