Hlavní stránka
Stambacher

Na Komorách je horká půda

(07.11.2001)

Bydlel jsem čtyři roky na africkém břehu Indického oceánu a často sledoval východy slunce, které se objevovalo na obzoru. Za ním, někde v dálkách, jsem tušil Zanzibar, Komory, Seychely, Réunion i Mauritius, ostrovy ztracené ve vlnách smaragdových i modrých, ostrovy plné vůně koření i vzácných dřev. Štěstí mi přálo a postupně jsem je všechny navštívil. Vybírám pár poznámek o ostrovech Komory už proto, že před nějakým časem se dva ostrovy osamostatnily a ne zrovna pokojnou cestou.

Komory najdete na mapě asi 300 km východně od severního pobřeží Mosambiku a dalších 300 km je k Madagaskaru na jihovýchod. Souostroví je vulkanického původu a má dodnes činné sopky. Arabští obchodníci sem připlouvali už ve středověku a první Evropané se objevili v 16. století. Posádky lodí do Indie tu nabíraly poslední zásoby potravin a vody, občas se sem uchýlili piráti. Až v polovině 19. století obsadili Francouzi ostrov Mayotte a o něco později celé souostroví. Rok po druhé světové válce dostaly ostrov status francouzského zámořského území. Nezávislost Komory získaly v roce 1975, k nově vzniklému státu se však nepřipojil ostrov Mayotte. Jeho obyvatelé se v hlasování rozhodli přijmout francouzskou nabídku postavení samosprávného území.

Všechny ostrovy jsou hornaté. Na svazích hor jsou husté tropické pralesy, níže jsou plantáže a políčka cukrové třtiny, vanilky, hřebíčku, kokosových ořechů a aromatických rostlin. Najdete tu všude i batáty, rýži a maniok. Koření, vonné oleje, kopra a sisal se vyvážejí.

Do komorského hlavního města Moroni na ostrově Njazidja (Grande Comore) jsem se dostal pohodlným letadlem společnosti SAA z Jihoafrické republiky. Jediné větší letiště Hahaya je vlastně jeden menší, bílý pavilon pod horou Massif la Grille (1087 m). Všude jsou arabské nápisy a ve vzduchu vlhkém a teplém jsou cítit roztodivné vůně parfémů, koření a moře, do kterých se mísí zápach spáleniny. Ano, máme to štěstí, že sopka Karthala nedávno velkou čepici dýmů odfoukla spolu se žhavou lávou, která se pomalu plazila po úbočí hory a zapalovala všechno, co jí stálo v cestě. Spousta palem, banánovníků, pole s opojně vonícími květy ylang-ylang, z nichž se získává tresť pro vzácné parfémy. Vždyť Komory nazývají "Ostrovy vůní". Po nezbytných formalitách se dostáváme do hotelu s podivným jménem Coelacanthe. Nechávám si je vysvětlit. Je to název ryb, na které zapomněl čas, jediných živých tvorů, kteří se nezměnili během posledních 400 milionů let. Ty ryby jsou zhruba 2 metry dlouhé a žijí v hloubkách 150 až 200 metrů. První exemplář byl vyloven v roce 1938, později se jich objevilo více.

Hotel má jen 12 klimatizovaných bungalovů, ale stejně jsem tu s jedním mladým Iráncem sám. Po dobré pláži není ani památky. Bungalovy jsou v hustém stromoví na srázu, pod kterým buší do korálových útesů přílivové vlny oceánu. Proto jdeme na prohlídku Moroni. Město tvoří pestrou směs maurské a středozemní architektury, z níž vyniká několik mešit a Francouzi postavených administrativních budov. Hlavní ulice vede podél přístavu, kde kotvila pouze jedna loď. Delší dobu se díváme na výrobu rybářské lodice, vydlabané z jednoho kusu dřeva. Lidé tu nemají moc co dělat a tak jednoho "dlabače" pozoruje aspoň 20 čumilů. Domy ve středu města jsou vesměs stavěné z kvádrů lávy, hrubě přitesaných a vrstvených bez omítky. Často jsou polorozpadlé a jejich šedá barva doplňuje šedý lávový prach na povrchu úzkých uliček. Jen kolem bílého paláce guvernéra je pár pěkných budov (policie, banka, úřad mešity). Ozývá se tu volání muezzinů a můj Iránec mizí v mešitě. Doprovází nás úředník, který mě zve do jiné mešity. Dali mi v ní kalíšek kávy a nějakou sladkou medovou kostku. Některé domy v okolí mešity nezapřou dřívější slávu. Jejich dvory jsou od ulice odděleny vysokými zdmi s obloukovými branami, bohatě zdobenými citáty z koránu. Někde jsou brány nahraženy krásně vyřezávanými dřevěnými vraty.

Zpovídám našeho průvodce, který tu není spokojen. Země je velice chudá, protože s odchodem Francouzů odešly peníze i kultura a islámským bratrům daleko na severu se Komory nezdají být důležité. Každý ostrov ovládá několik rodových klanů a všichni by chtěli být samostatní. Aspoň povolali zpátky francouzské učitele. Vrátilo se i několik plantážníků, ale stejně se lidem nedaří dobře. Viděl jsem to v několika obchůdcích, kde je k dostání jen pár základních potravin a za vysoké ceny.

Udělali jsme si výlet do okolí, na lávová spáleniště, a pak se vydali na další ostrovy. Prvním byl Mayotte. Hned na letišti jsem měl problém, protože vízum na Réunion sem prý nestačí. Sebrali mi pas a mohl jsem jen do správního centra, městečka Dzaoudzi, ale musel jsem nejbližším letadlem odletět. Těch pár hodin na těch několik ulic stačilo. Střed Dzaoudzi leží na malém ostrůvku, který spojuje s hlavním ostrovem dlouhá hráz. Rozdíl francouzské enklávy Mayotte a ostatních tří ostrovů je vidět všude. Domky jsou udržované, v obchodech spousta zboží z Evropy, ulice čisté, lidé slušně oblečeni, ženy jsou zahalené, ale na rukou nosí těžké zlaté náramky a v uších krásné náušnice.

Večer jsem odlétal na ostrov Nzwani (Anjouan). Jeho nejvyšší sopka má 1578 m a pod ní leží městečko Mutsamudu. Staví se tu větší přístav, protože zatím lodě kotví na moři a všechno se na pevninu dopravuje v bárkách. V hotelu Sun-Novotel jsme byli jen tři hosté. Místa u moře je málo a tak se uličky šplhají do kopců. Na malém hrbolatém plácku s povrchem z ostré lávy hrají náruživě kluci fotbal. Na břehu skáčou do hluboké vody, na oblázcích se pase několik telat na vyvržené mořské trávě. Je večer a u kašny stojí děvčata s gumovými hadičkami. Nasají vodu z nádrže jako u nás víno, vyplivnou a už teče voda do džbánu. Ty se odnášejí na hlavách domů, na vaření. Očista se provádí jinak: na pláži, kde jsou pro ni vyhrazena místa zvlášť pro muže a pro ženy. Po modlitbách v mešitách sedí muži na sedačkách a hrají něco jako domino, přičemž třískají žetony do stolu jako správní karbaníci u nás. Rychle se stmívá. Kupuji honem něco k večeři (jednotná cena: za našich 12 Kč dostanete 2 rajčata nebo 5 menších banánů či malou veku chleba).

Druhý den odlétám zpět se zastávkou na posledním ostrově - Mwali (Mohéli). Největší kopec tu má jen 810 m a nesoptí. Jediné větší městečko Fomboni je spíše vesnicí, kde je řada domků z plechů či pouze z klacků, pokrytých palmovými listy. Ty lepší domy jsou zase z lávových kamenů a kolem je všudypřítomný prach.

Po návratu do Moroni jsme se z letiště do města dostali jen oklikou, protože se přes silnici přehnal proud lávy a všechno živé sežehnul. V srpnu 1997 se od komorského státu odtrhly ostrovy Nzwani a Mwali. Přestože komorská vláda zasáhla vojensky, nepodařilo se jí situaci zpacifikovat a další vývoj je nejasný. Komory ještě asi dlouho nebudou významnějším turistickým cílem. Je tu horká půda doslova i obrazně ...


 

Miroslav Šnejdar
Zeměpisné sdružení

Další články z tohoto státu Další články tohoto autora

 
 DatumAutorPředmět
Aktivity
Geooblasti
UNESCO
Fotobanka
Průvodce
Ingema-TV
Počasí
Rešerše
iZone
Foto scan

Alpy
Altaj
Kavkaz

Kurzy Potřebujete zjistit kurz exotické měny? Toto tlačítko vám s tím pomůže.
 
Ockovani Chystáte se do exotické země? Zjistěte si zde, zda byste se neměli nechat naočkovat!
 
RoutePlanner Jedete na dovolenou autem? Nechte si navrhnout nejlepší cestu!
 
Letiste Musíte nebo chcete letět letadlem? Pak se vám třeba budou hodit tyto informace!
 
Autori Zajímá vás kdo píše články na Ingemě? Představení alespoň některých autorů najdete zde.

 

Na našem serveru funguje elektronický obchod, takže máte možnost nakupovat fotografie z fotobanky online. Bližší informace naleznete zde.
 


1999-2019©Ppress
veškeré texty, fotografie, obrázky, mapy apod. jsou chráněny autorskými právy jednotlivých autorů a vydavatelství Ppress.
Je výslovně zakázáno jejich jakékoli šíření, publikování či dokonce prodej za úplatu.
Info: Ppress