Každý národ má něco do sebe. A vždycky se zdůrazňují spíše věci, které jsou ostatním pro smích. Například Češi jsou v tomto směru charakterističtí bílými ponožkami v sandálech a ledvinkou kolem pasu.
Američané pro mě znamenají lidi, kteří jsou ze všeho přenadšení
(tzv. over-excited) a jakákoli s prominutím ptákovina je pro ně úžasná,
tady "WOW!". Snad nejvíce ze všech "WOW", jaké jsem kdy
slyšela, mě rozesmálo toto.
Ráno, když jsem se měla přidat ke skupině amerických studentů na výlet
do Cidade Velha na Kapverdech, byl celý ostrov Santiago jakoby obalen prachem a
pískem a jako skoro každý den foukal silný vítr. Bylo mi vysvětleno, že písek,
který se tady víří vzduchem, není jen zdejší, ale vítr ho sem vane až
ze Sahary, z afrického kontinentu vzdáleného 600 km odsud. Tomu není těžké
uvěřit vzhledem k tomu, že v minulosti pustošily už tak chudé Kapverdy
kobylky dováté sem také z kontinentu.
Konstantin, v dobrém rozpoložení, však přišel s nápadem nové
ekologické dopravy na ostrovy. Bylo by fajn, kdyby člověk mohl někde v
Mauritánii osedlat velblouda a silný vítr by ho donesl, stejně jako písek,
až na Santiago. O tuto myšlenku se podělil i s Američany. Vyložil jim ji však
ne jako nápad, ale jako prostý fakt. A jejich reakace? - "WOW, REALLY?"
Od
té doby se všech nově příchozích ptáme, zda přiletěli starou nudnou
cestou z Lisabonu nebo využili nové adrenalinové dopravy z Mauritánie. A co
vy? Doletíte také? Klára Lakomá |