Čerti a dobré víno v Retzu

Od začátku prosince, kdy se v rakouském městě Retz, které leží jen 12 kilometrů od Znojma, kousek za českými hranicemi, sice uplynulo už trochu času, ale přesto mi to nedá, abych se ve vzpomínce nevrátil k zajímavým a trochu i morbidním slavnostem a akcím, které se tam každoročně tou dobou konají.

Město Retz není velké - má jen něco přes čtyři tisíce obyvatel - o to zajímavější a delší je ale jeho historie. Retz byl založen ve 13. století jako osada a později i pohraniční hrad, který nabyl značného významu za českého krále Přemysla Otakara II., který mu udělil významná práva. 

Patřil Babenbergům a další rakouské šlechtě, roku 1425 byl dobyt a vypleněn husitskými vojsky a pak za třicetileté války i Švédy. Má rozsáhlé podzemí a také z části zachované hradby se dvěma branami, jižní Kremžskou a severní Znojemskou. Známé jsou také vinice kolem města, které produkují vyhlášené výborné víno, jako ostatně celý širý kraj kolem na rakouské i české straně. 

Ve městě je možné vidět a navštívit zajímavé gotické a renesanční budovy, ve zdejším zámku muzeum jízdních kol a prohlédnout si podzemí. Ale hlavně v době Adventu také shlédnout koncerty, výstavy betlémů a uměleckých řemesel, projít podzemí a ochutnat v jeho sklípcích dobré víno. A pak vidět a prožít na vlastní kůži i to hlavní - proslulý Perchtin průvod neboli Strašidelný běh čertů a démonů z oblasti Kamptal. Tady se mohou návštěvníci vrátit až kamsi do dob ranného středověku do zvyků a obyčejů, jejichž prvopočátky bychom mohli hledat asi někde ještě v pohanských dobách a vyprávěních bájných starců. 

Při průvodu čertů se používají staré tradiční masky, mnohdy zděděné po předcích. Láká nás samozřejmě něco takového vidět a tak využíváme nabídky jedné z cestovních kanceláří a vyrážíme jejím autobusem z Jihlavy do Retzu. Pohodlí takové cesty má ovšem i své nevýhody - omezený čas a také zpoždění, protože rakouská policie vrací všechny autobusy od bran Retzu zpět a musíme tak použít hlavní silnici. Město je přeplněné turisty, rychle se stmívá a tak vyrážíme kolem zámku do centra na náměstí s malebnými domy - v jednom z nich, jak hlásá pamětní deska, bydlel hudební skladatel Franz Liszt - na adventní trhy, kde se můžeme posilnit jelení klobásou od zdejších myslivců a vínem ze sklepů pod náměstím. A také můžeme navštívit starou městskou radnici s vysokou vyhlídkovou věží a krásnou malovanou renesanční síní, kde se prodávají drobné dárky a odkud je pěkný výhled na náměstí se zachovalým středověkým pranýřem, na kterém nechybějí ani řetězy s okovy k připoutání odsouzenců.

Ale to už přichází tma a s ní se náměstí a přilehlá ulice, vedoucí od Znojemské brány, plní rozjařenými lidmi. Právě zvenčí touto bránou do města má vejít průvod čertů a dalších prapodivných bytostí. A za chvíli skutečně vcházejí. Za doprovodu bubnů, trubek a zvonění se v záři "pekelného ohně" objevují na zdi věže siluety křepčících rohatých čertů. 

Plameny šlehají a čerti křepčí divoce kolem vozu, který řídí pekelný kočí a za kterým kráčí smrtka s mohutnou kosou a pak ponocný - strážce pekelné brány - muž s bílým obličejem, halapartnou a rezavou lucernou. Masky čertů jsou opravdu děsivé, pekelníci v záři plamenů vyrážejí divoké skřeky a místy děsí návštěvníky ženského pohlaví, které před symbolickými šlehy býkovci chrání jejich muži. Všichni se nakonec smějí, zábava je na obou stranách a každý se snaží ulovit nejlepší snímek toho nejděsivějšího čerta. Masky jsou opravdu působivé, rohy některých pekelníků všelijak dlouhé a zakroucené, huňaté kožichy zdobené pořádnými řetězy... 

Průvod pokračuje na náměstí, kde pak končí uprostřed adventního tržiště čertovským tancem kolem pořádné vatry. Tady se pak ještě někteří z čertů posilují svařeným vínem a fotografují se na závěr s návštěvníky. Samozřejmě si takové foto na památku nedáme ujít ani my. Pohádkový den v Retzu tím definitivně končí, autobusy čekají a my se s ostatními návštěvníky vracíme zpět z bájí a mýtů středověku do současnosti 21. století. Ale nadlouho v nás zůstává ten kouzelný a nezapomenutelný zážitek, který nám na chvíli dal zapomenout na všechny starosti moderní doby a přenesl nás někam do pohádek.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava