Belmontas, zábavní park Vilniusu

Vilnius, hlavní město Litvy, se poslední dobou mění k nepoznání. Nejprve to byl střed města se svými historickými dominantami. V nedávné době přišlo na řadu i okolí. Tady uveďme alespoň jeden příklad - zábavní centrum Belmontas.

V tomto případě nejde jen o zábavu a trávení volného času, nýbrž se vracíme k historickým kořenům a tradicím litevského osídlení. Dnešní stav zábavního centra je rekonstrukcí staré osady blízko za hradbami středověkého Vilniusu. 

Místo na březích říčky Vilnii bylo známé již od 16. století. Zpráva z roku 1533 uvádí, že se zde nacházela ves zvaná Leoniškes, která se v průběhu dvou dalších století rozrostla až na několik set obyvatel. Je popisován velmi významný mlýn, krčma, hospodářská stavení, pivovar a další budovy. Ve druhé polovině 19. století se místo stalo i centrem toho, co dnes nazýváme cestovním ruchem. Bylo možné si zde pronajmout pokoje a pobývat ve zdejší překrásné přírodě s lesy a květinovými loukami.

Svůj někdejší rekreační význam Belmontas ztratil po druhé světové válce. Znovuzrození se dočkal v letech 2005-2006. Byly rekonstruovány budovy mlýna a hospodářská stavení. Dnes je možné projet se na koních, posedět v rekonstruovaných pohostinských prostorách. Ve velkém sále se konají koncerty, v malých saloncích třeba oslavy promocí na Vilniusské univerzitě. Celkovou atmosféru podtrhuje slavnostní osvětlení i květinová výzdoba. Své si zde najdou i děti na několika hřištích. V poslední době přibyl bazén se saunou.

Upravenými cestičkami se dá dojít k nedaleké lokalitě Pučkoreň, kde se nacházela mincovna a velmi významná kovárna. Své "služby" prokazovala (ať už dobrovolně nebo ne) švédským dělostřelcům, vojákům Petra Velikého nebo Napoleona. V 19. století celý areál vyhořel. O jeho obnově se však již uvažuje. 

Zajímavostí, která se zachovala, jsou sluneční hodiny, které "jdou" jen v červnu a červenci. Jsou totiž situovány v údolí a Slunce se k nim dostane pouze v létě. 

Nad meandrem říčky vystupuje jeden z nejvyšších erozních svahů v moréně na území Litvy. Výška 65 metrů nad okolím umožňuje daleký rozhled. Celý útvar je od roku 1974 geologickou rezervací. Z vyhlídky je vidět i velmi starý obětní kurgan z pohanských dob, ve kterém byly nalezeny ozdoby, hřebeny a jiné pracovní nástroje. Kolem vyhlídky jsou na větvích stromků uvázány barevné mašličky, symbolické "svazky" svatebčanů, které mají zajistit manželství až za hrob.

Tyto okrajové části Vilniusu se budou jistě dále rozvíjet. Dnes jsou tu již vybudovány okruhy s informačními tabulemi, škoda, že jen v litevštině. Až sem najdou cestu i zahraniční návštěvníci, snad se o tom pozoruhodném místě dozvědí více.

Ivan Farský
Zeměpisné sdružení