Transatlantská cesta

Velkým turistickým lákadlem pro nás "Středoevropany" jsou země severní Evropy. Asi nejznámější z nich je v tomto ohledu Norsko. Bylo již barvitě popsáno mnoho norských nej. Tak trochu v pozadí se však krčí významná dopravní stavba, samotnými Nory označovaná jako stavba století (2005), která pak byla v roce 2009 vyhlášena jako Národní turistická silnice.

Původní myšlenka a plán výstavby pocházejí již z počátku 19. století. Vlastní realizace se však posunula do století následujícího, kdy po prvotních snahách o zahájení výstavby ve 30. letech byl projekt odložen na později.

Transatlantská cesta, foto: Pecold

V 70. letech 20. století byl původní plán na stavbu železniční trati přehodnocen na stavbu silniční. Zahájení proběhlo 1. srpna 1983 a 7. července 1989 byla přestřižena pomyslná páska a Atlanterhavsveien č. 64 se stala skutečností. Stavba vyšla na 122 mil. NOK (přes tehdejších 321 mil. CZK). Cílem stavby bylo propojit několik ostrovů při západním pobřeží středního Norska s pevninou. Silnice prochází po asi desítce menších ostrůvků, které spojuje osm mostů (celková délka 891 m). Často se o ní hovoří v superlativech jako o "nejkrásnější cestě v Norsku" nebo "nejlepší cestě na světě" atp. pro své výhledy beroucí dech při pozorování divokého Atlantského oceánu a jeho dramaticky formovaného pobřeží.

Transatlantská cesta, foto: Pecold

Cesta spojuje město růží Molde (nedávno zde popsané) s Kristiansundem, přes několik vesnic (Hustadvika a Averøya). Je přes 8 km dlouhá a tvoří ji mosty, hráze a malé pobřežní ostrůvky, jež jsou výsledkem prvotní geologické stavby, působení ledovce a eroze oceánu.

Transatlantská cesta, foto: Pecold

Ze zajímavostí cesty se uvádí obloukovitý Storseisundet Bridge, několik míst pro zastávku na fotografování (Askevågen, Eldhusøya). K občerstvení je asi uprostřed trasy ležící kavárna, kde jsou k dispozici i informační materiály. Na této zastávce stojí za to obejít, tak za půl hodiny, ostrůvek, na němž leží. Výhledy a flóra zaplní velký kus paměti fotoaparátu. Za zmínku stojí i výskyt Ostružiníku moruška (Rubus chamaemorus) malé přízemní rostliny připomínající svým plodem oranžovou malinu, z níž se vyrábí morušková marmeláda, tradiční dárek, jenž Norsko nabízí. Z mořské fauny tu je možnost spatřit mořské ptáky, tuleně, a dokonce někdy i velryby. Není proto divu, že v sezoně je na Atlantic Ocean Road silný provoz a některá parkoviště jsou plně obsazena. 

Transatlantská cesta, foto: Farský

Co tedy můžeme očekávat? Úžasné výhledy na oceán (někdy i pěkně dramatické při bouři a nemusí být ani moc prudká), divoké ostrovy a norskou krajinu. Technické řešení stavby (mosty, náspy), rostlinstvo i živočichy. Cestou potkáme i řadu rybářů, pro něž bylo nutné na některé mosty přistavět i místa pro lov, aby nepřekáželi provozu na silnici. Rybolov však není jediná aktivita, kterou do blízkosti Atlantic Ocean Road lidé přijíždějí provozovat. Okolí nabízí úžasné podmínky pro potápění díky bohatému a rozmanitému podmořskému životu. Uvádí se, že se tu vyskytuje přes 1400 podob života od planktonu až po velké ryby. Své služby zde nabízí potápěčské centrum nebo místa pro karavany a kempování. Pro silnější povahy lze nabídnout, hlavně na podzim a v zimě, dramatickou podívanou, kterou dovede připravit bouřlivé počasí, kdy mohutné vodní masy narážejí na mosty, břehy náspů a ostrůvků, přes které se namnoze přelévají, a tím se cesta autem stává silně adrenalinová. Není výjimkou, kdy se objevují bouře se sílou větru orkánu (12. stupeň Beauforta). 

Transatlantská cesta, foto: Pecold

Cestování po Norsku nabízí nespočet míst k návštěvě. Každé láká svou jedinečností, ale jen na jednom se většina zdrojů shoduje, a tím je právě Atlantská cesta – Atlanterhavsveien. Pokud tedy plánujete Norsko navštívit, zařaďte sem i návštěvu této atraktivity, stojí to za to!

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení