Dauphinéské Alpy

Alpes du Dauphiné - toto pohoří patří mezi nejvýznamnější a nejatraktivnější alpské skupiny. Správními centry oblasti jsou města Grenoble, Briançon, Gap a Valence. Je to atraktivní svět vysokých štítů, četných jezer a množství ledovců i kvetoucích alpských luk.

Jde o nejrozsáhlejší žulové pohoří Francie i když tu nechybí ani vápence a ruly. Název těchto hor má historický kontext, protože toto území patřilo šlechtickému rodu Dauphiné. Roku 1349 bylo připojeno k Francii - šlo o koupi s podmínkou, že se francouzský korunní princ napříště bude nazývat dauphin. A tak se od té doby skutečně ve Francii používá pro následníky trůnu titul "dauphin". Někdy se ovšem o místním kraji hovoří jako o masivu Oisans nebo Pelvoux, celé pohoří je ovšem ve Francii nejznámější pod názvem Massif des Écrins podle stejnojmenného národního parku.

Rozlohou 2400 kilometrů čtverečných nepatří tyto hory zrovna k těm nejrozlehlejším, a vymezení hranic tohoto území je poměrně snadné a jednoznačné. Od Kottických Alp ho dělí údolí řeky Durance, západní hranici tvoří řeka Drac. Údolí Romanche a sedlo Col de Lautaret odděluje Dauphinéské Alpy od masívu Grandes Rousses.

Dauphinéské Alpy jsou zajímavé jak svým kulturním bohatstvím, tak svou zachovalou a nádhernou přírodou. Tu najdete především v Národním parku Ecrins, kde je také nejvyšší vrchol celé oblasti - nejjižnější čtyřtisícovka Alp, 4103 metrů vysoký Barre des Ecrins. Masív Écrins je mohutně zaledněný a nachází se tu 334 ledovců o celkové ploše 133 km2. Mezi ty největší patří například Bílý ledovec - Glacier Blanc nebo Černý ledovec - Glacier Noir, nebo také velké ploché ledovce Glacier de la Girose a Glacier de l´Homme.

Malebné scenérie najdete také v Oblastním parku Vercors. Zdejší oblast je také známá svými jeskyněmi a propastmi - jde o jednu z kolébek francouzského jeskyňářství. Za pozornost také stojí celá řada zdejších vyhlášených lyžařských středisek.

Nejznámějším a největším městem v oblasti je Grenoble ležící na soutoku řek Drac a Isère. Je to moderní město kde sídlí řada firem, vysokých škol i výzkumných pracovišť. Nad městem se tyčí pevnost Fort dela Bastille, kam se nejsnadněji dostanete lanovkou. Odtud je nádherný výhled nejen na samotné město, ale také na hory, které ho obklopují.

Jihozápadním směrem, souběžně s řekou Drac se táhne masiv Vercors. Jde o vápencovou planinu zbrázděnou řadou hlubokých údolí. Napříč planinou vede řada turistických cest. Celé území je ale velmi řídce osídlené.

Severozápadně od města leží Chartreuse. Hřeben byl v roce 1995 vyhlášen za Oblastní přírodní park Chartreuse (Naturel Régional de Chartreuse) a táhne se podél západního břehu řeky Isere směrem k Chambéry. Najdete tu řadu horských pastvin z kterých se tyčí vápencové masivy i hluboké lesy. Největší zdejší turistickou atrakcí je ovšem klášter Grande Chartreuse. Jde o jeden z posledních sedmnácti dodnes fungujících kartuziánských klášterů. Kartuziánský řád pochází z 12. století a jeho členové se věnovali přísně "poustevnickému" životu. Žili sami v celách a stýkali se pouze při mši a jednou týdně také při společném jídle, které se ale muselo sníst za naprostého ticha. Od roku 1605 jsou ovšem bratři tohoto řádu známí spíše jako výrobci velmi silného alkoholického bylinného nápoje - Chartreuses.

Hlavním přístupovým bodem do Národního parku Écrins je město Briançon. V letní sezóně bývá přeplněné turisty a tak je na zvážení, jestli nevyužít při cestách do parku raději některé město nebo vesnici na severu parku.

Briançon byl ve středověku hlavním městem République des Escartons, což byla jakási federace horských osad, které se spojily, aby se jim snadněji hájila nezávislost a privilegia. Samotný Briançon od nepaměti střežil přístup do průsmyku Col de Montgenèvre. Tudy vedla jedna z nejstarších a nejznámějších cest z Francie do Itálie. podle vykopávek se tu jako první usadili Keltové, ty vystřídali Římané a tak dále. Úměrně tomu tu najdete i patřičné množství památek a starých staveb - stačí se jen vydat do uliček města.

Lumír Pecold