Hlavní stránka
Stambacher

Vybrané slovenské hrady a zámky

(15.05.2011)

Slovensko je sice podle rozlohy malým státním útvarem (126. místo na světě), ale pokud se na něho podíváme podle toho, kolik se na jeho území nachází hradů a zámků, možná budeme překvapeni. Je jich evidováno 228. Tak si dnes dovolím Vám jich několik představit. Třeba pak do některého z nich při své budoucí návštěvě našich východních sousedů zajdete.

Zámek Bojnice - slovenský Karlštejn leží na severním okraji města Bojnice. První písemné zprávy o kamenném hradu, resp. hradišti, pocházejí ze 12. století (první zpráva o něm je uvedena v tzv. Zoborské listině z roku 1113).

Prvními známými majiteli nejmladšího slovenského hradu byli synové velmože Kazimíra z rodu Hont-Poznan, kteří se spolčili s Matúšem Čákem Trenčanským. Hrad pak přešel do jeho majetku. Po Matúšově smrti se stal hrad královským majetkem a jako takový několikrát změnil majitele. Patřil významným feudálům z období gotiky a renesance. Nejdříve Gilethovcům, Ladislavovi z Opole, pánům z Jelšavy a nakonec Noffryovcům, kteří ho rozšířili a opevnili. Po vymření jejich rodu připadl Janu Korvínovi a po něm rodu Zápoľských, kteří ho vlastnili od konce 15. století. Hrad poté přešel do majetku Thurzovců a František ho opět rozšířil a opevnil.

Dnešní vzhled zámku nejvíce ovlivnili Pálffyovci. Poslední z nich, Ján Pálffy hrad přestavoval v letech 1889-1910 podle vzoru francouzských romantických zámků na Loiře. Konce přestavby se však nedožil, protože zemřel ve Vídni 2. července 1908. Za svého života se soustředil také na sběratelskou činnost. Nakupoval předměty nabízené na evropských dražbách. Zanechal po sobě vzácný soubor hradního komplexu s pozměněnou siluetou, architektonický celek začleněný do okolního přírodního prostředí s bohatou sbírkou uměleckohistorických předmětů.

Zámek Bojnice v zimě. (foto: L. Pecold)

Zámek Bojnice v zimě.

Dvě hlavní věže zámku mají na první pohled podobný tvar, ale při bližším pohledu vidíme, že východní je oblejší a na její špičce je "navlečena" trnová koruna, zatímco věž na západě, trošku hranatější, zaujme několika řadami "krychliček" pod ochozem. Zámek činí nezvyklým také zvláštní obloukový tvar paláce mezi věžemi, zakončený klenutou chodbou, která také vypadá z každé strany úplně jinak.

Pálffyovci zámek vlastnili od roku 1643 až do vzniku Československa. Koncem roku 1918 ho koupil zlínský podnikatel Tomáš Baťa. Po druhé světové válce byl v roce 1945 bojnický zámek zestátněn. Dne 9. května 1950 vyhořel. Na náklady státu byly odstraněny následky požáru a byla provedena celková obnova. Současně bylo rozhodnuto, že zde bude zřízeno muzeum. Tak se teprve 42 let po smrti Jána Pálffyho naplnilo jeho přání, aby byl zámek zpřístupněn veřejnosti.

Bojnice stojí na travertinovém bradle a nacházejí se na středním Slovensku asi kilometr západně od Prievidzy na pravém břehu řeky Nitry. V padesátých letech 20. století byla pod zámkem objevena jeskyně. Zámek je obklopen parkem s nejstarším slovenským stromem - lípou krále Matyáše Korvína. Tento strom, vlastně jen pahýly kdysi obrovské lípy (z větví zbyla jenom torza, listy vyrůstají jen z malých větviček) žije a žít bude dál. Je totiž jedním ze symbolů Bojnic. Tuhle lípu tady prý před dávnými šesti sty lety zasadil Matúš Čák Trenčianský, slavný "pán Váhu a Tater", který z nedalekého Trenčína ovládal celé široké okolí. A uherský král Matyáš Korvín (tady mu říkají Matěj) tu prý pořádal hostiny a sepisoval listiny, v jejichž dovětku stálo "pod našimi milými bojnickými lipami".

V zámku se nacházejí umělecko-historické sbírky a galerie. Bojnický zámek je nejnavštěvovanější památkou svého druhu na Slovensku s roční návštěvností kolem 200 000 hostů. Součástí hradního vrchu je také ZOO (nejstarší a nejznámější ze slovenských ZOO byla založena v roce 1955). Na 41 hektarech žije přes 1850 zvířat 373 různých druhů. Mezi nejatraktivnější patří velké kočkovité šelmy, medvědi, sloni či koně Převalského. Svůj význam mají také botanická zahrada, lesopark a termální koupaliště. V nedalekých lázních se léčí nemoci pohybového ústrojí, nervová onemocnění, nemoci z povolání aj. Atraktivitu Bojnic zvyšuje každoroční festival strašidel, pravidelná představení sokolnické a šermířské skupiny. Ve městě se také nachází Hornonitranský báňský skanzen.

Na zámku v Bojnicích se natáčelo několik filmových pohádek. Snad nejslavnějším z nich byla ta o Šíleně smutné princezně.

Zatímco Bojnice jsou nejmladším, nejstarším na Slovensku je hrad Děvín. Jedná se o zříceninu bývalého hradu v současné bratislavské městské části Devín. Pozůstatky hradu se nacházejí na strategickém návrší při soutoku Moravy a Dunaje.

Tato dnešní ruina patří k významným místům slovenské historie, je Národní kulturní památkou. Místo bylo osídlené již od mladší doby kamenné až do 19. století. Tato lokalita byla hustě osídlená v mladší době železné Kelty a z doby římské se zde našlo několik zděných staveb. První písemná zmínka o Děvínu je z roku 864, kdy je hradiště poprvé připomínáno jako Dowina. Slovo Dowina je latinského původu a znamená "dívka". Odtud zřejmě vznikly i české názvy Děvín, Dívčí hrady apod. Druhá polovina 9. století je především spojována s jménem knížete Rastislava, který tu dal vybudovat mohutnou pevnost. Na historii Děvína měli také vliv knížata Mojmír a Svatopluk. Výjimečnost lokality ve velkomoravském období potvrzují odkryté základy křesťanského kostela, v blízkosti kterého se našlo 6 hrobů s bohatým inventářem.

Počátky středověkého hradu sahají do 13. století, kdy byla na vrcholu skalnatého ostrohu vybudována malá pohraniční pevnost. Největší stavební činnost v gotickém slohu se zde odehrávala v první třetině 15. století, kdy hrad vlastnil významný rod Garayových. Koncem 15. století a začátkem 16. století patřil Děvín pánům ze Svätého Jura a Pezinka, v letech 1527-1605 rodu Báthoryů. Roku 1635 získali hrad Pálffyové, ale neprovedli zde již žádné významnější stavební úpravy. Roku 1809 byl hrad vyhozen do povětří napoleonským vojskem a od té doby už se nevzpamatoval a zůstal v ruinách.

Dne 21. ledna 1935 odkoupila hrad za symbolickou cenu 1000,- Kč Československá republika. V současné době spravuje hrad Děvín Městské muzeum v Bratislavě, které tu od roku 1965 realizuje také systematický archeologický výzkum.

Čachtice jsou známy nejkrutější pověstí o vraždění. Dnes je hrad zříceninou nacházející se v okrese Nové Mesto nad Váhom poblíž obce Čachtice. Vypíná se na vápencovém kopci ve výšce 375 m n. m. a tvoří tak nepřehlédnutelnou dominantu zdejší krajiny.

Hrad vznikl ve 13. století jako strážní hrad, který měl chránit západní hranici Uherska. Brzy poté ho dobýval a značně poškodil český král Přemysl Otakar II. V 17. století začala stavba ztrácet na významu a začal upadat a pustnout. Ke hradu patřil také čachtický zámek (hlavní sídlo Alžběty Báthoryové), který se nacházel přímo ve městečku. Pověsti říkají, že ze sklepení vedly zámecké chodby až na hrad a naopak. Chodby však byly údajně zasypány a nikdo se tedy dnes už nedozví, byly-li skutečností a nebo jen pověstí.

Hrad proslul především díky Alžbětě Báthoryové, uherské šlechtičně přezdívané Čachtická paní. Ta údajně usmrtila asi 600 mladých panen a je považována za největší vražedkyni na světě. Bárthoryová byla pověstná tím, že se prý na hradě koupala v krvi svých obětí, aby si uchovala co nejdéle svojí krásu a mladost. Roku 1611 byla odsouzena k doživotnímu žaláři. Zemřela 21. srpna 1614 ve věku 54 let.

V 18. století byl hrad dobyt a vypálen kuruckými vojsky a z této zkázy už se nevzpamatoval. Dodnes se zachovaly jen zdi paláců a opevnění pocházející z původního hradu ze 13. a 14. století, architektonické gotické detaily z přestavby z počátku 15. století a renesanční detaily z 16. a 17. století.

Hrad s největšími podzemními prostory a nejstarší lékárnou - to je Červený Kameň. Tento mohutný hrad se vypíná nad obcí Častá na jihovýchodním svahu Malých Karpat nedaleko od vinařského města Modry.

Na místě dnešního hradu stál už v roce 1240 kamenný hrad, jenž byl součástí pohraniční soustavy hradů, která se táhla od Bratislavy až po Žilinu. Tento původní hrad zanikl v první polovině 16. století, když jeho tehdejší majitelé, augsburští podnikatelé Fuggerové, vybudovali v letech 1535-1537 po jeho obvodě novou pevnost s ústředním čtvercovým dvorem a čtyřmi nárožními baštami a rozsáhlými sklepními skladovacími prostory.

Základem pevnosti bylo původně pouze jihozápadní obytné křídlo, v jehož suterénu se nacházely rozsáhlé skladovací prostory. Čtyři nízké a široké bašty postavené na obranu pevnosti byly vybudovány s ohledem na potřebu vyspělé dělostřelecké obrany, se systémem kasemat a s důmyslným řešením větrání a odsávání dýmu po výstřelech (podle návrhu malíře Albrechta Dürera). Pevnost dobudoval po roce 1588 její nový majitel Mikuláš Pálffy (hrad koupil v roce 1583) dostavbou dalších dvou poschoďových obytných křídel a jednoho přízemního křídla na severozápadě. Pevnost se tak zároveň stala honosným renesančním zámkem s umělecky hodnotně vybavenými obytnými interiéry.

Pozdější přestavby už jen zvyšovaly reprezentativnost rodového panského sídla. Přestože hrad v následujících stoletích několikrát poškodil požár, Pálffyové,  kteří jej vlastnili až do roku 1945 ho pokaždé opravili, takže se dodnes dochoval ve své historické podobě. Po roce 1945 se Červený Kameň, jak jinak, stal majetkem státu a byl vyhlášen národní kulturní památkou. Objekt od roku 1950 slouží jako muzeum nábytku. Je v něm i vzácné renesanční a barokové zařízení, zbraně, keramika a obrazy. Nachází se zde lékárna Zlatý orel, která vznikla v roce 1649 a byla v provozu až do roku 1750. K nejkrásnějším místnostem patří "salla terena". V ní se v 19. století pořádala divadelní představení.

O stavbě hradu Červený Kameň se vypráví zajímavá pověst, podle níž se dvanáct mudrců radilo, kde ho postavit. Jedenáct z nich navrhlo vrch Kukla, který dnes leží naproti hradu. Jen jeden, ten nejmladší z nich, navrhl současné místo, protože podle něj je vrch Kukla místem, kde se scházejí strašidla a duchové a určitě se jim nebude zamlouvat stavební ruch na jejich shromaždišti. Většina však rozhodla, že se bude stavět na Kukle. Hned prvního dne postavili dělníci značnou část základů a zdí. V noci se však děly divné věci. Dobré víly zvedly hrad a přenesly ho na sousední kopec. Jaké bylo překvapení dělníků, když druhého dne nenašli na původním místě ani kámen. Znovu tedy zasedla rada starších a tentokrát dala za pravdu svému nejmladšímu členovi a ponechala hrad na novém místě. Tak mohl být nerušeně vystavěn do oné krásné podoby, jak jej známe dnes.

Nejrozsáhlejším středověkým hradním komplexem na Slovensku je Spišský hrad. Ten se nachází v nadmořské výšce 634 metrů na místě slovanského hradiště a se svojí rozlohou 41 426 m2 patří k evropským unikátům. Nachází se na travertinovém kopci nedaleko od městečka Spišské Podhradie na katastru obce Žehra asi 5 kilometrů severozápadně od ní.

Spišský hrad (foto: Pecold)

Spišský hrad

Písemně byl doložen již v roce 1209 jako královský hrad při tzv. Velké cestě, která vedla z jihu až k Baltskému moři. Hrad byl sídlem spišského župana, avšak po požáru v roce 1780 zpustnul.

V roce 1970 započala komplexní památková obnova rozsáhlé hradní zříceniny na základě výsledků rozsáhlého archeologického a historicko-architektonického průzkumu. Rozsáhlý hradní objekt byl postupně rekonstruován pro potřeby expozice Východoslovenského muzea Košice.

Veřejnosti je zpřístupněno více objektů: na dolním nádvoří tzv Naučná trasa, jejíž součástí jsou mimo rekonstruovaných úseků hradební zdi i rekonstruované základy pevnůstky z dob Jana Jiskry a dále Barbakán západní brány středního nádvoří ze 14. století, základy pravěké kultovní stavby a základy hospodářských budov ze 17. století. V roce 1985 byla zpřístupněna renesanční arkádová chodba a západní gotické hradní paláce Horního hradu. V nich jsou umístěny expozice dokládající vývoj hradního osídlení od pravěku a dokumentace politické a vojenské moci šlechty s důrazem na bojovou techniku v 15. a 16. století. Na pěti nádvořích se nacházejí zříceniny objektů z 13.-17. století. V románském paláci a kapličce je umístěna expozice archeologických nálezů. Spišský hrad je chráněn jako slovenská Národní kulturní památka a je zařazen od roku 1993 na seznam lokalit Světového dědictví UNESCO.

Nejvýše položenými slovenskými hrady jsou Liptov a Muráň. Liptov se nachází ve výšce 993 m n. m. v Chočských vrších. První písemný doklad o něm je z roku 1262. Pro další generace se z něj dochovaly jen těžko identifikovatelné stopy horních zdí. Hrad Liptov není tak dochován, jako hrad Muráň nacházející se v nadmořské výšce 935 metrů na vrchu Cigánka na jižním okraji Muráňské planiny. První zmínky o něm jsou z roku 1271. V jeho rozvalinách se zachovaly části gotického hradu, renesanční obvodové zdi a vstupní brána s věží. S historií hradu je spojena legendární Muráňská Venuše - Mária Séčiová. Ta se za Rákociho povstání prohlásila za kapitánku hradu a hrdě ho bránila před cizáky.

Na konec dnešního článku nemohu opomenout hrad, který je nedílnou součástí panoramatu hlavního města Slovenska. Tím je pochopitelně Bratislavský hrad nacházející se na jižním výběžku Malých Karpat, na ostrohu tyčícím se na levém břehu 85 metrů nad Dunajem na křižovatce evropských dálkových cest.

Na hradním vrchu bylo keltské oppidum, opěrný bod starověké římské hranice, opevněné sídlo Slovanů - hospodářské, politické a vojenské středisko Velké Moravy. Kamenný hrad byl vybudován v 10. století, když oblast byla součástí Uher, přestavěn byl pak v 15. století v gotickém, v 16. století v renesančním a v 17. století v barokním slohu. V době vlády Marie Terezie byl hrad sídlem v uherské části Habsburské monarchie. V roce 1811 vyhořel do základů a zůstal v ruinách až do 50. let 20. století. Tehdy byl v letech 1953-1968 rekonstruován většinou v barokním stylu. V roce 1961 byl hrad vyhlášen Československou národní kulturní památkou. V současnosti je NKP Slovenské republiky.

Od roku 2008 probíhá rekonstrukce hradu, jež má být ukončena v roce 2013. Jejím cílem je vrátit objektu podobu z 18. století. Po dobu oprav byla odstěhována expozice Slovenského národního muzea. V létě roku 2009 byla dokončena oprava střechy, vnějších fasád a instalováno nové osvětlení včetně podhradí.


 

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení

Další články z tohoto státu Další články tohoto autora

 
 DatumAutorPředmět
Aktivity
Geooblasti
UNESCO
Fotobanka
Průvodce
Ingema-TV
Počasí
Rešerše
iZone
Foto scan

Alpy
Altaj
Kavkaz

Kurzy Potřebujete zjistit kurz exotické měny? Toto tlačítko vám s tím pomůže.
 
Ockovani Chystáte se do exotické země? Zjistěte si zde, zda byste se neměli nechat naočkovat!
 
RoutePlanner Jedete na dovolenou autem? Nechte si navrhnout nejlepší cestu!
 
Letiste Musíte nebo chcete letět letadlem? Pak se vám třeba budou hodit tyto informace!
 
Autori Zajímá vás kdo píše články na Ingemě? Představení alespoň některých autorů najdete zde.

 

Na našem serveru funguje elektronický obchod, takže máte možnost nakupovat fotografie z fotobanky online. Bližší informace naleznete zde.
 


1999-2019©Ppress
veškeré texty, fotografie, obrázky, mapy apod. jsou chráněny autorskými právy jednotlivých autorů a vydavatelství Ppress.
Je výslovně zakázáno jejich jakékoli šíření, publikování či dokonce prodej za úplatu.
Info: Ppress