Provincie kanadského Atlantského regionu

Kanada se dělí na 5 ekonomicko-geografických regionů. Do Atlantského regionu patří Newfoundland and Labrador, Prince Edward Island, Nova Scotia a New Brunswick. Do Centrálního regionu zařazujeme Quebec a Ontario, do Prérijního Manitobu, Saskatchewan a Albertu, Pacifický tvoří British Columbia a do Arktického regionu řadíme Yukon, Northwest Territories a Nunavut.

Tento článek bude stručně charakterizovat čtyři kanadské provincie východu Kanady náležející do Atlantského regionu.

Newfoundland and Labrador (404 517 km²; 570 000 obyv.; 1,4 ob./km²) je provincie, která se připojila až v roce 1949. Je tvořena dvěma odlišnými geografickými oblastmi – nejvýchodnějším ostrovem Kanady Newfoundlandem, kde žije většina obyvatel provincie a málo dostupným a řídce osídleným Labradorem. Jediným pevninským sousedem je provincie Quebec. Pokud se zde začali usazovat první Evropané, pak hlavním důvodem byl rybolov. Úbytek ryb v 90. létech minulého století zapříčinil vysokou nezaměstnanost. Ta se snížila díky zde působícím ropným společnostem.

Dávné osídlení Newfoundlandu dokládá L´Anse aux Meadows, rezervace, která se v roce 1978 stala jednou z prvních kanadských památek světového kulturního dědictví UNESCO. Tato historická rezervace leží nedaleko města St. Anthony a nacházejí se zde zbytky osady založené Vikingy z období kolem roku 1000 n. l.

Téměř polovina obyvatel provincie žije na poloostrově Avalon u hlavního města St. John´s. Všechny nově budované stavby musejí dodržovat architektonický ráz historického města.

Prvním Evropanem, který zde přistál (v roce 1497) byl legendární mořeplavec John Cabot. Podél východního pobřeží Avalonu se táhne přes 500 kilometrů dlouhá turistická stezka East Coast Trail. V dobách již minulých bylo poměrně významným bodem leteckých tras přes Atlantik letiště v Ganderu severně od St. John´su.

Prince Edward Island je nejmenší kanadskou provincií (5 657 km²; 130 000 obyv.; 23 ob./km²) s členitým pobřežím. Délka ostrova od východu k západu je 280 kilometrů. Tato provincie bývá nazývána kolébkou konfederace, protože v Charlottetownu, zdejším hlavním městě, proběhla již v roce 1864 první konference o budoucím uspořádání Kanady.

Již odedávna zde žijí Mikmakové. Ti ostrov nazývali Abegweit („natažený na zemi“ nebo „kolébaný vlnami“). Dnešní populaci tvoří potomci britských přistěhovalců (asi 80 %) a francouzských přistěhovalců (asi 15 %). Krajina má malebný venkovský charakter a mimo zemědělství má pro ekonomiku význam také turistika. Atraktivitami cestovního ruchu jsou téměř člověkem nedotčená přírodní krajina, ideální terény pro cyklistiku, plavby na kajacích na otevřeném moři (chráněném před velkými vlnami poloostrovem Nova Scotia).

Nova Scotia (55 491 km²; 900 000 ob.; 16,2 ob./km²) je tvořena dvěma částmi, poloostrovem a ostrovem. Typický je stejnojmenný poloostrov svými rybářskými osadami. Poloostrovní údolí Annapolis je zajímavé svými jabloňovými sady. Hlavní město, ležící na východním pobřeží, Halifax (115 000 obyv.) spojuje moderní kosmopolitní ráz s bohatou historií. Cape Breton Island severně od poloostrova je hornatý. Dnes již většinu populace tvoří anglofonní přistěhovalci, z původních Amerindů – Mikmaků zůstalo jen asi 10 000. Zajímavostí ale rozhodně je, že až do 30. let minulého století Mikmakové ručně vyráběli hokejky pro severoamerický hokej. Zde podle legendy lední hokej vznikl kolem roku 1800 ve městě Windsdor (45 º s. š., 64 º z. d.). V roce 1900 byli finalisty Stanley Cupu hokejisté Halifax Crescents.

Hlavní město Halifax je nejrušnějším přístavem východní Kanady. V průběhu obou světových válek bylo důležitým vývozním přístavem, přes Halifax přišlo ve dvacátém století do Kanady přes milion přistěhovalců z Evropy. Město se pyšní svým historickým centrem a také původní britskou pevností Citadela.

New Brunswick (73 437 km²; 725 000 obyv.; téměř 10 ob./km²) je poloostrovem, na severozápadě sousedícím s Quebecem. Jako jediná provincie je oficiálně dvojjazyčnou součástí Kanady. Původně zde žili Mikmakové a Maliseeti, na počátku 17. století začali přicházet Francouzi. Francouzi, kterým se říkalo Akaďané (podle zaslíbené Akádie v N. B. a N. S.), byli v roce 1755 vyhnáni Brity při boji Anglie a Francie o území Severní Ameriky. Část vyhnaných „Akaďanů“ se časem vrátila zpět a dnes tvoří asi třetinu obyvatel, každý šestý v této provincii mluví francouzsky (v druhém největším městě Monctonu žije asi polovina francouzských Kanaďanů provincie, zdejší univerzita je druhou největší frankofonní po univerzitě v Quebecu). Původních Amerindů je asi 10 000. Většina obyvatel anglických, irských a skotských přistěhovalců mluví pochopitelně anglicky.

Na jihu provincie se nachází jedno z unikátních míst na naší planetě, Bay of Fundy. Ve zdejší zátoce přílivová a odlivová vlna dosahuje dvakrát denně nejvyššího rozdílu, až 18 metrů (využívá se pro výrobu ekologické elektrické energie). Výšku přílivu způsobuje rezonance, délka, malá hloubka a pozvolný trychtýřovitý tvar zátoky. Na pobřeží dominují ostré útesy, jsou zde i zajímavé mořské usazeniny – fosílie a také se zde pro turisty pořádají plavby, při nich jsou pozorovány velryby. Pro ty, kteří potřebují více adrenalinu jsou provozovány jízdy na kajacích v přílivových vlnách. Na pobřeží se nachází několik turisty vyhledávaných majáků se svými vyhlídkovými věžemi. Velmi atraktivní zážitky také nabízí Fundy NP. V New Brunswicku čeká na hosty dostatek přírodních krás, rybářské vesničky s oblíbenými restauracemi s vybranými rybími specialitami a milí, pohostinní obyvatelé. Takže pokud nevíte kam příště za krásami naší planety, východ Kanady vás rád přijme a nabídne vám nezapomenutelné prožitky.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení