Dominikánská republika (República Dominicana) - DOM

Dominikánská republika - jejíž název je odvozen od nejstaršího "neindiánského" města Ameriky, Santo Dominga - leží ve východní části ostrova Haiti (Hispaniola). Kolumbus zde měl základnu pro své objevné plavby. Po ztroskotání Santa Marii, těsně před půlnocí 24. prosince 1492, na ostrově vysadil své námořníky. Zpět do Evropy odplul na lodi Niňa. Jeho zde zbylí námořníci založili první evropskou osadu v Americe - La Navidad.

Pro místní Indiány to byla katastrofa. Postupně se úvodní přátelství změnilo vzhledem k chování Evropanů na nepřátelství, bohatství zcela oslepilo příchozí a vedlo ke genocidě Indiánů. Ti, kteří nepadli v bojích podlehli evropským nemocím, proti nimž nebyli imunní nebo nepřežili tvrdou práci na plantážích, ke které byli donuceni a na kterou nebyli zvyklí.

Přes tři sta let (1492-1821) byl ostrov významnou španělskou kolonií, přesto ho mnozí osadníci opouštěli a hledali štěstí, zlato a stříbro v Mexiku, Panamě či Peru. V létech 1821-1844 byla země násilně spojena s Haiti v jeden celek, poté byla opět samostatná. Nezávislost získala v roce 1865, boj o moc však přinášel pravidelná krveprolití. Za léta 1865-1915 došlo k dvaceti osmi revolucím a změnilo se třicet pět vlád. USA zemi obsadily v letech 1916-24 a po jejich odchodu zemi vládli mnozí diktátoři až do roku 1966, kdy byla ustanovena demokratická společnost. 

Rozloha: 48 734 km², počet obyvatel dosahuje 8 950 034 (z nich je 80 % mulatů, 11 % černochů, 9 % bělochů; 95 % je římských katolíků). Hlavním městem je Santo Domingo (Svatá neděle) s 2,9 miliony obyvatel.

Povrch ostrova je velni pestrý a výškově členitý. Střed území vyplňuje krystalické pohoří Cordillera Central s Pico Duarte (3 175 m n. m.). Tento vrchol je nejvyšší horou celé karibské ostrovní oblasti. Na východě ostrova jsou rozsáhlejší nížiny, které jsou využívány pro intenzivní zemědělství. Hlavní plodinou je cukrová třtina. Na západě na malých plantážích v horách se pěstuje kávovník. Pokud jde o těžbu, v Dominikánské republice se nachází největší důl na zlato v celém Karibiku, dále se těží tradiční stříbro, platina, nikl a bauxit.

V průmyslu dominuje potravinářství a investuje se (zahraniční kapitál) do dalších odvětví spotřebního průmyslu. Mimořádný význam má cestovní ruch. Národními "sporty" jsou kohoutí zápasy a domino.

Modrá a červená barva na vlajce byly přijaty z vlajky Haiti, jež kdysi ovládalo Dominikánskou republiku. Vlajka z roku 1844 (země je nezávislá od 27. 2. 1844) má bílý středový kříž, který jí dělí na čtyři pole. První a čtvrté jsou modré (symbol získané svobody), druhé a třetí pole jsou červená (krev a oheň boje za svobodu). Bílý kříž symbolizuje oběti obyvatel, jejich víru a sílu.

Cesta po odjezdu z portorického Fajarda jako obvykle večer vedla přes Monský průliv k východnímu pobřeží Dominikánské republiky do turistické destinace Punta Cana. Zde byl nejsevernější bod mé plavby Karibikem.

Punta Cana byla ještě nedávno těžko přístupnou hustě zarostlou bambusovou houštinou. Dnes je velmi moderním centrem dominikánského cestovního ruchu. Vybral jsem si pro svůj krátkodobý pobyt Bavaro Beach s třicetikilometrovou bílou pláží, jedno z nejkrásnějších karibských letovisek.

Po přejezdu podél jihovýchodních břehů země jsem další den navštívil hlavní město Santo Domingo. To založil roku 1496 bratr Kryštofa Kolumba Bartoloměj na jižním pobřeží v ústí řeky Ozama v neděli (domingo). Koloniální část města byla nedávno přestavěna a pečlivě zrestaurována. Jednou z nejstarších staveb v evropském stylu na území Ameriky je katedrála z let 1512 až 1540, kde by měl být snad pochován Kryštof Kolumbus (pravděpodobnější je, že jeho ostatky po úmrtí ve španělském Valladolidu dne 20. května 1506 jsou uloženy v andaluské Seville). V historické části města se nachází palác El Alcazar, dům Kryštofa Kolumba. V moderní části města je nejzajímavější park se sportovním centrem Mirador, odkud je pěkný výhled na město i okolní moře.

Na můj pobyt v Santo Domingu jsem měl jen 15 hodin (od 7 do 22 hodin). Proto se moje prohlídka soustředila nejdříve na obě částí města a pak jsem si šel užívat klidu, vody a sluníčka na pláž Punta Beach and Manchebo Beach. Pak následovala ještě krátká prohlídka přístavu. Návštěvou Santo Dominga jsem se dostal na nejzápadnější bod mé plavby. Další den a noc patřily dvaatřiceti hodinové plavbě přes klidný Karibik na jih do nizozemské Aruby.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení