Z archeologického muzea na pahorek Lykavitos

V centru Athén je několik zajímavých muzeí, z nichž každé stojí rozhodně za několikahodinovou návštěvu. Jedním z nich je také Muzeum Agory, které jsme navštívili už při prohlídce někdejšího řeckého tržiště nedaleko Akropole. Je tu ovšem ještě muzeum kykladského umění s nádhernými, téměř abstraktními sochami a keramikou z období několika set let před Kristem. A pak Benákisovo muzeum a Byzantské muzeum, vše plné originálních předmětů a skvělých fresek a mozaik, které rozhodně naplní radostí srdce každého milovníka helénského umění i pozdějších období. Protože jsme časově omezeni a chceme přesto vidět vzácné a zajímavé řecké památky, volíme nakonec Národní archeologické muzeum.

Archeologické muzeum je trochu dál od centra, ale znovu nám pomáhá osvědčená podzemní dráha. Od stanice metra Victoria je to jen chvíle pěší chůze k rozlehlé neoklasicistní budově s velkolepými sloupy v průčelí. Její sály jsou plné originálních uměleckých předmětů, jaké jsme dosud mohli vidět jen na fotografiích v publikacích o starověkých řeckých památkách.

Za podrobnou prohlídku stojí sál s nejkrásnějšími ukázkami helénistického sochařství, které rádo zpodobovalo nahou krásu lidského těla. Dlouho se nemůžeme odtrhnout od líbezného mramorového sousoší, kde bohyni Afrodité svádí rozverný Pan za přispění bůžka Erota. Vytvořila ho citlivá ruka řeckého umělce 100 let před Kristem. 

A jen o kousek dál přicházíme mezi nádherné bronzové sochy, kterým dominuje velký Poseidon nebo bůh Zeus z roku 460 před naším letopočtem. Oddělení bronzových soch je velkolepé a právem mu vévodí jezdecká socha cválajícího koně v nadživotní velikosti s malým žokejem na hřbetě.

Tohle mistrovské dílo je tak živé, jako by opustilo sochařskou dílnu zcela nedávno a je cílem objektivů všech, kdo sem přicházejí. Mezi návštěvníky archeologického muzea jsou celé třídy athénských škol. Učitelé a učitelky přivádějí děti k těm nejznámějším a nejkrásnějším sochám, děti si sedají kolem nich a pozorně naslouchají vyprávění o historii a umění své vlasti. Někdy si i sochy samy kreslí. Je tu rušno a tak přes oddělení náhrobních stél přecházíme do sálů, kde je soustředěno umění někdejších bohatých Mykén.

Zlato, které bylo nalezeno v hrobkách mykénských králů a šlechty, se třpytí ve vitrínách, přeplněných náhrdelníky, náušnicemi a zlatými poháry s vyrytými výjevy z bojů a lovu. Zlatým hřebem sbírky je ovšem ten nejvzácnější předmět, který obvykle nechybí v černobílém či barevném provedení v učebnicích nebo knihách o starověku. Mykénská posmrtná zlatá maska, označovaná jako maska krále Agamemnona. Je tu ovšem ještě několik dalších masek a také meče a dýky, bohatě zdobené zlatem.

V muzeu nacházíme ještě několik dalších zajímavých sálů, kde vystavují fresky z ostrova Théra neboli Santorini a také sochy, nalezené v troskách jedné z potopených starověkých lodí. Včetně astrolábu, který dodnes udivuje svou technickou dokonalostí a o němž psal Ludvík Souček nebo pan Daniken.

V muzeu by se dal strávit celý den a jsme rádi, že jsme si je vybrali, protože jsme tu našli mnohé z toho, co jsme dávno chtěli vidět v originále. Ale čas letí a my máme dnes ještě v plánu navštívit pahorek Lykavitos ve východní části Athén, odkud je prý nádherný pohled na město v západu slunce a také na vzdálenou Akropoli.

Od Archeologického muzea se přesunujeme metrem do stanice Evangelismos na okraji čtvrti Kolonaki. Míjíme nedaleké Válečné muzeum a směřujeme vzhůru k rozsáhlému pahorku, ležícímu ve výšce přes 300 metrů nad Athénami a porostlému hustě borovicemi. Na jeho vrchol by nás měla dopravit lanovka, ze které by také mohl být pěkný výhled na město. Zatím nás ale vede ulice Ploutarchou stále příkřeji nahoru. Nakonec se ulice hodně zužuje a my stoupáme po docela příkrých schodištích ve stínu stromů a keřů po obou stranách.

Míjíme téměř na dotek balkony výstavných bílých domů. Lanovka ale stále nikde. Nakonec přece jen docházíme k nenápadné prosklené budově,odkud turisty dopravuje zubačka, snad trochu podobná té petřínské, na vrchol a zpět. 

Z výhledu ale zatím není nic, jede se tunelem, kde se pasažér může kochat jen četnými světelnými reklamami na oblíbený řecký nápoj Metaxa. Vynahrazujeme si to nahoře, kde je malé náměstí se starým kostelem Agios Georgios ze 14.století s rázovitou oddělenou zvonicí a skutečně nádherný výhled na spoustu bílých domů, které se jako záplava kostek cukru rozkládají hluboko dole na všech stranách.

Pro ty, kdo si chtějí dopřát k tomu všemu i gurmánský zážitek, je nedaleko za kostelem otevřena luxusní restaurace s venkovní terasou. Pahorek je dosti rozsáhlý, takže se na něj vešel i amfiteátr, ve kterém se v létě konají pod širým nebem představení řeckých klasických her a vystoupení nejrůznějších hudebních souborů. 

Zapadající slunce pěkně pozlacuje město, ale je tak ostré, že z výhledu na Akropolis, ležící odtud západním směrem, toho moc není. A tak se vydáváme na prohlídku řeckokatolického kostela Agios Georgios, plného starých ikon a zajímavých fresek na zdech. Na jedné z nich je například strom, na jehož větvích jsou rozsazeni Ježíš se svými apoštoly. Ale to už se začíná stmívat a tak se vracíme opět k lanovce a pak pěšky dolů ulicemi, kde na nás čeká rušné a živé centrum nočních Athén.

Vladimír Kříž
San Francisko, Jihlava