Kde leží nejjižnější bod Skandinávie?

Nachází se nedaleko od přístavu Smygehuk, rybářské vesnice ve švédském kraji Skane u městečka Smygehamnu. Vzdálenost mezi Smygehukem a nejsevernějším bodem Švédska je víc než 1570 kilometrů a k místu nejsevernějšího bodu Skandinávie (Nord cap) to je asi o necelou tisícovku víc.

Návštěva nejjižnějšího bodu Švédska a celého Skandinávského poloostrova je zážitkem bez ohledu na roční období. Zde, kde končí pevnina, se před návštěvníkem rozevře úchvatný pohled na širé otevřené moře. 

Návštěvník tu na plochém výběžku do Baltského moře najde fascinující směs historie, přírody a severského klidu. Slabý větřík přináší vůni Baltu a rackové se vznášejí nad starými rybářskými chatrčemi. Ať už je toto místo zalité sluncem nebo omýváno mořskými vlnami, zanechává trvalý dojem. Z vyhlídkové plošiny přímo na mysu se naskýtá fascinující pohled směrem k horizontu, a když tam člověk stojí, má pocit, jako by byl na samém konci světa.

Směry do Evropy

Smygehuk, to je bývalá rybářská vesnice kolem malého přístavu, vyzařující charakteristické a neopakovatelné kouzlo. Barevné rybářské chatrče "Hoddor" vypovídají o dlouhé historii kraje. V létě místo citelně ožívá. Jsou pořádány malé výstavy, citlivě zrestaurovaný Köpmansmagasinet s pravidelně se měnícími trhy s uměním a řemesly zve k prohlídce a obdivování. 

Zbytky po někdejších obyvatelích

Stojí zde i slavná socha Famntaget (Objetí) od Axela Ebbeho spojovaná s Hollywoodem. Údajně tato bronzová socha nahé ženy v životní velikosti byla vytvořena podle Birgit Holmquistové, babičky z matčiny strany americké herečky Umy Thurmanové. Brigit, dcera průmyslníka, se narodila v roce 1911 a vyrůstala v nedalekém Trelleborgu. V pozdním dospívání pracovala jako modelka a pózovala pro renomovaného místního sochaře Axela Ebbeho. O několik let později se Birgit provdala za německého barona, s nímž uprchla z nacistického Německa do Mexika. V rozhovoru pro švédskou televizní stanici TV4 Uma Thurmanová prozradila, že soukromě navštívila Smygehuk a se sochou Famntaget se vyfotografovala. Hvězda filmů Pulp Fiction a Kill Bill také uvedla, že je úžasné vidět tuto krásnou trojrozměrnou verzi své babičky, která zemřela, když byly Umě pouhé tři roky. Socha byla původně instalována v přístavu Trelleborg v roce 1930. Poté, co bylo v 70. letech 20. století přestavěno nábřeží, byla socha přesunuta na své současné místo v Smygehuku, kde shlíží na malou loděnici.

V okolí byla vyhlášena i přírodní rezervace se vzácnou flórou a faunou. V létě kvetou např. divoké orchideje a prvosenky a pobřežní louky jsou domovem i dalších chráněných druhů. Z živočichů se vyskytují zmije či ropuchy dlouhonohé. Podél oblázkového pobřeží lze najít kameny vyplavené z podloží, které obsahují 100 milionů let staré fosilie mořských ježků.

Pobřeží u Smygehuku

A pokud hledáte malý suvenýr, který si můžete odvézt domů, máte štěstí, v místě se najde okouzlující malý obchůdek Södrast. Je plný rozkošných drobností, dekorací, pohlednic a roztomilých dárků připomínajících kouzlo tohoto magického místa.

K odpočinku slouží Café Smyge, což je místo podání nejjižnějšího švédského sendviče s krevetami. Toto okouzlující místo je považováno za nejjižnější švédskou kavárnu. Lze si tu vychutnat pravděpodobně nejjižnější räkmacku v zemi – bohatě obloženou, čerstvě připravenou a podávanou s výhledem na moře (je to krevetový sendvič s vejcem a jemnou domácí majonézou, dále křupavý list salátu, citron a kopr). K dostání je i výborný dort spolu s dobrou kávou. Je to kombinace pohodlí a kvality, při posezení na malé terase.

Smygehuk je zmíněn v románu Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem, připomíná to pomník divoké husy Akku z Kebnekaise. Tuto turistickou destinaci jen v letní sezóně navštíví přes 200 000 návštěvníků. Okolí je oblíbené mezi nadšenci kempování, převážně ze severských zemí, ale také mezi německými a nizozemskými turisty. K dispozici mají návštěvníci kavárnu, udírnu ryb, obchod s řemeslnými výrobky, k prohlídce pak staré místo stavby lodí a maják postavený v roce 1893. Je 17 metrů vysoký nabízející široký výhled do okolí. V létě je otevřený po celý den. V zimě pak místo nabízí čistý, svěží vzduch, nádherné západy slunce a kouzlo proměny Smygehuku na umělecké dílo ze sněhu a ledu.

Maják západně Smygehuk

Další zajímavostí oblasti Smygehuku je výroba vápna. V okolí se dnes nachází asi 10 zachovalých vápenek (pecí). Nejstarší pocházejí z poloviny 19. století, nejmladší pak ze 30. let 20. století. Všechny pece jsou tzv. kopulovitého typu a "vsázka" se do nich dostávala otvorem na boku. Skládala se z vrstev vápence prokládaných uhlím a vyplnila celý prostor kopule. 

Stará vápenka

Každé pálení vyžadovalo pět až šest tun uhlí a trvalo asi 40 hodin. Vápenec se rozžhavil na zhruba tisíc stupňů Celsia a po vypálení se "hasil" vodou. Po vypálení se vápno plnilo do sudů a odváželo po vybudované úzkokolejné železnici. Kolem roku 1900 zajišťovalo těžbu suroviny, pálení a transport asi osmdesát lidí. V souvislosti s útlumem produkce se uvádí, že v roce 1938 to bylo jen 48 pracovníků. Poslední vápno bylo vypáleno v roce 1951. Na tuto tradici upozorňuje i několik informačních tabulí nejenom v místě bývalých pecí. 

Köpmansmagasinet

Návštěvou Smygehuku si může cestovatel doplnit svou sbírku nej…, na kterou bude ještě dlouho rád vzpomínat.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení