Kouzelné místo Galway

Západoirské město Galway leží při ústí řeky Corrib do Galwayského zálivu na hranici dvou úžasných oblastí. Na západ od řeky se rozkládá Conemarra, otevřený půvabný kraj bažin, hor a nádherných kytek. Východní část hrabství Galway s řadou trosek středověkých staveb je více rovinatá a tvoří přechod k mystické oblasti Burren ozdobené několika megalitickými stavbami.

Samo město Galway je proslulé svými jazykovými školami, kde i mnozí čeští studenti zdokonalují své znalosti angličtiny, je známé mezi našinci i pro řadu pracovních příležitostí, jichž naši prácechtiví spoluobčané hojně využívají, je také jedním z nástupních přístavů pro plavbu na Aranské ostrovy. … Dost podnětů na to, aby se o Galway dalo říct mnoho pozitivního.

Blížíme se k městu a jsme připraveni podle průvodce navštívit mnohé z památek, které ta kniha vyjmenovává. Při první procházce míříme od náměstí Eyre mírně dolů směrem k moři. Jdeme hlavními ulicemi William Street, Shop Street a Quay Street, což je vlastně jedna asi 800 metrů dlouhá pěší zóna, spojnice náměstí a Galwayského zálivu. Pátráme po místních pamětihodnostech a jsme trochu zklamaní. Nejvyhlášenější středověký městský dům v celém Irsku - Lunch's Castle z roku 1493 je znám pro historický příběh starosty města Jamese Lyncha, který za vraždu ze žárlivosti odsoudil svého syna. Mladík však byl ve městě tak oblíbený, že se nenašel nikdo, kdo by se ujal role kata, a tak kvůli spravedlnosti se musel výkonu exekuce ujmout starosta sám a syna vyhodil z okna druhého patra na dlažbu. Dům není nijak působivý, ani fotogenický, dnes v něm sídlí banka.

V postraní ulici nacházíme kostel sv. Mikuláše ochránce námořníků z roku 1320, ale ani ten příliš neuchvátí. Španělský oblouk ze 16. století na nábřeží zálivu, který sloužil k ochraně kupců a dělníků při vykládání a nakládání zboží na lodě, zejména vína a rumu, také příliš krásy nepobral. A severozápadním směrem vybudovaná katedrála Nanebevzetí Panny Marie a sv. Mikuláše ze 70. let 20. století má ohromující rozměry, nikoliv půvaby.

Téměř bez mrknutí oka jsme ledabyle míjeli "nepominutelné" pamětihodnosti zmíněné a doporučované průvodci. Nebylo to však náhlým opovržením historií, rázovitou architekturou či církevními objekty, které nás jinde vzrušují. Bylo to něco v duši města, v atmosféře vládnoucí hlavní ose, co nás zcela uhranulo.

Barevný, sluncem nasvícený život v centru města je totiž nevídaný. Předzahrádky hospůdek, pivnic, výčepů a pubů ověnčené girlandami muškátů a dalších krásných kytek v truhlících, na to už jsme dnes běžně zvyklí i u nás. Zde však nemůžete minout bez povšimnutí staré obchody a domy kupců se zdobnými okny, dveřmi a desky s erby nad vchody. V Galway jsou na pěší zóně mezi těmi kvetoucími zahrádkami plnými spokojených konzumentů navíc soustředěny všechny nápady jak pobavit a obveselit kolemjdoucí snad z celého světa. A tak tu najdete "živé sochy" harlekýnů i pohádkových postav, klokana i gentlemana ve fraku... Poslechnete si muzikanty bílé i ty opálené hrající sólo či v malé kapele od klasiky a irského folklóru po country, loutkáře, kteří dokáží své dřevěné kolegy roztančit podle magnetofonu rockenrol, ekvilibristy, jimž v rukou tančí kuželky, cívky, kroužky i pochodně.

O kousek dál, na náměstíčku mezi obchody obdivujeme originální nápad neznámého výtvarníka - bronzovou lavičku bez nožek, dokonce na ní po stranách sedí dva gentlemani, v oblečení z poloviny devatenáctého století, zabraní patrně do učené diskuse, ovšem také bronzoví, takže lavička převážně spočívá na jejich nohách. Mezi nimi sedí dvě klevetící a usmívající se mladé, bez zaváhání na ulici plné lidí kojící maminky.

Ani my neodoláme prostředí pěší zóny vyzařujícímu pohodu a usedáme do předzahrádky a měníme role. Stáváme se diváky a pozorujeme představení figur volně se posouvajících ulicí a u pravého českého irského turka a půllitru stylového Guinesse se tváříme jako domácí.

Když se osvěženi vydáváme znovu na procházku, nedojdeme daleko. Stáváme se pozorovateli podívané, která je jedinečná i zde, v tomto bizarním městě. Vysoký štíhlý černoch stojí pohodlně opřen o stěnu květinami ozdobeného domu, hraje mistrovsky na kytaru a u nohou mu vedle typického pouzdra na nástroj s pár eury a eurocenty na dečce odpočívá nádherný redriver. Pokud mladík hraje na kytaru a foukací harmoniku, nejlepší přítel člověka spokojeně leží a spí. Jejich souznění je však do té míry silné, že jakmile hudebník začne zpívat, pejsek cítí povinnost mu pomoci. Vztyčí se do sedu, obrátí se hlavou k páníčkovi a strašně snaživě, tedy spíše jen strašně "zpívá" s ním. To je úžasné divadlo, možná estráda, která opravdu stojí za chvíli pozorování, a to i za cenu vyškrtnutí některé pamětihodnosti z programu prohlídky úžasného města Galway.

Po celou dobu prohlídky jsme bezděčně vtahováni do kypící atmosféry živého, veselého, kouzelného a přitom přirozeného pouličního ruchu. Galway je společenské a velmi lidské místo, které člověk opouští jen velmi nerad. Přesvědčte se a určitě nám dáte za pravdu.

Květa a Jaromír Polákovi
Klub cestovatelů Hanzelky a Zikmunda Globe Prosiměřice