Arles - Francie

Mohutná římská aréna v Arles byla vybudována společně s městem mnohem dřív, než se začal odpočítávat náš letopočet. Dodnes v ní ale každý rok teče krev. Krvavou podívanou na klání gladiátorů ovšem vystřídaly býčí zápasy. Více než dvacet tisíc diváků lačných po napínavé podívané plní ochozy této pozoruhodné stavby dodnes.

Do města Arelate, jak bylo Arles v dobách svého největšího rozkvětu nazýváno, se vcházelo čtyřmi branami. Řím Galie se mu také říkalo a svou honosností dávalo jasně najevo, že je skutečnou metropolí tehdejšího římského světa. Dlážděné ulice byly vroubeny kamennými domy, na západní straně se rozkládalo fórum se sochami, chrámy a veřejnými budovami.

Voda do města byla přiváděna úctyhodným akvaduktem dlouhým sedmdesát pět kilometrů. Odtud tekla do veřejných nádrží, do lázní i do významných soukromých domů. Ve městě byly dokonce k dispozici veřejné záchody z bílého mramoru a s tekoucí vodou. Mohutná aréna se tyčila už tehdy jen nedaleko od severní brány a patřila k největším a nejstarším v římských provinciích. Tato stavba z mohutných bloků šedivého vápence je obdivována dodnes. Obdivuhodný je především důmysl architektonického pojetí společně s řemeslným zpracováním stavebního materiálu. Oblouky vysoko nad hlavou tu drží bez malty a cementu již dvě tisíciletí a před dávnými kameníky nezbývá než smeknout.

Mezi fórem a arénou bylo pak vybudováno za časů Augustových v 1. století před naším letopočtem velké divadlo pro sedm tisíc diváků. Z toho ale příliš nezbylo. Dochovalo se jen něco málo kamenných stupňů a jediné dva osamělé sloupy, kterým místní říkají "vdovy". V pozdějších dobách se stavba změnila v jeden veliký kamenolom, odkud se bral stavební materiál na kostely, hradby i domy.

Za svůj vzestup z bezvýznamného keltsko-ligurského tržiště k antické metropoli vděčí město samotnému Juliu Caesarovi. Tomu toto místo posloužilo jako výchozí základna v boji proti Pompeiovi, soupeři podporovanému z tehdejšího přístavu Massalia - dnešního Marseille. Vítězný Caesar Massalii pobořil a zbavil mnoha výsad, přední místo v provincii pak převzalo v roce 49 před naším letopočtem právě Arelate. Caesar tu po vítězné bitvě usadil veterány své šesté legie. Město bylo povýšeno na římskou kolonii Colonia Julia Paterna Arelate Sextanorum a v několika málo následujících desetiletích zaznamenalo nebývalý rozmach. Záhy mělo kolem sto tisíc obyvatel a bez ohledu na vnitropolitické a mocenské boje uvnitř říše stále rostlo a bohatlo. Konstantin III., císař Západořímské říše, si Arles zvolil dokonce za své sídelní město, v němž si nechal vybudovat rozlehlý palác s velkými termálními lázněmi.

Ale i pozdější stavitelé měli šťastnou ruku, a tak tu byly vystavěny takové skvosty jako například románská katedrála a klášter sv. Trofima, zasvěcená patronu města. Kostel vznikl už v 8. století a byl několikrát přestavován. Za ta staletí se tu odehrálo nemálo dějinných událostí. Například tu byl v roce 1178 korunován císař Fridrich Barbarossa na krále arleského. Milovníci umění obdivují ovšem především skvělý románský portál zdobený sochami s výjevy na téma novozákonních příběhů, jako je například Josefův sen, Ježíšovo narození, vyvraždění betlémských neviňátek, najdete tu také vyobrazené zatracence odváděné k pekelným útrapám a podobně. Vincent van Gogh, který v Arles nějakou dobu žil a maloval, o tomto portálu prohlásil, že je sice obdivuhodný, ale také pochmurný a příšerný jako čínská noční můra. Přesto ho ale Arles a jeho okolí natolik okouzlilo, že tu namaloval v krátké době stovky obrazů. Odtud pocházejí jeho slavné slunečnice, vlnící se obilná pole i řady cypřišů v krajině. Město je také na jeho osobu náležitě pyšné a v budově bývalé nemocnice, kde se umělec léčil v roce 1889, najdete muzeum věnované životu a dílu Vincenta van Gogha.

Antické památky tu skvěle doplňují okrové zdi pozdějších staveb se střechami pokrytými taškami. Ani v pozdějších dobách neztratilo Arles nic na svém půvabu a stalo se baštou provensálských tradic a kultury. Díky své poloze na Rhôně je také přírodní a historickou branou do Camargue, a tak Arles v současnosti žije především z turistů.

Info:

Římské a románské památky v Arles byly zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO v roce 1981. Mimo antických a románských staveb tu najdete také muzeum Vincenta van Gogha, muzeum Arlaten věnované Provenci, muzeum Réattu, které vystavuje vtipné kresby Picassa, obrazy místního malíře Jacquesa Réattua a sochy Ossipa Zadkina.

Lumír Pecold