Sloupový kostel v Ringebu

Po přijetí křesťanství v Norsku, kolem roku 1030, bylo v průběhu středověku až do reformace roku 1537 v zemi postaveno asi tisíc sloupových kostelů. Zdejší v Ringebu vznikl v roce 1220 a je pova­žován jako jeden z největších dvaceti osmi, které se v zemi doposud dochovaly. Pouze zde v Norsku se zachovalo takové množství nenahraditelných stavebních památek.

Charakteristické pro sloupové kostely jsou rohové sloupy (pilíře) ležící na pražcích, tvořících spolu se stěnami vlastní kostelní "zeď". Konstrukce kostelů je spojena pouze čepy, bez použití hřebíků. Křížení a polooblouky působí při tom jako stabilizátory. V Ringebu se z původní stavby zachovala samostatně stojící hlavní loď se svými (rohovými) sloupy ve vnitřním prostoru. V době vlády katolíků měl kostel ochozy, chór a apsidy a vypadal jinak než dnes.

Kostel v Ringebu

Sloupové kostely neměly původně okna, pouze světlíky, malá okénka vysoko nad stěnami. Podél stěn se nacházely lavice pro staré a nemohoucí lidi, zatímco ostatní museli stát. Jedna, asi 750 let stará socha, sv. Vavřince (Laurentius, Lars, Lavrans, jak je v Norsku nazýván) stojí po levé ruce u vstupu do kněžiště. Je nejcennější součástí středověkého inventáře. V den jeho úmrtí (10. srpna) je sloužena Lavrentsmesse (mše), tzv. "Larsog". Ostatní kříže pocházejí ze 14. století. V přechodné době mezi pohanskou a křesťanskou vírou, byly na sloupech některých kostelů, úplně nahoře pod střechou, vyobrazeny masky staronorských bohů. V Ringebu byly kromě toho objeveny na stěnách také kresby runových znaků, zvířecích a lidských postav.

Stabilizační kříže stěn kostela

Od roku 1380 byly Norsko a Dánsko součástmi společného "státu". Po reformaci doznal kostel v roce 1630 díky staviteli Werneru Olsenovi změny do podoby křížového kostela, který v následujícím roce získal červenou střechu. Byly odstraněny ochozy, postranní lodi, chór a apsidy. V centrální části byl přistavěn strop. V roce 1717 byl vnitřek poprvé vymalován. Pozdější přemalování na bílo bylo v průběhu renovace v roce 1921 odstraněno, tím se objevilo původní vymalování.

V letech 1980/81 bylo při archeologickém výzkumu objeveno 893 mincí. Většinou to bylo v jižní polovině kostela v tzv. "mužské části". Pocházely většinou ze středověku, převážně z doby Hakona Hakonsonse (1217-1263). Pravděpodobně šlo o obětní dary, ale mohly sem také jednoduše zapadnout škvírami mezi prkny podlahy. Při tom byly také objeveny prohlubně pro kůly staršího kostela, který tu stál na stejném místě již ve 12. století. Tento typ kůlových kostelů byl předchůdcem pozdějších sloupových kostelů a jejich kůly byly zapuštěny přímo do země. Proto se tyto stavby mohly snadno rozpadnout. Takže tyto stavby mohly existovat sotva tak 100 let. Přesto se z něj mohla dochovat mastková křtitelnice ozdobená vlysy podoby hvězdiček, umístěná v severozápadním rohu starého kostela. Také západní kostelní portál, ozdobený vyřezanými hady a draky pocházejí určitě ze starého kostela.

Dveře musely být velmi úzké, aby do kostela nemohli proniknou zlí duchové. Dračí hlavy na střeše měly původně podobnou úlohu, totiž, zlé duchy odhánět. Bohužel se původní portál nedochoval, byl v roce 1820 poškozen v důsledku požáru vzniklého v kryptě kostela. Následující požár (1822 s 113 obětmi) přiměl věřící k rozšíření všech vstupů.

Při vykopávkách bylo pod podlahou nalezeno několik rakví. V příčné lodi pak hlavně kněží a jejich rodiny. Ale byli tu pohřbeny i jiné osoby. Např. baronka Sophie Amalie Rosenkranz odkázala kostelu mnohé předměty, a proto je zde pohřbena. Nebo německý podplukovník Paul Fridrich von Dresky zde sloužil v Opplandském pluku a epitaf ukazuje, čím si zasloužil být zde pohřben. (Epitaf z řečtiny náhrobní nápis, je krátký text, který informuje o zesnulé osobě, shrnuje její život a tematicky se vztahuje k zesnulému). Další dva epitafy zdobící kostel, se nacházejí v kněžišti. Vztahují se k faráři Christopheru Kraftovi (+1754) a jeho rodině. Nebo faráři Sigwardu Friis Irgensovi (+1789).

Až do reformace (1537) zůstal kostel skoro nezměněn. V průběhu doby byl jeho původní vnitřek více a více ovlivněn barokními prvky. Monogram dánsko-norského krále Frederika IV. (1671-1730) nad vstupem do kněžiště (chóru) se nachází i v několika dalších kostelech podél Gudbransdalského údolí. Ten zde v Ringebu spolu s kazatelnou je z roku 1703. 

Dodnes slouží kostel v Ringebu zdejším farníkům jako hlavní kostel. V roce 1982 získal nové varhany od švédské firmy Akermann&Lund. Otázkou je, jakou podobu mohly mít varhany z doby oprav v roce 1600, a jak mohly v té době znít.

Řezby akantové byliny (stylizované ornamentální zobrazení jednotlivých listů či celé rostliny z druhu paznehtník), zlacení a vymalování byly provedeny Johanem Amrudem z Fåvangu. Kostel určitě stojí za návštěvu, i když cena vstupu od letošního roku podstatně stoupla.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení