Kostel sv. Petra v Malmö

Švédské město Malmö se v poslední době stává častou zastávkou na trasách našich cestovních kanceláří při cestách do Skandinávské Evropy. Vedle známých míst, jako hlavní náměstí se starou radnicí a jezdeckou sochou krále Kristiána (z doby, kdy tato část Švédska patřila k Dánsku), malé náměstí s trhem, pevnost, a hlavně, výšková stavba "turning torso", stojí za povšimnutí i středověký kostel sv. Petra s jeho zajímavostmi.

Kostel stojí na místě někdejšího románského kostela sv. Mikuláše. Jde pravděpodobně o tentýž kostel, který se nachází na nejstarší pečeti města Malmö. Zajímavostí stavby petrského kostela je její souběh s existencí starého kostela v prostoru hlavní lodě do doby, kdy již přestal mít svůj prvotní úkol a stal se tak zdrojem materiálu pro stavbu kostela nového. Vnitřní vybavení petrského kostela je poněkud skromnější, avšak dokonale zobrazuje vývoj a význam města Malmö v průběhu staletí. 

Věž kostela

Z historických dokumentů se dozvídáme, že Malmö bylo považováno za město již v roce 1275. Rychlý růst města ve 14. století podmínil v neposlední řadě i lov sleďů a obchod s nimi. Ve středověku tak bylo Malmö druhým největším městem Dánska po Kodani. Během sezóny lovu ryb a podzimních trhů bylo Malmö, po Skanöru a Falsterbu, nejnavštěvovanějším městem německými a dalšími zahraničními obchodníky. Hlavně obchodníci z Německa navštěvovali Malmö velmi často, a tak ho označovali vlastním termínem - Elbogen. 

Malmö si získalo dominantní postavení v kraji Skåne (Skanie) hlavně díky lovu ryb (sledů) a obchodu s nimi. Stralsundskou smlouvou v roce 1370 zde pak Hanza získala značný obchodní vliv. Význam německých obchodníků v Malmö se tak zvětšil, stejně jako migrace Němců do Malmö. Další obchodní růst města v 15. století nastal díky značnému exportu do Lübecku - tehdy více než z jakéhokoli jiného města v severské oblasti. Stopy tohoto vlivu se dodnes zračí v mnoha německých nápisech na náhrobcích a epitafech v kostele sv. Petra.

Někdejší pohřební místo v kostele

V hanzovních městech kolem Baltského moře se rozvinul styl stavby (v tom i kostelů) známý jako "baltská cihlová gotika" a šířil se i díky rozsáhlému obchodu v oblasti.

Bollingův epitaf

Nahlédněme alespoň na chvíli do této stavby, která je ve městě považována jako nejstarší. Souběh sedmi století. V centrální lodi převládá renesance s obílenými stěnami, epitafy, kazatelnou a oltářní obrazem. Nicméně se zde také projevuje gotická kostelní architektura. Kostel svatého Petra je třílodní bazilika s centrální lodí a dvěma bočními loděmi, transept (křižná část kostela) a presbytář s ochozem za oltářem. Interiér gotického části kostela se vyznačuje lancetovými (hrotový lomený) oblouky a okny, a vnější pilíře podpírají zdi a dodávají kostelu jeho charakteristický vzhled. Zvenku vypadá kostel dnes téměř stejně jako před sedmi sty lety. Pouze dvě sousední kaple byly od té doby zbourány a také věž změnila svůj vzhled v průběhu staletí. Až 60 oltářů Panny Marie a dalších oltářů zasvěcených svatým zmizelo po reformaci ve prospěch lavic a kazatelny. V roce 1555 byly stěny natřeny bílou barvou a starší fresky byly zakryty. 

Vitrážové okno

Zajímanými prvky v kostele jsou epitafy. Epitaf je stručný nápis na náhrobku sloužící jako vzpomínka na zesnulého, shrnuje jeho život, nebo vyjadřuje úctu k jeho památce.

Jako příklad uveďme epitaf Josta Ledebura. Byl pořízen 13. srpna 1636. Prostřední alabastrová deska představuje poslední soud. Mimo (vně) sloupy zdobenými vinnou révou, stojí Petr vlevo a Pavel vpravo. Obrázek uprostřed horní části zobrazuje beránka s kalichem, stojícího na zemi, do kterého kape beránčí krev. Jošt Ledebur byl starostou Malmö a také kostelníkem kostela sv. Petra. Ve stejném roce, kdy byl epitaf umístěn, byl členem šestnáctičlenné poroty, která vynesla rozsudek nad jedenácti ženami z Malmö obviněnými z čarodějnictví. Z těchto žen bylo sedm upáleno v Kirsebergetu a zbytek vyhnán z města. Mezi lety 1543 a 1663 bylo v Malmö souzeno za čarodějnictví 63 žen (a několik mužů). Nebo Gorris Goldickeův epitaf, či Gorris Boldickův epitaf korunovaný lebkou a přesýpacími hodinami. 

Kazatelna

Kostel svatého Petra je také místem uctívání a zároveň místem pro pohřby. Bohatí měšťané si proto kupovali v kostele své pohřební místo a dávali tak najevo svoji významnost a bohatství. Ve středověku byl tak prakticky celý prostor pokryt náhrobky. Z 206 kamenů v kostele, jak je vidět na kresbě městského inženýra Jacoba Örngrena z roku 1747, se jich dnes v kostele zachovalo jen asi 50.

Dalším prvkem, který upoutá návštěvníka je kazatelna. Ta byla vysvěcena v roce 1599 a vyrobena z pískovce a černého vápence místními řemeslníky Danielem Thomisenem a Jörgenem Stenhuggerem. Kazatelnu zaplatil radní Engelbert Friss, jehož jméno se nachází na západní straně sloupu, ve kterém je zasazena. 

Nad kazatelnou je baldachýn, který umožňuje dobré šíření zvuku. Po obou stranách stříšky jsou dvě sochy: vlevo drží Petr v jedné ruce klíč a v druhé Bibli, vpravo pak drží meč Pavel. Baldachýn je korunován obrazem Boha Všemohoucího Otce, který v rukou drží symboly všemohoucnosti – žezlo a jablko.

Kolem samotné kazatelny je šest scén z Ježíšova života. Pod každým obrázkem jsou nápisy s odpovídajícími verši v latině. Šest reliéfů zleva doprava zobrazuje: zvěstování, narození Krista, poslední večeře, ukřižování, zmrtvýchvstání a nanebevstoupení.

Středověký oltář

Posledním výrazným prvkem je oltář. Ten spatříme hned při vstupu hlavním vchodem kostela. Prvním hlavním oltářem kostela byl oltář svatého Mikuláše. Je pravděpodobné, že pozůstatky z oltáře románského kostela byly přeneseny i na oltář nový. Tento oltář zde stál až do reformačního obrazoborectví. První evangelický kněz Claus Mortensen nechal místo něj nainstalovat jednoduchou kamennou desku s dřevěným křížem. Asi o osm let později byl kříž nahrazen oltářním obrazem, který je v kostele vidět dodnes.

Patnáct metrů vysoký oltářní obraz je nejvyšším dřevěným oltářem v severní Evropě. Na sv. Michala v roce 1611 byl oltářní obraz, který vytvořil tesař německého původu Henrik Könnicke, vysvěcen. Ten si na pomoc pro  společnou práci najal sochaře Jacoba Kremberga Ottu Statia, Kurta Snedkera a Olricha Svafvrera. Olejomalby uprostřed, stejně jako veškerou dekorativní malbu, provedl Peiter Hartman, nejznámější malíř v Malmö, který také vytvořil královské portréty na radnici v Malmö. Oltářní obraz vyniká svým kovovým dekorativním zbarvením a propracovaným zlacením na všech nezdobených plochách. Oltářní obraz zaplatili bohatí občané Malmö, jejichž jména lze nalézt na skryté desce na zadní straně oltářního obrazu.

Je ještě řada prvků a součástí kostela, které si lze v tichu prostředí prohlédnout a alespoň na chvíli se tak odpoutat od shonu okolního světa za zdmi tohoto středověkého skvostu. V recepci u vstupu je možné si koupit i podrobného průvodce a orientovat se podle obrázků v něm.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení