Gelati

V malebné podhorské krajině plné lesů, nedaleko západogruzínské metropole Kutaisi stojí Gelati - někdejší královský dvorní klášter. Dnes je považován za jednu z nejpozoruhodnějších byzantských památek v Zakavkazsku a je nejen kulturním pokladem Gruzie, ale byl také zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Další fotografie naleznete v rubrice fotobanka.

Klášterní komplex se skládá z četných budov. Nejdůležitější jsou tři chrámy. Na východě je umístěn chrám sv.Jiří, na západě dvoupodlažní chrám sv. Mikuláše a mezi nimi pak katedrála Matky Boží, vystavěná z velkých ručně tesaných kvádrů, zdobených množstvím ornamentů. Vše doplňují budovy akademie z počátku 12. století a unikátní zvonice postavená nad vydatným pramenem vody.

S klášterem Gelati je úzce spjato jméno nejvýznamnějšího gruzínského krále Davida IV. Ten vládl v Gruzii v době jejího největšího kulturního a mocenského rozmachu. Od konce 11. do první čtvrtiny 13. století byla Gruzie skutečnou velmocí Blízkého východu. Pro Gruzii to byl "Zlatý věk" kultury a umění a v podstatě nikdy před tím ani potom se již neopakoval. V osobě krále Davida se spojily schopnosti vojenského stratéga a intelektuála s vytříbeným vkusem. Během svého panování král nechal postavit tolik pozoruhodných staveb, že získal přízvisko Budovatel.

Nedaleko tehdejšího královského města Kutaisi založil v roce 1106 první ze dvou vysokých učení v Gruzii, nazvaných podle byzantského vzoru akademie. Akademie v Gelati se měla stát "novým Jeruzalémem celého Východu, zdrojem dobra, školou vědění, druhými Athénami, lepšími těch prvních." Tomuto záměru také odpovídaly udělená privilegia, bohaté stavby a množství pozemků, které dostal klášter do vínku od samotného krále.

Klášter se skutečně stal záhy baštou středověké gruzínské kultury. Vyučovala se zde geometrie, aritmetika, astronomie, filosofie, gramatika, rétorika a hudba. Gelat začal být označován jako druhý Athos a stal se duchovním centrem Gruzie.

Král David si tak vážil svého díla, že si klášter Gelati zvolil za místo svého posledního odpočinku. S majestátní pokorou se dal pochovat přímo v bráně kláštera, tak, aby poutníci přicházející k této studnici víry a učenosti šlapali na jeho prach.

Důležitosti kláštera odpovídá také vnitřní výzdoba katedrály. Zdi a stropy jsou zdobeny freskami a mozaikami. Spojení nebeské a pozemské sféry, symbolizující celý vesmír, je realizováno pomocí postavy Matky Boží sedící na trůnu mezi archanděly na zlatém pozadí hlavní apsidy.

Cyklus nástěnných maleb s ortodoxní ikonografií byl dokončen až za vlády syna Davida Budovatele - krále Demetera I. Desítky postav na zdech se prolínají s různými ornamenty, scény náboženské se světskými, postavy biblické s figurami skutečných vládců Gruzie a patriarchů kláštera.

U pravoslavných církví patří k největším svátkům velikonoční neděle a všechny ostatní neděle jsou vlastně opakováním tohoto výjimečného dne. Proto je vždy na konci víkendu v klášteře plno.

Gelat se po osamostatnění Gruzie stal opět jedním z duchovních center tohoto státečku pod jižními svahy Kavkazu a v neděli se sem sjíždějí věřící zdaleka.

Mše se slouží prakticky celé dopoledne, ale i po jejím skončení se klášterní řeholníci věnují svým ovečkám. Je potřeba pokřtít syna, někdo jiný se chce zase poradit před vážným životním krokem. Shromážděné věřící je také potřeba pokropit před kostelem svěcenou vodou anebo požehnat novému autu i jeho majiteli.

Za odříkávání modliteb označí mniši křížkem kapotu, střechu, kufr i motor. Nezapomenou na palubní desku, sedadla ani volant a na závěr požehnají také všem přítomným.

Nezbývá už nic jiného než popřát šťastnou cestu.
 

Lumír Pecold