Na hranicích Brazílie a Paraguaye na řece Paraná se nachází největší současná hydroelektrárna na světě s výkonem 14 GW. Od roku 2004 energii vyrábí již 20 generátorů, které zajišťují z 91 % spotřebu energie v Paraguayi a z 25 % v Brazílii. Název Itaipú (v překladu: zpívající kámen) původně označoval ostrůvek uprostřed řeky Paraná, dnes ho zná téměř každý jako obrovskou hydroelektrárnu.
Jaký byl vývoj budování této kolosální stavby? Dne 22. 6. 1966 byla podepsána
předběžná smlouva "Act of Itaipú" o výstavbě projektu. Dne 26. 4. 1973
byla podepsána smlouva o uskutečnění tohoto projektu, v lednu 1975 začaly
stavební práce. Dne 14. 10. 1978 byla dokončena důležitá součást přehrady,
odkloňovací kanál. Dohodou ze dne 19. 10. 1979 byla schválena Brazílií, Paraguayí a
Argentinou výška budoucí hladiny a další důležité podmínky týkající se
budovaného díla. Dne 13. 10. 1982 byla uzavřena stavidla a za 14 dní bylo jezero
Itaipú naplněno vodou. Výška hladiny stoupla o 100 metrů, vodní plocha zaujímá 1
460 km2. První generátor byl spuštěn dne 5. 5. 1984 a postupně byly spouštěny
další, poslední (dvacátý) v roce 2004. Brazílie a Paraguay se dělí napůl o
vyrobenou energii, pokud v jedné zemi energie přebývá, lze ji převést do země
druhé (Paraguay svoji energii zcela nespotřebovává a tak ji dodává z části do
Brazílie). Ekonomicky je výroba "ošetřena" od placení daní a má další
speciální pravidla.
Pro porovnání uvádím vybrané hydroelektrárny podle výkonů a podle plochy
v roce 2004 (pokud byla data dostupná):
Itaipú - Brazílie, Paraguay - 14 GW, 1 460 km2
Guri (Raul Leoni) - Venzuela - 10,2 GW, 4 250 km2
Yaciretá - Argentina, Paraguay - 7,2 GW, 1 600 km2
Sajano-Šušenskaja - Rusko - 6,4 GW,
Krasnojarská - Rusko - 6 GW,
Bratská - Rusko - 4,5 GW,
Usť-Ilimská - Rusko - 4,3 GW.
Pro zajímavost uvádím dále několik nej… o Itaipú:
Na výstavbu bylo použito 15krát více betonu, než na výstavbu Eurotunnelu mezi
Francií a Británií, ze stejného množství betonu jako na Itaipú by se postavilo 210
stadionů Maracaná, množství zeminy a kamení použité na výstavbu přehrady bylo
dvakrát větší než obsahuje vrch Pao de Açúcar (Cukrová homole v Rio de
Janeiro s nadm. výškou 396 metrů), množství železa a oceli by stačilo na
výstavbu 380 Eiffelovek. Výška přehradní hráze je vysoká jako 65 poschoďový
mrakodrap, rychlost výstavby byla neuvěřitelná - za každých 55 minut byla vystavěna
jakoby dvacetipatrová budova. Přehradou proteče čtyřicetkrát více vody než je
průměrné množství vody protékající nedalekými vodopády Iguaçú (průměrný
průtok Itaipú je 9 815 m3/s). Délka vodní plochy je 170 kilometrů, normální
maximální hloubka nádrže je 220 metrů, elektrárna je dlouhá 968 metrů, široká 99
metrů, maximální výška je 102 metrů.
Od roku 1977 navštívilo přehradu téměř 12 milionů turistů ze 170 zemí světa
(denně navštíví dílo z brazilské strany, kde je návštěvnické centrum, asi 1
500 návštěvníků). V tomto centru jsou vystaveny dokumenty týkající se
výstavby elektrárny, je zde možné shlédnout video o výstavbě a také je možné si
objednat "technickou" exkurzi, kde Vás odborníci seznámí s technickými
záležitostmi celého projektu. To vše lze stihnout asi za dvě a půl hodiny a stojí
to rozhodně za návštěvu. U vodního díla jsou vytvořeny umělé pláže pro
rekreační účely, vodní plocha se využívá pro provozování vodních sportů.
Z hlediska ekologie se o ochranu živočichů a rostlin starají ochránci
přírody. Byla vytvořena sbírka fotografií a obrázků fauny a flóry okolí vodního
díla. V okolí přehradního jezera bylo zaseto více než 17 milionů sazenic
různých druhů rostlin, pomocí lodí bylo přemístěno na stovku druhů zvířat. Ve
vodách přehrady žije více než 170 druhů ryb.
Jan Hájek Zeměpisné sdružení |