Hlavní stránka

Solutré - francouzské Věstonice

(15.04.2011)

Burgundsko je jedním z nejatraktivnějších krajů Francie po celý rok a to nejen pro labužníky. V létě dominují zelené vinice a zámky, ale i na podzim a v zimě nadchne Burgundsko zvláštním šarmem téměř umělecky postavených vinic. Hrady a zámky jsou konečně vidět i z dálky, protože obklopující stromy ztratily listí…O návštěvách sklepů a ochutnávkách skvělých vín se nemusíme zvláště šířit. Místní gastronomie stojí určitě za posezení v restauracích, kde se k regionálním specialitám podává místní, špičkové víno za rozumné ceny.

Solutré se nachází nedaleko Maconu (Macon leží 60 km severně od Lyonu) v departementu Saône-et-Loire (Burgundsko).

V zimě je lépe zabývat se gastronomickou stránkou Burgundska a trávit čas ve vinných sklípcích.

Vysoko nad rozsáhlými vinicemi Solutré-Pouilly, poblíž známějšího Pouilly-Fuissé a St. Véran, se zvedá skalní útes, jehož aspekt je z každé strany úplně jiný. Útes je z korálovitých, fosilních materiálů a jeho šikmá pozice v reliéfu krajiny je tektonického (seismického) původu. Nejstrměji a nejhrozivěji se tato skála prezentuje ze strany od Chasselas. V jejím stínu se odehrála několika tisíciletá historie pravěkého osídlení této oblasti.

V pozadí lze rozpoznat podobný geologický útvar jako je Solutré.

Kulturní vyžití v této oblasti přijde trochu zkrátka, když nepočítáme, že polyvalentní metropole zdejšího kraje - Lyon není daleko. Za to poutače na Paleontologické muzeum nebylo možno přehlédnout - doprovázely nás totiž po celé cestě do Solutré, kam jsme jeli tak jako tak za bílým vínkem… 

Burgundsko se vyplatí poznat na vlastní pěst - veřejná hromadná doprava téměř neexistuje

V cíli nás nadchlo příkladně vkusně zřízené parkoviště a vlídné přijetí v muzeu, kde je v ceně vstupného i interaktivní magnetofonový záznam v přenosném přístroji se sluchátky - samozřejmě v několika jazycích. V pološeru jsme se rychle přesunuli do pravěku… z kraje jsou tu nainstalovány geografické mapky a archeologické časové diagramy… pak už následují didakticky velmi vjímavě uspořádané nálezy s vysvětlivkami nejen v popiscích ale doplněné schématickými obrázky.

Útes Solutré je součástí evropského pravěku a kvůli své výjimečné formě je opředen bájemi.

První nálezy v této oblasti jsou sice staršího data, ale systematický průzkum terénu pod a kolem hory se datuje až od 1862. Za objevitele se označuje Adrien Arcelin. Od archeologů Eduarda Larteta a Henryho Christyho dostala tato pravěká kultura v roce 1866 pojmenování podle skály Solutré - "kulturní útvar Solutrénský" - Le Solutréen. Významné archeologické nálezy se podařily faráři Breuilovi roku 1907 a poslední výsledky archeologických výkopů jsou z období mezi lety 1968 a 1978. Muzeum bylo zřízeno v r. 1987.

Muzeum pod skalním útesem.

Solutréen (22000 - 18000 p.n.l.) patří do ranného paleontolitika, který trval v západní Evropě v období nejchladnějších klimatických podmínek (období "ledových třešní") 35000 - 10000 let p. n.l. a právě v této době se do oblasti kolem Solutré stáhli lovci divokých koní... 

Rozšíření kultury Solutréen v Evropě

 

Solutréen následuje bez valného přechodu značně náhle na Gravettien. Nejstarší vrstvy s nálezy a časově zařaditelné skalní a jeskynní malby této kultury leží v Ardéžském údolí a hlavně v jižní Francii v Périgordu, který platí za nejvýznamnější oblast této kultury. Solutréen se vzácněji objevuje též v Belgii, Itálii, severním Španělsku, u Valencie a v Portugalsku. Nálezy z této doby známe i z Německa, Maďarska, Česka, Slovenska a Ruska, kde ale chybí prokazatelná genetická návaznost. Solutréen náhle mizí, asi kolem roku 17500 p.n.l. a následuje bez návaznosti Magdalénien.

Klima bylo tehdy většinou značně chladné, suché, jen málo kde vlhké, což mělo vliv na místní způsob osídlení. Zvěřinu reprezentuje hlavně sob, jelen, kozoroh, vlk, mamut, skot a především solutrejský divoký kůň.

Kultura Solutréen vynalezla jehlu na šití a rybářský háček - zhotovovaly se z kostí. Feuille de laurier - bobkový list nebo-li škrabky v podobě vavřínu... si lovci vyráběli k různým účelům z pazourku, některé pazourky dosahují délky až 45 cm při maximální tlouštce 6 mm

Ostré předměty, např. pro škrabky - zřídka pro špice pro šípy a kopí se vyráběly z pazourku zručným a pečlivým odrážením, později způsobem pro Solutré typickým: tlakovým zpracováním. Podobné výrobky jsou též ve Volgu, muzeum Dénon (poblíž Chalon na Séně), kde mají ten nejdelší pazourek: 40 cm dlouhý a pouze 5-6 mm tenký nástroj.

Fosilní, korálový útes vypadá z každé strany úplně jinak - mysticky až hrozivě.

Jen vzácně se našly šídla, nože a vrtáky. Nástroje se dělí do 4 skupin podle přesnosti zpracování jejich povrchu: proto-Solutréen, spodní, střední a horní Solutréen. Hroty pro šípy a kopí se vyráběly hlavně z paroží a kostí. Po zániku Solutréenu zmizelo i používání pazourků, aby se zase objevilo v egyptské řemeslné výrobě a to nejen na zbraních.

V jedné vitrínce je vystaven propulsor - nenápadný přístroj s velkým účinkem. Jde o důmyslný vrhač oštěpů. Jedná se o podélně půlený kus klacku s vyhloubením za účelem vložení oštěpu. Propulsor je opatřen jakousi strunou, která je upevněna na aparátu samotném a druhým koncem se připne na oštěp. Když je pak zpuštěna ve správný okamžik, zároveň s vrhem oštěpu, zvětší jeho rychlost. Velmi důmyslné na tehdejší dobu... Solutrénští pralidé používali jako první při výrobě kožešinového šatstva šicí jehly s ouškem. Mezi nálezy je též unikátní, kostěný háček na ryby.

Kladiva byla nejdále z opracovaných kamenů.

Přípravě jídla se v Solutré věnovala velká pozornost. Nalezena a identifikována byla veliká ohniště o rozměrech až 18 x 9 metrů, na kterých se rožnilo několik zvířat najednou. Zajímavý poznatek je využití morku z kostí - téměř všechny nalezené kosti byly rozštípány. Pod skálou v Solutré byly nalezeny kosti, patřící nejméně 100000 divokých koní. Velký dojem na nás zanechala vitrína s rekonstrukcí lovu právě divokých koní. Ta zobrazuje veškeré akce lovců a jejich pomocníků, včetně pravěkého dekoru a oblečení.

Na louce před muzeem, v místech kde byly prováděny vykopávky, jsou umístněny tématické výstavky s popisem nálezů.

Umění

V nedalekých jeskyních byly objeveny skalní malby, reliéfy se zvířaty, vyřezávané, ornamentálně ozdobené kosti a kamenné destičky s malůvkami. Nápadné je, že mezi hojnými nálezy z této doby téměř chybí sošky. 

Malý mamut

Muzeum je otevřeno celoročně. V obchodě se nabízí literatura a repliky uměleckých předmětů. Jak nás potěšilo, že v nabídce byla i kopie sošky Věstonické Venuše! Návštěvníci určitě ocení nápomocnou a šarmantní hostesku */ Madame Magali, která nám kompetentně zodpověděla veškeré otázky, zprostředkovala dokumentační materiály a umožnila tuto reportáž.

*/ oficiální název funkce stojí za zmínku: agent d’acceuil culturel
Foto: autor a courtessy cg71


 

G. W. Pollak
Zürich

Další články z tohoto státu Další články tohoto autora

 
 DatumAutorPředmět
Aktivity
Geooblasti
UNESCO
Fotobanka
Průvodce
Ingema-TV
Počasí
Rešerše
iZone
Foto scan

Alpy
Altaj
Kavkaz

Kurzy Potřebujete zjistit kurz exotické měny? Toto tlačítko vám s tím pomůže.
 
Ockovani Chystáte se do exotické země? Zjistěte si zde, zda byste se neměli nechat naočkovat!
 
RoutePlanner Jedete na dovolenou autem? Nechte si navrhnout nejlepší cestu!
 
Letiste Musíte nebo chcete letět letadlem? Pak se vám třeba budou hodit tyto informace!
 
Autori Zajímá vás kdo píše články na Ingemě? Představení alespoň některých autorů najdete zde.

 

Na našem serveru funguje elektronický obchod, takže máte možnost nakupovat fotografie z fotobanky online. Bližší informace naleznete zde.
 


1999-2015©Ppress
veškeré texty, fotografie, obrázky, mapy apod. jsou chráněny autorskými právy jednotlivých autorů a vydavatelství Ppress.
Je výslovně zakázáno jejich jakékoli šíření, publikování či dokonce prodej za úplatu.
Info: Ppress