Vývoj na Balkánu

Černá Hora podala přihlášku do EU, Slovinsko a Chorvatsko rozdělují spory.

Republika Černá Hora oficiálně podala žádost o členství v EU. Učinila tak prostřednictvím svého premiéra Milo Djukanoviče. Ten dne 15. prosince 2008 předal v Paříži francouzskému prezidentu Nicolasi Sarkozymu žádost o vstup jeho země do Evropské unie ještě za předsednictví Francie.

Zatím poslední balkánskou zemí, která o členství v EU oficiálně požádala, byla 17. prosince 2005 Makedonie. Kromě ní má status kandidátské země ještě Chorvatsko a Turecko (to ale musí vyřešit letitý problém rozděleného Kypru a Řecko situaci Turkům komplikuje).

Než Černá Hora oficiálně obdrží status kandidáta bude trvat nejméně rok. Je skutečností, že tato malá balkánská země na cestě do Evropské unie udělala velký skok v reformách.

Vláda v Podgorici věří, že status kandidáta získá ještě během českého předsednictví, tedy do poloviny roku 2009. Černohorské sdělovací prostředky v šest set tisícové zemi odkazují na příslib českého premiéra Mirka Topolánka, který integraci západního Balkánu označil za jednu z priorit našeho předsednictví EU.

Až do roku 2006 Černá Hora se Srbskem tvořily soustátí zbytku bývalé jugoslávské federace. Občané Černé Hory dali v referendu najevo svoji vůli obnovit samostatný stát. Už v době vlády prezidenta Miloševiče zavedla Černá Hora jako svojí měnu nejprve německou marku. Pak se stalo jejím platidlem €. Černá Hora měla vlastní celní systém a také svojí policii. S Bělehradem ji spojovala jen společná zahraniční politika, i když představitelé obou zemí hovořili protichůdně. Společné instituce od počátku tohoto soustátí téměř vůbec nefungovaly.

Jak to tedy je nyní s integrací obou zemí? Černá Hora je o několik kroků vpředu před Srbskem. Kromě přihlášky v polovině prosince 2008 za kandidáta, už v roce 2007 uzavřela s EU první předstupeň budoucí integrace - asociační smlouvu. Srbsko sice také, ale jeho situace zůstává jiná. Srbský vicepremiér Božidar Dželič sice smlouvu na sklonku dubna 2008 v Bruselu podepsal, ale od té doby se skoro nic nezměnilo. Tehdejší souhlas EU se srbskou asociací měl podpořit před parlamentními volbami "proevropské hnutí" prezidenta Borise Tadiče, které ve volbách nakonec zvítězilo a dnes v koalici s postmiloševičovými socialisty v zemi vládne. V Srbsku to ale nebude jednoduché. Většina občanů integraci podporuje. Ale jen málokdo ví, co vlastně vstup do EU znamená. To, co běžní občané nejvíce očekávali - zrušení víz do zemí schengenského prostoru, které by jim po létech izolace umožnilo cestovat do zahraničí, se zatím nedočkali a jsou tímto velmi zklamáni.

Přidružení, i tzv. prozatímní ekonomickou dohodu EU nadále podmiňuje vydáním dvou posledních válečných zločinců, bývalého vojenského velitele bosenských Srbů Radka Mladiče a někdejšího prezidenta separatistické Republiky srbská Krajina, kdysi quasi státu na území Chorvatska, Gorana Hadžiče. Ten se ale asi ukrývá kdesi na neznámém místě v Rusku.

Serge Brammertz, současný hlavní žalobce Tribunálu pro zločiny v bývalé Jugoslávii, přednesl v polovině prosince 2008 před Radou bezpečnosti OSN zprávu, hodnotící současný stav spolupráce Srbska s tribunálem. Podařilo se vydat do Haagu Stojana Župljanina, muže číslo 3 mezi bosenskými Srby, ale hlavně bývalého prezidenta bosenských Srbů Radovana Karadžiče. Nizozemsko, které svou podporu asociační smlouvě se Srbskem spojovalo s vydáním Mladiče dalo najevo, že navzdory pokroku bude sbližování se Srbskem zatím bojkotovat.

V Bělehradě se už smířili s rozmístěním mise EULEX na území Kosova, které stále považují za srbské území a navíc připustili dosud nepřípustné. Totiž, že od nynějška vláda považuje otázku Kosova a přibližování se Unii za dvě samostatné otázky. A to bylo až dosud vyloučené.

Ještě se ale musím vrátit zpět k Černé Hoře. Ani tady zatím nemají vyhráno. Řada členských zemí upozorňuje na katastrofální stav černohorských institucí. Především lze pochybovat o jejich nezávislosti. Země je zmítána až neuvěřitelnými korupčními skandály a ani míra organizovaného zločinu není od srbské příliš vzdálena. Dokonce i premiér Djukanovič byl obviňován např. z podílu na pašování cigaret. Navíc hrozí ještě jedno politické nebezpečí. Černohorská politická scéna je tradičně rozdělena na stoupence nezávislosti a na politiky dodnes kritizující oddělení od Srbska. Když Djukanovič oznámil, že vláda uznává nezávislost Kosova, vyvolalo to v ulicích černohorských měst vlnu krvavých demonstrací. Policie tehdy situaci zvládla, ale napětí stále přetrvává. I když ve srovnání s prosincovou vlnou nepokojů v Řecku šlo před několika měsíci v Černé Hoře o obrazně řečeno "dětské" šarvátky.

Ke vstupu do EU má snad nejblíže Chorvatsko. Přístupová jednání by mohlo dokončit do poloviny roku 2010, musí ale rázně pokročit s reformami a vyřešit spory se sousedním Slovinskem. To zatím jako jediné ze zemí bývalé Jugoslávie bylo přijato do EU společně s Českou republikou a dalšími 8 zeměmi v květnu roku 2004.

A právě Slovinsko chce blokovat přístup Chorvatska do EU, dokud oba státy nevyřeší otázku sporných hranic. Mezi oběma zeměmi panuje na půdě EU velká nevraživost. Vyjednávání o přístupu Chorvatů, která trvají již tři roky, se zastavila na mrtvém bodě. Jde přitom jen o několik kilometrů čtverečných půdy a dva koridory na moři. Sporná hranice je mezi těmito státy na sedmi místech a nesoulady se táhnou již od dob dělení bývalé jugoslávské federace. Rozpory panují také v tom, jak rozdělit mořskou hranici v Piranském zálivu.

Zatímco Chorvatsko chce čáru protnout středem zálivu, Slovinci chtějí koridor, který by jim umožnil průplav do mezinárodních vod. Chorvatsko při vyjednávání o několika kapitolách předložilo do Bruselu mapy, které ale zasahují do území Slovinska. Právě to je důvod, proč se Slovinsko rozhodlo otevření či uzavření 35 daných kapitol zablokovat. Zde je možnost ČR situaci při vedení Unie v prvním pololetí roku 2009 pozitivně ovlivnit, pomoci řešit a tak se kladně při vedení EU zviditelnit.

Podání žádosti o vstup do Evropské unie se v brzké době očekává od Albánie a Kosova. O vstup do organizace NATO požádaly v prosinci 2008 Albánie a Chorvatsko. Pokud budou tyto dvě "jadranské" země v prvním čtvrtletí roku 2009 přijaty, stoupne počet zemí aliance na 28.

Jan Hájek
Zeměpisné sdružení