Tarifa - středověká brána do Andalusie

Asfaltová silnice, jako ostatně asi většina silnic ve Španělsku, je výtečná a tak nám cesta ubíhá velice rychle kolem kopců a koryt potoků a řek pohoří Estrecho na jihozápad Andalusie ke Cádizu. Za zády jsme nechali Gibraltar, kde jsme se včera procházeli po britské půdě, obdivovali stará opevnění, palác anglického guvernéra a přátelili se s opicemi, které si sedaly na naše ramena s výrazy moudrých obyvatel "Skály". V Gibralaru nás zastihl vytrvalý déšť, který nám poněkud znepříjemnil pobyt. A tak teď doufáme, že už snad přijde pěkné počasí, které nám ten včerejšek vynahradí. Zpočátku to tak vypadá, ale pak se zatahuje a spouští se tak silný liják, že nás nakonec donutí zastavit a počkat, až se změní jen v drobný déšť. Po malé chvíli jízdy se náhle před námi objevuje cedule, která oznamuje, že se blížíme k městu Tarifa. Mohlo by to být vítané přerušení naší cesty, krátký odpočinek u kávy a snad i poznání zajímavého města na samém jihu Andalusie. A tak se rozhodujeme, že zajedeme do Tarify.

Víme o ní jen, že se jedná o přístavní město na pobřeží gibraltarského zálivu, které už náleží do provincie Cádiz, kam směřujeme. Město má pouze něco přes 18 tisíc obyvatel, ale je velice významné svou polohou, která ve středověku hrála velkou roli v dějinách jižního Španělska. Mys Tarifa je mimo jiné nejjižnějším bodem Evropy. A blízký poloostrov Isla de Tarifa odděluje Středozemní moře od Atlantického oceánu. Je na něm stará pevnost Tarifa, která bránila kdysi vjezd do přístavu.

Město Trifa bylo založeno Féničany a později zde Římané vystavěli město Mellaria a pak ještě další osadu Balleo Claudia. Klidný život zdejších osadníků ovšem skončil po zániku Římské říše, když se v roce 710 vylodili na pobřeží muslimští nájezdníci vládce Tárika z blízkého pobřeží severní Afriky. Podle některých pramenů se od jeho jména odvozuje jméno Tarifa. Jak ale tvrdí někteří historikové, tento název pochází spíše z pozdějších dob a je odvozen od slova tarif, což byl poplatek za místo lodě v přístavu.

Každopádně Tarifa i s pobřežím Costa de Luz zůstala po staletí pod muslimskou vládou - od roku 1090 Almorávidů a později Almohadů. A teprve až v roce 1292 za křesťanské tzv. reconquisty ji dobyla vojska španělského Sancha IV. Kastilského a Tarifa se stala opět baštou křesťanů. Se ztrátou důležité pevnosti a města na samém jihu na dohled od Afriky se ovšem muslimové nechtěli smířit a tak se v roce 1294 pokusili Tarifu znovu dobýt, ale to už se jim nepodařilo. 

Jdu teď hlavní novější ulicí ke starému městu. Kamarád se vydal už přede mnou do jeho ulic hlavní středověkou bránou a já jsem se rozhodl obejít městské hradby směrem k moři a sejít po svahu až k hradu Mirador El Estrecho u přístavu. Narážím tady na sochu krále Sancha IV. ,kterému tím tarifští vyjádřili úctu a díky za dávné osvobození od musulmanů. Hrad je přístupný k prohlídce turistům. Mířím ale dál, abych si prohlédl opevnění Castillo de Guzmán, které dal už v roce 960 zbudovat cordobský chalífa Abd Ar Rahmán a později je obnovili křesťané. Procházím se po nich až ke stařičkým dělům, mířícím na moře, kde se ve vzdálenosti 14 kilometrů rýsují docela jasně břehy Afriky. Tady se kdysi velmi tvrdě bojovalo a jako by tu dodnes přetrvávalo mnohé z těch dávných a drsných dob a jejich válečníků. 

Vydávám se pak do uliček Tarify a je mi jako bych se ocitl v orientálních uličkách marockých měst. Křivolaké a nepříliš široké uličky s bělostnými nízkými domy se zákeřně točí a zakrucují kamsi do neznáma, a já v nich zoufale bloudím a marně doufám, že snad narazím na už dříve ztraceného kamaráda. Zatím nacházím alespoň pěkný gotický kostel San Mateo (sv. Matouše) ze 16. století s barokní fasádou. 

Po porážce Maurů se zřejmě křesťané činili, takže místo mešity postavili ve městě další kostel Panny Marie, ve kterém teď právě věřící zapalují svíčky u její sochy a připravují sochu Krista k velkolepému velikonočnímu procesí městem. Znovu procházím křivolakými malebnými ulicemi středověkého města s krámky plnými na vzduchu sušené vonící šunky a hospůdek se španělským vínem. A také obchodů s právě nalovenými rybami a všelikými dary moře až přechází zrak. Ale to už se dostávám ven středověkou bránou, za kterou čeká ztracený spolucestovatel. Shodujeme se na tom, že Tarifa by stála i za dva dny pobytu, nejen tu dnešní krátkou návštěvu. Ale čeká nás dnes ještě prohlídka Cádizu a pak cesta do Jérezu. Tak snad někdy příště.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava