Yellowstonský národní park

Zakládací listinu Yellowstonského národního parku, koncipovanou jako ochranu přírodních hodnot v neporušeném stavu na věčné časy a jejich zpřístupnění pro celý národ, podepsal prezident Grant 1. března 1872

Národní park má rozlohu 8992 km². Leží v severozápadním "rohu" státu Wyoming (a maličko přesahuje i do států Montana a Idaho) na ryolitové náhorní planině většinou v nadmořských výškách 1600-2300 m. Řada vrcholů však přesahuje 3000 m. Vedle Aljašky patří Yellowstone mezi nejchladnější oblasti USA.

Hlavním předmětem ochrany jsou projevy zdejší geotermální aktivity, které mají srovnatelnou konkurenci jen na Islandu, Novém Zélandu a Kamčatce. Na území NP je přes 200 gejzírů a 3000 horkých pramenů. Některé zdroje uvádějí v Yellowstonu až 10 tisíc termálních přírodních výtvorů. Hned první den pobytu jsme měli možnost vidět v činnosti nejznámější a nejslavnější gejzír Old Faithful (Starý věrný), který vybuchuje v intervalu 30-120 minut. Tu do výše 30-55 metrů vyletí okolo 45 tun vody o teplotě 93 stupňů. Od Faithful však není nejvyšším gejzírem v Yellowstonu. Tím je Steamboat (Parní člun), který má však velmi nepravidelné intervaly erupcí: od 4 dnů po 50 let! Kdysi býval nejvýše (až 76 m) tryskajícím Giant Geyser (Obří gejzír); ten však "usnul" v roce 1955 (kdoví, možná se po letech probudí). Pro Yellowstonský národní park jsou charakteristické také četné fumaroly (vývěry horkých plynů) i trvale klokotající bahenní sopky.

Latentní vulkanismus je příčinou vzniku i unikátních travertinových teras a kaskád v oblasti při severním okraji NP, zvané Mammoth Hot Springs (Mamutí horké prameny). Kyselina uhličitá, z níž se travertin vylučuje a usazuje, vzniká podzemním mísením prosáklé dešťové vody s oxidem uhličitým, který uniká z podpovrchového horkého magmatu (relativně velmi mělce uloženého, jen v hloubce 5-8 km). Terasy jsou zbarveny většinou bíle, popř. vlivem oxidů železa krémově. Někde však mají v důsledku přítomnosti termálních bakterií a řas (identifikováno bylo zatím 65 druhů těchto organismů) nádech žlutý, oranžový, hnědý či zelený.

Jádrem parku je Yellowstonské jezero, největší ledovcové jezero Severní Ameriky. Jeho hladina leží v nadmořské výšce 2357 m, největší hloubka je 91 m, rozloha představuje 355 km². Vzniklo po ústupu ledovců zhruba před 12 tisíci lety. Menších jezer lze najít v oblasti NP několik.

Řeka Yellowstone, pramenící v horské skupině Bighorn, tvoří v severní části parku hluboký kaňon, dlouhý 40 km. Kaňon je hluboký až 366 metrů; vznikl ve žlutých skalách vulkanického původu (které daly celé oblasti název). Na řece i jejích přítocích je několik vodpodádů, z nichž nejimpozantnější (Lower Falls) dosahuje výšky 94 metrů.

V lesích převažují jehličnaté porosty tvořené zejména borovicí těžkou (Pinus ponderosa), smrkem Engelmannovým (Picea engelmannii), méně již jedlí běloplodou (Abies lasiocarpa), douglaskou tisolistou (Pseudotsuga menziesii), borovicí pokroucenou (Pinus contorta) aj. Ze spoře zastoupených listnáčů zde lokálně převažuje topol osikovitý (Populus tremuloides) a některé (převážně vždyzelené) z více než 50 druhů severoamerických dubů. Z živočichů jsme v NP viděli pasoucí se bizony a v teplých pramenech polehávající jeleny wapiti. Jsou tu ovšem i losi, ovce velkorohé, vidlorozi, medvěd grizzly a medvěd baribal, vlk, kojot, svišť, vydra, bobr, jezevec a další savci. Žije tu také okolo 240 druhů ptáků (včetně národního ptáka USA -orla bělohlavého) a 6 druhů hadů.

Chtěl bych se ještě zmínit o požárech, které se v lesích amerického Západu objevují vždy po několika desítkách či stovkách let. Uváděn je sice jejich průměrný interval 55 let, ale ten se mi zdá vzhledem ke stáří některých pozorovaných porostů příliš krátký, věřím spíše jinému údaji z literatury: 300-350 let. Pokud jde o Yellowstone, Američané hned tak nezapomenou na černou sobotu 20. srpna 1988. Větry o rychlosti přes 100 km/h tehdy rozdmýchaly lokální korunový požár tak, že během velmi krátké doby lehlo popelem přes 3000 km² lesních porostů a stejná plocha byla zničena zčásti. Úhrnem šlo tedy o 60 % lesů národního parku. Někteří američtí odborníci zastávají názor, že lesy nejsou občasnými požáry ochuzovány, nýbrž naopak obohacovány. (Moji tři spolucestovatelé byli dokonce v NP Sequoia svědky uměle založeného požáru.) Faktem je, že již druhý či třetí rok po požáru začínají pod černými, ohořelými kmeny (ty zůstávají většinou stát ještě 20-40 let) růst semenáčky borovic a dalších dřevin. Protože kořenové systémy bylin zůstávají při převažujících korunových požárech neporušeny, pod kmenovými pahýly vyrůstá na popelem obohacených půdách baldachýnovitý kryt vysoké vrbky úzkolisté (Chamaerion angustifolium) a žlutého starčku, příbuzného našemu starčku hajnímu (Senecio nemorensis).

Přejme však Yellowstonskému národnímu parku přece jen co nejméně ohně. Přejme mu dostatek tří ostatních prvků přírody podle starých řeckých filosofů: vzduchu, vody a země. A že mají mnohá místa v Yellowstonu i svou duši (viditelnou v podobě vycházejících par a plynů), o tom se každý návštěvník parku může snadno přesvědčit...