Schladmingskými Taury cestou 702

Krásné a divoké hory po necelých pěti hodinách rychlé jízdy (z Prahy) nabízí mnoho pěkných výletů a hlavně výstup na nejvyšší horu celého pohoří - Hochgolling (2 862 m.n.m.). Pokud ale vaším cílem není jen "nahoru a dolů", doporučuji centrální trasu "Arnoweg" číslo 702, kterou potom můžete jít i týden, aniž byste museli sestoupit do údolí.

Výchozím místem je městečko Schladming (www.schladming.at). My jsme nakonec absolvovali jen tři dny pochodu, ale ještě teď mě bolí nohy! Doporučuji zaparkovat auto v centru (my na nádraží) a dále do přístupových míst se dopravit místním autobusem (jízdní řád www.postbus.at). Takže posledním spojem jedeme údolím Obertal až na konečnou Eschach Alm. Stálým stoupáním lesem a později loukami dosáhneme po zhruba dvou hodinách chalupy Keinprechthütte 1 872 m.n.m. (www.alpenverein.at - zde je možno jakoukoliv horskou chalupu najít dle abecedy). 

I když je všední den, chalupa praská ve švech pod náporem hor chtivých Rakušanů, takže je lepší mít dopředu udělanou rezervaci (to v zásadě platí v sezóně na všechny horské chaty). Než si stihneme dát pár džbánků vína, tak už jsou všichni předpisově zachumláni v dekách s nápisem "fussende" na nohou. 

Brzičko ráno v polospánku slyšíme šustění, klapání a cvakání, to ještě od Františka Josefa vycvičení Rakušané vyrážejí s kuropěním do hor. Když se definitivně probereme, tak spací místnost "lager" zeje prázdnotou a deky jsou pečlivě vyrovnány do komínků.... 

Druhý den z Keinprechthütte jsou to dvě hodiny mírného stoupání do sedla 2 237 m.n.m. a krátkým sešupem do Landawirseehütte (doporučuji na sedle jít horní hřebenovou cestou a k chalupě sestoupit podél jezírek Oberer a Unterer Landawirsee). Při špatném počasí (náš případ) je v dalším pokračování horní cesta uzavřena a tak jsme k sedlu Golling Scharte museli něco zbytečně sestoupat. 

Stezka příkře stoupá suťovým svahem a přes sněhová pole do sedla v 2 326 m.n.m. Výstup na Hochgolling (2 862 m.n.m.), mohutný skalní masiv, vede jak normálkou, tak i vzdušnější ferratou. Bohužel nám pršo-sněžilo a studený vítr jen honil po úbočích mraky, takže jsme museli začít sestupovat nepříjemným klouzavým svahem s množstvím drobných serpentýn dolů. Svah je zakončen úplně plochým údolím, kde se pase velké stádo koní i (v letním období) s hříbaty. Chata Gollinghütte 1 641 m.n.m. se i po pěti hodinách pochodu do poslední chvíle skrývá za kopcem.

Třetí den míříme přímo vzhůru nekonečným stoupáním křovinatým svahem, dále suťovištěm a přes malé sedlo až na kopec Greifenberg (2 618 m.n.m.). Krásný výhled na masiv Dachsteinu a někde dole tušíme známá lyžařská střediska Planai, Hauser Kaibling a další. Přímo pod námi je unikátní horský kotel Klafferkessel, kde se na necelých 3 km čtverečních ukrývá přes dvacet modrých horských jezer a jezírek, místy i se sněhovými jazyky.

Pochod sněhem, vodou a kameny stojí za námahu po sestupu z Greifenbergu. Křivolaká pěšina klesá a klesá a po překročení potoka je již blízko chata Preintalerhütte (1 657 m.n.m.). Další dvě hodiny chůze vedou až na parkoviště Riesachfall (doporučuji v závěru odbočit z hlavní štěrkové silnice a projít si skalní soutěsku nad vodopádem Riesachfall). Pokud jako my nestihnete odjet posledním autobusem (pomalu i s jídlem jsme šli 9 hodin), na parkovišti je obvykle velké množství aut a stop údolím Untertal do Schladmingu není problém.

Túru je samozřejmě možno prodloužit pokračováním na další chalupy nebo na trasu nastoupit dřív (údolí Preuneggtal je ještě před ním).

Lída Puldová