V národním parku Lahemaa

Národní park Lahemaa se rozkládá na severu Estonska, východně od hlavního města Tallinu. Byl založen v roce 1971. V národním parku, jehož plocha představuje 725 km2 (z toho 474 km2 připadá na pevninu), je chráněn zejména krajinný ráz a ekologická biodiverzita baltského příbřežního území. NP Lahemaa patří k největším lesním chráněným oblastem Evropy.

Součástí národního parku je přírodní rezervace v okolí městečka Oandu, zařazená do seznamu rezervací Natura 2000. Les v okolí Oandu mj. zahrnuje téměř všechny biotopy uvedené ve směrnici EU o ptácích (č. 79/409/EEC). Rezervací vede naučná stezka, po které se nyní vydejme.

Délka trasy je necelých 5 km. Stezka začíná v borovém lese na pískovcové plošině pokryté hrubým zvětralým pískem. Borovice zde vyrostly po požáru v roce 1951. Přirozené požáry jsou tu způsobem obnovy lesa. V minulosti do zdejších lesů zasahoval člověk. Jeho vliv je patrný například v tom, že na některých místech se vyskytuje jen malé množství odumřelých stromů. Mezi věkovitými stromy jsou traviny s výskytem například medvědice lékařské či šichty černé a vřes.

V dalším úseku směrem k mořskému pobřeží sestoupíme postupně třemi terénními stupni. První stupeň omezuje plošinu ve výšce asi 50 metrů nad hladinou moře, která vznikla v souvislosti s poslední dobou zalednění zhruba před 10 tisíci lety. Pod ní, zhruba o 10 - 15 m níže, leží břežní pásmo někdejšího jezera (předchůdce Finského zálivu Baltského moře), které se tu rozkládalo asi před 7500 až 8500 lety. Dodnes jsou zde patrné zbytky dun a pískových bariér, mezi nimiž se prostírají bažiny a vyvěrají prameny. Porosty jsou tvořeny hlavně smrky. Po dalším krátkém sestupu se objeví další terasový stupeň. Tentokrát to je prostor dalšího navazujícího předchůdce Baltského moře, tzv. Litorinového moře, z doby před 4500 až 7500 lety. Zde končí pásmo smrků a začíná opět pásmo borového lesa, které se táhne až k současné břežní linii Finského zálivu.

Les v oblasti naučné stezky Oandu existuje bez zásahu člověka. V našich podmínkách bychom řekli původní prales. Po upravené cestičce se prochází okolo padlých stromů, které jsou obalené mechy a postupně se rozkládají. Rovněž na živých starých stromech jsou k vidění závoje mechů a lišejníků i různé druhy chorošů. Vedle jehličnanů tvoří velkou část rezervace porosty osik. Jejich štíhlé kmeny jsou až 30 metrů vysoké. V rezervaci žijí losi, divočáci a jiná větší zvěř a dále velké množství ptáků.

Se zajímavostmi ekosystémů a geomorfologie území seznamují přehledné a vkusné tabule na 19 zastávkách naučné stezky. Letní návštěva tohoto vzorku krajiny národního parku Lahemaa je velkým zážitkem, ale zejména barevný podzim zanechá v návštěvníkovi skutečně nezapomenutelný dojem.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení