Faerské ostrovy - Dánsko

Foroyar neboli "Ovčí ostrovy" je souostroví v Atlantickém oceánu přibližně v polovině cesty ze Spojeného království na Island. Případně jejich polohu lze popsat také jinak, jsou jedním z vrcholů trojúhelníku Skotsko, Island, Faerské ostrovy. Souostroví tvoří více jak 20 ostrovů a několik nepřístupných skalisek např. Heygadrangur poblíž ostrova Eysturoy.

Faerské ostrovy se rozdělují na skupiny - centrální a současně největší Streymoy a Eysturoy, západní Vágar, Mikines, Tindhólmur, Mykineshólmur, severovýchodní Kalsoy, Kunoy, Borđoy, Viđoy, Svínoy, Fugloy, jižní Koltur, Hestur, Nólsoy, Trollhovdi, Sandoy, Skúvoy, Stóra Dímun, Lítla Dimun, Suđuroy a Munkurin.

Rozloha území dosahuje 1 396,9 km², rozpětí od severu k jihu je 113 km, od západu k východu 75 km, délka pobřeží je 1 100 kilometrů. Počet obyvatel je kolem 45 000 (2002), ale poměrně hodně lidí ze souostroví emigruje (průměrně 2 300 za rok). Porodnost dosahuje 1,5 %, přirozený přírůstek činí 0,6 %. Životní úroveň je poměrně vysoká (ze zelených ostrovů se vyváží z 92 % rybí produkty, čtvrtina obyvatel pracuje při zpracování ryb). Více než lidí žije na ostrovech ovcí (70 000 kusů), proto se někdy užívá název Ovčí ostrovy. Ovčí vlna tvoří zbytek (8 %) vývozu. Nadějí pro ekonomiku je objevení ropy v šelfovém moři, těží se uhlí na jižním ostrově Suđuroy. Využití půdy je malé, jen 7 % (pícniny a brambory).

Ostrovy objevili irští mniši v roce 725, počátkem 9. století n. l. přišli na ostrovy Vikingové. V roce 900 byl ustanoven (podobně jako později na Islandu) lidový sněm Althing. Ten byl na poloostrově Tinganes až do roku 1816, kdy byl zrušen. Křesťanství bylo přijato v roce 1000 n. l. Od roku 1035 patřily ostrovy k Norsku, s ním byly od roku 1380 připojeny Kalmarskou unií k Dánsku. Roku 1535 (rok reformace) je získal obchodní monopol hamburského Thomase Köppena, v roce 1655 připadly Christofferovi von Gabel. V roce 1709 byl zaveden dánský královský obchodní monopol trvající do roku 1856, který obyvatele ostrovů doslova ožebračil. Roku 1852 byl znovu zaveden Althing, po II. světové válce od roku 1948 získaly ostrovy rozsáhlou autonomii na Dánsku. Uvažuje se o referendu k vyhlášení samostatnosti země. Úředním jazykem je faerština, měnou je faerská koruna. Současný parlament Logting má 32 poslanců. Ač jsou ostrovy součástí Dánska, nejsou součástí EU. Na území poblíž hlavního města se nachází americká vojenská základna.

Geologický podklad je tvořen erodovanými zbytky vulkanické Thuleské tabule, z ní vyčnívá nejvyšší hora Slaettaratindur s 882 m n. m. na severu ostrova Eysturoy mezi městečky Eiđi a Gjógv. Vulkanická souvrství láv jsou proložena tufy a mírně se uklánějí k jihovýchodu. V pleistocénu byla pokryta ledovcovým štítem společně s dnešním šelfem. Typická je výrazná ledovcová modelace reliéfu (trógy, kary, štíty, fjordy a jezera). Silná je mořská abraze - nejvyšším útesem v Evropě je Enninberg na severovýchodě ostrova Viđoy (725 metrů svislá stěna).

Klima je mírné, oceánské se srážkami 1 700 mm, deštivých dnů je 280 v roce. Průměrná lednová teplota je 3,2 °C, červencová 10,8 °C, roční 8,0 °C. Stále zelenou flóru tvoří traviny, mechy, lišejníky, chybí stromy; faunu zastupují převážně ptáci (49 stále a 30 občasně hnízdících, 200 druhů tranzitních - nejvíce na světě), ryby a další mořští živočichové.

Vzdálenost od pobřeží Norska je 675 kilometrů, Islandu 450 km, skotských Shetland 300 km. Mimo leteckého spojení (letiště Sorvágur na ostrově Vágar) je v sezóně v provozu jediná námořní linka faerské společnosti SMYRIL LINE (129 metrů dlouhá loď NORRÖNA má kapacitu více jak 1 000 cestujících, jezdí po 13 týdnů od června do počátku září). I já jsem při své cestě na Island využil tuto loď plující v současnosti z dánského Hanstholmu (do roku 1998 jezdila z Esbjergu) do Tórshavnu, dále přes Lerwick na Shetlandách do norského Bergenu, zpět do Tórshavnu a pak na východ Islandu do fjordu městečka s necelou tisícovkou obyvatel Seyđisfjorđur. Je proto výhodné v hlavním městě Tórshavnu vystoupit po 36 hodinové plavbě, "rekognoskovat" po necelé dva a půl dne tyto ostrovy, pak se opět nalodit a pokračovat dále na Island. Zpáteční cesta je kratší pouze s dvou a půl hodinovou zastávkou na vylodění a nalodění v hlavním městě Faerských ostrovů a pak již přímá plavba do Dánska.

K prohlídce těchto zajímavých ostrovů bych doporučil návštěvu čtrnácti tisícového hlavního města, starého kulturního centra Kirkjúbour, dále vesničku Kvívík, kde poprvé přistáli Vikingové, na ostrově Eysturoy je cestou k nejvyšší faerské hoře vodopád Reipsafossur a velmi hezké je romantické městečko Eidi.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení