Jsme na severozápadním pobřeží Sicílie. Z pobřežní promenády přímořského města Trapani a z hradeb pevnosti, která uzavírá záliv, se nám nabízí nádherná vyhlídka na mořské pobřeží. A také na vzdálený vysoký kopec už kus ve vnitrozemí, na jehož vrcholu vysoké hradby obepínají domy, střechy a věže kostelů. Je to město Erice.
Erice bylo budováno už od 12. století na místě původních svatyň bohyně lásky
Astarte, kterou velice uctívali Elymové a Punové. Když byli poraženi a vyhnáni z těchto míst, postavili si Římané na vrcholu hory velkou Venušinu svatyni. Když se mnohem později vlády zmocnili Normané, bylo jim jasné,
že pobřeží je nutné dobře opevnit proti pirátům i nepřátelům z blízkého afrického pobřeží,
kteří toužili po snadné kořisti. Tou bylo například blízké Trapani, které leželo přímo u moře a mohlo být snadno dobyto. Strategická poloha téměř 800 metrů vysoké a dosti strmé hory byla velmi výhodná a tak normanský král nařídil zbudovat na jejím vrcholu mohutný a dobře opevněný hrad.
![Erice](../foto_na_www/kriz-erice/erice2012-242.jpg)
Za pozdějších křesťanských vládců tu pak vzniklo celé středověké město,
obklopené vysokými hradbami. Erice nás láká, a protože leží jen 14 kilometrů od
Trapani, vydáváme se tam.
![Erice](../foto_na_www/kriz-erice/erice2012-222.jpg)
Původně máme v úmyslu vyjet nahoru kabinovou lanovkou, která má výchozí stanici nedaleko od
Trapani, ale lanová dráha je právě mimo provoz a tak nezbývá, než vyjet až nahoru autobusem. Nelitujeme toho. Úzká cesta vede nejprve lesem a pak stoupá v serpentinách prudce nahoru a odhaluje nám nádherné výhledy na záliv s městem Trapani a pak malebné a rozeklané sicilské pobřeží. Po mnoha zákrutách se nakonec dostáváme pod hradby Erice a z nevelkého parkoviště se vydáváme na prohlídku města.
![Erice](../foto_na_www/kriz-erice/erice2012-186.jpg)
V místě, kudy přicházíme k hlavní bráně, se hradby lomí do zhruba dvacetimetrové širší uličky,
kterou museli útočníci projít - samozřejmě deštěm šípů z luků a kuší a případně poléváni žhavým olovem či smůlou. Škoda,
že na něco podobného bylo jen řídkým jevem v našich českých či moravských městech,
říkáme si, když vcházíme do středověkých ulic Erice.
![Erice](../foto_na_www/kriz-erice/erice2012-188.jpg)
Jen kousek od hradeb a od hlavní ulice, která vede dosti příkře vzhůru,
nacházíme nejstarší ponurý rozlehlý gotický kostel z počátku 13. století s vedle stojící vysokou věží ze stejného období,
která měla zároveň úlohu strážní věže. V jejím přízemí je dnes umístěno turistické informační
centrum, kde zdarma obdržíme mapku, na které nám ochotná paní vyznačí přes deset přístupných kostelů a dalších památek i s nejvýhodnější trasou.
Po úzkých příkrých schodech můžeme vystoupat až na ochoz věže se starými zvony,
odkud se nám naskytne nádherný výhled na středověké domy města, sevřené v prstenci silných a vysokých hradeb. A pak už se vydáváme do ulic toho obdivuhodného města,
které nám trochu připadá jako zakletá středověká pohádka.
![Erice](../foto_na_www/kriz-erice/erice2012-196.jpg)
Úzké ulice patrových kamenných domů, vydlážděné oblázky nás dovádějí nejprve ke zříceninám rozlehlého dominikánského kláštera ze
14. století, ve kterém nám hudba a zpěvy v gotických sklepeních a bývalých celách navozují někdejší atmosféru. Tu podtrhuje i zpustlá hradební zahrada.
![Erice](../foto_na_www/kriz-erice/erice2012-215.jpg)
Ulice města jsou také téměř prázdné a ve většině připomínají hrad šípkové Růženky. Erice je prý příliš vysoko a příliš vzdáleno od větších
center, staří tu dožívají a ti mladší většinou prodali své domy a odstěhovali se do velkých měst.
Sicilané sem rádi přijíždějí na léto, kdy je v této nadmořské výšce chladněji a příjemněji. A také sem zajíždějí v posledních letech stále více turisté,
kteří s překvapením objevují krásy středověké městské pevnosti vysoko nad pobřežím.
![Erice](../foto_na_www/kriz-erice/erice2012-184.jpg)
Teď jsme to i my - procházíme spletí uliček a občas zabloudíme i přes plánek s trasami které nás zavádí k významným gotickým a barokním kostelům.
Například ke kostelu sv. Martina s typickou sochou světce na koni,
kterak se dělí o svůj plášť se zimomřivým nuzákem. V některých ze středověkých domů jsou menší luxusní hotely nebo krámky se suvenýry a muzea. Po troše bloudění tou středověkou pohádkou se nakonec dostáváme na vysoké
hradby, obrácené k moři.
![Erice - sv. Martin](../foto_na_www/kriz-erice/erice2012-212.jpg)
Tady se nám naskýtá skoro jako z letadla pohled z výšky téměř tisíce metrů na hluboká údolí pod námi,
na pobřeží a modré moře s nedalekými Egadskými ostrovy. Když obejdeme ty hradby ještě o něco výš, tyčí se nad námi v úpravném parku velká pevnost normanského hradu. Je mohutný a hrozivý. Ve středověku
byl, právě tak jako celé opevněné město Erice, nedobytným a spolehlivým útočištěm obyvatel okolního pobřeží,
kteří tu úspěšně vzdorovali pirátům a saracénům. Hrad by určitě také stál za návštěvu,
ale blíží se večer, začíná se stmívat. A tak se ještě naposled podíváme z hradeb od normanské pevnosti do vzdálených údolí a odcházíme z města starou bránou.
Středověké Erice za námi zůstává jako dávná zakletá princezna, na kterou se nezapomíná. Vladimír Kříž San Francisko, Jihlava |