Z deníku expedice Baobab - 16. září

Ankarana byla pro vetsinu z nas asi jednim z nejvetsich zazitku. Mohli jsme se na vlastni sluch presvedcit, ze madagaskarsky unikat, skalni utvary s ostrymi spickami- tsingy, delaji cest svemu jmenu a pri poklepu opravdu cinkaji.

Zvonkohru /ci spise kamenohru/ pak vystridalo ticho jeskyni, ktere jsou take symbolem teto oblasti. Tentokrat ne jejich obyvatele -netopyri, pavouci, rybky /jak by se dalo u milovniku zvireny cekat/, ale nepredstavitelne a nepopsatelne rozmery jeskynnich prostor nam sebrali dech. Par odvaznych plavcu se v jedne vydalo dokonce i na pruzkum proti proudu reky tekouci jednim systemem. Objevili zde na jednom kameni i stira, zahadou zustava, jak prekonal vodu kamen obklopujici. Co se tyce ostatnich zvirat, opet spousta lemuru, ochotnych dokonce nechat se i pohladit a oslintavajicich objektivy nasich fotoaparatu foticich na supermakro. A samozrejme vetve ozdobene chameleony nejruznejsich barev a tvaru.

Z Ankarany jsme se presunuli do posledni divociny, kterou jsme meli v planu navstivit-nejstarsiho narodniho parku na Madagaskaru, Montagne d'Ambre. Prales vetsinu z vypravy trochu zklamal, protoze v nem cekali vic zvirat, ale botanici si prisli na sve s kalanchoemi, stromovymi kapradinami, pandany atd. Spatrili jsme i nejake ty zabky a ctyri druhy ze sesti zde zijicich gekonu Uroplatu /celkem dvanact na celem Madagaskaru/. Stale nechapu, jak mohou pruvodci tyto skvele maskovane jestery pritisknute na kmeny stromu objevit. Mimochodem, pruvodci v Ankarane i v Montagne jsou skvele informovani a oproti ostanim umi anglicky a nosi boty /nevim, zda to nema nejakou souvislost/.

Vystoupili jsme i na nejvyssi vrchol, ctrnactistovku Montagne d'Ambre a hrde se zde vyfotili s ceskou vlajkou. Dole pod horou jsme pak tise zavideli pruvodcum, ladujicim se ryzi, kterou si nesli celou dobu v obrovskem hrnci, zatimco bily vazove chroupali susenky a tuhe bagety.

Kdyz uz jsme tak sedeli rozlozeni u nadherneho poklidneho jezera, museli jsme konstatovat, ze zdejsi system fady /tabu/ je vlastne nejlepsi zpusob ochrany prirody, nebot misto, ktere je timto zpusobem oznaceno byva zajimave jak z estetickeho, prirodniho hlediska a nikdo by se neodvazil porusit zakaz odhazovani odpadku, kriceni, plaseni zvere apod. Skoda, ze podobny system nejde zavest u nas. Chybela by mu holt ta dlouholeta tradice.

Cesta zpatky byla i pocatkem rozkolu nasich pruvodcu;. Mlady rychlik bezel se skupinou rychlonozcu napred a necekal na starsiho kolegu dodrzujiciho heslo Madagaskaru -Mora, mora /pomalu, pomalu/. Dostal za to pozdeji vynadano a druhy den, kdy jsme jej k podobnemu uletu presvedcili opet tak podruhe. Snad mu to kolega nebude vycitat dlouho.

Dneskem zacal v podstate nase cesta zpet. Pristav Diego Suarez, zitra letecky do Antananariva, odtud fakultativne mozna jeste do parku Perinet, kde ziji indriove /nebo klasicky nakup suvenyru v Tane/ a pak jiz domu. Moc se nam tam sice nechce, ale mame jiz pro sve blizke pripravene dlouhe seznamy s lahudkami; ktere by nam meli uvarit, abychom se vykompenzovali mesic ryze, testovin a zebusteaku /mnam, po tech se nam prece jen bude styskat/.

Radi bychom se sem do divociny na Madagaskar jeste nekdy vratili, ale ted zatim nashledanou v Cechach.

Zdravi Darina

Partneři projektu:

Média

Partneři

 

 

 

 

 

 

Václav Bratrych