Třikrát Turecko

Na silnici E81 zastavujeme u moderní stavby Ípekler Bergama. Ve dvoře se na otevřeném ohni vaří v pěti kotlích barva na vlnu.

Pouze přírodní barva jako heřmánek, šafrán, kůra, slupky cibule, duběnky, indigo aj. s ledkovou solí pro fixaci barev dodají žádaný odstín. V první místnosti tká asi dvacet žen ve věku 5-85 let koberce podle předlohy na stavech.

V přízemí a v poschodí jsme přišli doslova do kobercového ráje osmi tisíc koberců. V předváděcím sále jsme se dozvěděli vše o kobercích podle kategorií a způsobu vazby: začali kelimy, přešli na hereky, milasy, bergamské, nomádské, pak na palácové, sultánské, pokojové, modlící a koberce-obrazy, tkané na bavlněné osnově hedvábím. Hodnota koberce se posuzuje podle rubové strany, jak souhlasí s lícem, své hraje vzor, kvalita a stálost barvy. Všichni pracovníci společnosti výborně ovládají světové jazyky, hrají si s námi jako kočka s myší při hře na prodej. Voňavým čajem připíjíme na zdraví a porozumění mezi národy.

Turecko je proslulé také zpracováním kůže. Navštívili jsme ateliér, kde nám předvedli vzory kůží, střihy, kvalitní ušití. Vedle v prodejně nabízeli na dva tisíce bund a ošacení nejrůznějších typů a vypracování. Jen si vybrat! Nezbytný jablečný čaj svou vůní připomíná pohostinnost našich nových známých.

Říká se: do třetice všeho dobrého. Průvodce Aličan nás uvádí do výrobny a prodejny onyxů a různých kamenů. Šperky, vázy, misky, těžítka, šachy, zvířátka a další zajímavosti dokumentují mistrnou zručnost v opracování kamenů. I zde nás provází vůně jablečného čaje při rozhodování, který suvenýr bude ten pravý…

Tyrkysové moře smývá na závěr naši únavu. Ve vzpomínkách si vracíme dnešní den. Allaha ismarladik - na shledanou, Turecko!

Alena Šimková
Zeměpisné sdružení