San`á - pohádkové město - ARABIA FELIX

San'á je údajně jedním z nejstarších měst na světě. Podle jemenské tradice bylo San'á založeno Šémem, synem Noeho a stalo se tak jedním z prvních lidských sídlišť. Legenda říká, že Šém přišel do Jemenu ze severu, hledal místo kde by se usadil a vybral to, které mu ukázal pták.

Ústní tradice říká, že v době Sabejců a Himjarců (okolo počátku letopočtu), někde blízko dnešní San'á, stál rozlehlý palác zvaný Ghumdan. Měl 20 poschodí, jeho rohy strážili bronzoví lvi a alabastrová střecha byla tak tenká a průsvitná, že král mohl vidět ptáky letící nad palácem. Sabejský král Šar Awtar prý na konci 2. st. n. l. postavil zeď okolo paláce Ghumdan a tím založil tradici městského opevnění. Název města San'á znamená doslovně v překladu opevněné město.
Nejstarší spolehlivý záznam o San'á je datován do 1. st. n. l., ale bohužel existuje jen velmi málo informací o měnícím se statutu města. O několik století později se San'á objevuje jako hlavní město Himjarského království. Z doby okupace Himjarské říše Aksumity z Etiopie, kteří byli křesťané, pocházejí nápisy, které popisují nádhernou katedrálu se stříbrnými a zlatými hřeby, postavenou z týkového dřeva, uvnitř s ebenovou kazatelnou pokrytou zlatými a stříbrnými pláty. V té době bylo San'á sídlem biskupa.
V průběhu následujících staletí San'á často sloužilo jako hlavní město, ať už pro celý Jemen, nebo jako centrum jen pro malé území uprostřed náhorních plošin. V té době město velmi prosperovalo. Ale město několikrát zničila řada dynastických bojů o moc.
Na počátku 16. st. obsadili Jemen, včetně San'á, rychlým útokem Mamlúkové z Egypta. V roce 1548 přišli Turci. Město drželi po několik desetiletí, ale v roce 1636 odešli, aby se opět vrátili o 200 let později v roce 1849. San'á však zabrali až v roce 1872.

Rozvoj San'á nastal v roce 1912 po mírové smlouvě, kterou se Turci zavázali odejít z jemenské vysočiny, tehdy plně ovládané imámem Jahjou. Po odchodu tureckých okupantů, v roce 1918, se San'á stalo hlavním městem nezávislého jemenského království. V roce 1948 byl spáchán atentát na imáma Jahju a vlády se ujal jeho syn Ahmad, který za hlavní město prohlásil Ta'ízz. I on však zemřel násilnou smrtí, která se stala počátkem revoluce. Hned den po vypuknutí revoluce byla vyhlášena Jemenská arabská republika a San'á se stalo jejím hlavním městem. Revoluce sice ukončila vládu imámů, ale nepřinesla jen změnu státního zřízení. Zahájila též krutou osmiletou občanskou válku mezi stoupenci obou zřízení. Stoupenci roajalistů, vedení Al-Badrem, synem imáma Ahmada, odešli do hor. Odtud vedli partyzánskou válku proti stoupencům revoluce, kteří si povolali na pomoc egyptskou armádu. Egyptští vojáci vyslaní Násirem, za pět let své přítomnosti v Jemenu, po sobě zanechali dodnes velmi patrné stopy v podobě pobořených vesnic a městeček.
Po občanské válce, od roku 1962, zažilo San'á bezprecedentní vzrůst. Během každých čtyř let se rozrostlo na dvojnásobek. V polovině 80.tých let město zabralo blízké vesnice a pokrylo stovky hektarů úrodných polí. V té době městská populace vzrostla z 55 000 na 500 000 obyvatel.
Původní opevněné město mělo hliněné hradby, ve kterých bylo proraženo sedm bran s těžkými vraty z mahagonu. Hlavní branou Báb al-Jemen (brána Jemenu) se vyjíždělo směrem na Ta'ízz. Brány se po východu slunce otevíraly a po západu slunce zavíraly. Tyto hliněné městské hradby obepínající celé město stály ještě v roce 1962 zcela nedotčené. Ale v následujících letech, jak je zřejmé z pozdějších map, byly velké úseky hradeb rozebrány a materiál byl použit při budování nových předměstí. Dnešní úsek kamenných hradeb okolo brány Báb al-Jemen je rekonstrukcí z roku 1990, zachovávající jen strukturu stavby. Na jihovýchodním cípu původního hrazeného města se dodnes zvedá stará citadela, obklopená masivními zdmi.
Po sjednocení Jemenu v roce 1990 se San'á stalo hlavním městem celé Jemenské republiky, což znovu vedlo ke zvýšení populace. Při sčítání v roce 1994 dosáhla 972 000 lidí.
Stará část města je malebná svými malovanými domy, které vypadají jak zdobený perník. Mnoho domů je starých i několik stovek let. Dolní patra pěti až šestipatrových domů jsou z přitesaných kamenů, horní patra jsou stavěna z nepálených cihel. Obytné místnosti se nacházejí v horních poschodích, kde je víc světla a vzduchu. V dolních částech domů jsou kuchyně, spíže, nebo i domácí mlýny. Bohaté domy mají uvnitř malý dvorek se studnou, ze které dříve čerpal vodu koženým měchem osel nebo velbloud.
Přijde-li do domu návštěvník, zabuší klepadlem a na otázku men?(kdo), hlasitě řekne své jméno. Někdo z domácích zatáhne z horního poschodí za šňůru, která pomocí kladek otevře závoru. Návštěvník pak při cestě po schodech nahoru musí hlasitě opakovat Alláh, Alláh, aby ženy v domě měly čas se ukrýt. V bohatých domech vítá hosty pán domu, jeho syn, nebo sluha.

V San'á je mnoho mešit, z nichž nejvýznamnější je Velká mešita - al-Džami' al-Kebir. Rozprostírá se na západním konci suku. Byla postavena v roce 630, ještě za života Muhammadova, v době ranné přítomnosti islámu v Jemenu. Na její stavbu bylo nejspíš použito materiálu z legendárního paláce Ghamdán. Od té doby byla mnohokrát zničena a znovu restaurována. K největšímu rozšíření došlo v roce 705. V roce 875 utrpěla krutou povodní a za války v roce 911 byla opět zničena. Ve 12 st. byly mešita a oba minarety restaurovány. Mešita odpovídá striktnímu islámském stylu. Tvář její pozdější vnitřní výzdobě dali turečtí okupanti. Uprostřed rozsáhlého nádvoří je napodobenina Ka?aby, černá krychlová stavba s bílou kupolí. Al-Džami' al-Kebir je největší mešitou v Jemenu. Může pojmout i několik tisíc lidí najednou. Vcházelo a vchází se do ní devíti branami. Desátá brána byla otvírána pouze pro imáma nebo korunního prince. Ten se sem chodil modlit v pátek za doprovodu celé městské posádky. Před jeho příchodem byla cesta kropená vodou ze džbánů nesených osly. Potom vyšel z kasáren dlouhý průvod askárijů, v dlouhých bílých pláštích, v černých turbanech, s dýkami za pasem. Na prsou měli zkřížené pásy s náboji a většinou byli bosí. Před každým oddílem byl nesen červený nebo černý prapor a v čele každého útvaru jel důstojník v hnědé uniformě evropského střihu s beranicí na hlavě. V průvodu defilovali postupně pěší oddíly, pak jezdci na koních. Za nimi přijížděl princ v kočáře v doprovodu tří obrněných aut. Průvod uzavírali jezdci na velbloudech.
San'á leží ve výšce 2400 m nad mořem, na mírně zvlněné náhorní planině, v kraji vyprahlém a pustém. Podnebí je mírné, ale v zimě klesá teplota i pod bod mrazu. Od severu k jihu vede městem široké wádí.Voda je zde čerpána z hlubokých studní a rozváděna na pole do četných zahrad sítí kanálů. Zahrady leží mezi stěnami starého města a jsou přístupné jen ze zadních částí domů a mešit. Tvoří jakési oasy v tomto špinavém urbanistickém prostředí. Dříve bylo město soběstačné v pěstování zeleniny i ovoce a některé zahrady jsou ještě dnes kultivovány pro pěstování mandlovníků, granátových jablek, vína a jedlých kaktusů.
I když San'á bylo po celou dlouhou dobu své existence sídlem mnoha vládců různých dynastií, není bez zajímavosti se zmínit alespoň o jednom z posledních zajditských imámů, vládnoucích před revolucí v roce 1962. Touto velice zajímavou postavou na jemenském trůnu byl bezpochyby imám Jahjá který v období mezi oběma světovými válkami symbolizoval národnostně uvědomělý odpor Jemenců proti Turkům.
Jahjá začal proti nim bojovat jako partyzán a v roce 1918 po odchodu Turků se stal neomezeným vládcem země.Vykonával moc podobně jako středověcí vládci. Určoval život všem svým poddaným. Bez jeho osobního souhlasu nesměl nikdo vstoupit do země a žádný Jemenec nesměl svoji zemi opustit. Téměř padesát let byl Jemen naprosto uzavřenou zemí bez styku s okolním světem. Pravděpodobnou příčinou této dokonalé izolace a snahy o zamezení cizím vlivům v zemi byl nejspíš fakt, že si imám uvědomoval, jak je po odchodu Turků stát ohrožen fašistickou Itálií a Velkou Británií, která držela Aden jako svoji kolonii a vykonávala protektorát nad celým jižním Jemenem .
Za vlády imáma Jahji byl celý veřejný i soukromý život velmi důsledně založen na příkazech koránu, ale Jemen viditelně zaostával za hospodářským vývojem ostatního světa. Imám nepovolil rádia, gramofony, neexistovala auta, železnice ani sjízdné silnice. Svítilo se petrolejem, nebo olejovými kahany. Nebyly zde noviny, telegraf, telefon ani poštovní spojení se světem. Neexistovala divadla ani kina. Byl vyhlášen přísný zákaz pití alkoholu. Nebyly zde banky ani jiný peněžní ústav. Jako platidlo obíhaly stříbrné rijály což byly tolary z doby Marie Terezie s letopočtem 1780, které se v Terstu razily pro Jemen, Saudskou Arábii a Etiopii. Jeden rijál měl 40 bukšů. Palác imáma byl obklopen vlastními hradbami, oddělujícími jej od ostatního města. Imám denně v určitou dobu osobně soudil a udílel audience (tam měl přístup každý). Imám byl duchovní i světskou hlavou státu. Vládl svému lidu absolutně a byl neustále obklopen nejvýznamnějšími muži země nazývanými "kádí" , kteří však byli pouze poradním sborem bez výkonné moci. V této době se nedalo mluvit o státním hospodářství nebo financích. Všechny příjmy plynuly do osobní pokladny imámovy, ze které sám platil účty a výlohy, aniž by někomu skládal účty. Přebytek byl jeho ziskem. Měl způsoby středověkého despoty a náboženského fanatika a dodržoval přesně příkazy koránu. Proto také neexistuje žádná jeho fotografie, kromě snímku kdy byl tajně vyfotografován z okna při jízdě v kočáru.
V roce 1929 měl imám 18 synů. Prvorozený byl emír Ahmed, který nastoupil po násilné smrti svého otce v roce 1948. Zvolil si Ta'ízz a musel již částečně ustoupit tradiční izolovanosti. Krok za krokem pronikaly do země změny jako radiopřijímače, rozhlasová vysílačka, auta, motocykly a nakonec letecká doprava místní i mezinárodní.
Dnes je San'á hlavním městem sjednoceného Jemenu. Rychle se rozvíjí a rozrůstá. Staré město, které se kdysi choulilo za hradbami, stojí téměř nedotčené, přestože se do domů zavádí elektřina, vodovodní i odpadní potrubí. Novější část města se vzhledem neliší od ostatních arabských metropolí. Rozdíl je snad v daleko menším počtu obchodů s luxusním zbožím a ulicemi s nedokonalým povrchem vozovek a často bez chodníků. Vzhled předměstí je dán tím, zda v něm bydlí venkované, kteří přišli do města za prací a lepším živobytím, nebo zda si v něm staví střední vrstva nové rodinné domy, či zda je to čtvrť s novými budovami bank, leteckých společností nebo hotelů pro bohaté turisty.

Tomáš Sadílek