Zpátky do divočiny - na kanadském severu

Skoro celý rok jsem strávil s manželkou a synem v absolutní divočině hor Mackenzie - ve svém srubu vzdáleném dvě stě kilometrů od nejbližší civilizace.

Začátkem května, krátce po svatbě, jsme vyrazili s mou ženou a pětiletým Jakubem, kterého jsem vyženil, do našeho kanadského domova. Srub poblíž polárního kruhu jsem vybudoval s kamarády při jedné ze svých předešlých expedic. 

Stavbu srubu u jezera Clark jsem pak popsal ve své knize  KANADA - Život v divočině. S velkým úspěchem jsem pak uváděl také stejnojmennou diashow v České republice a německy mluvící části Evropy.

Po dvou letech se opět začaly ozývat lidské hlasy u jezera v horách, kam po celou dobu nikdo nezavítal. Na jezero jsme přiletěli hydroplánem se svými domácími zvířaty. Znovu jsme obdělali zahradu a natáhli síť na ryby. 

Jediné spojení s okolním světem byla vysílačka. A právě v době, kdy blesk zapálil les a v blízkosti začalo hořet, se nedařilo spojení a nedalo se dovolat pomoci. Několik dní jsme s hrůzou pozorovali blížící se živel, který ale přece jen v poslední chvíli uhasil déšť.

Divoká zvířata - vlci, medvědi, rosomáci - ti všichni si brousili zuby na naši kozu, prase i slepice, ale pes Nanook - aljašský malamut - byl vždy ve střehu a hlídal je. Když jsme vyráželi na několikadenní túry, přestěhovali jsme domácí zvířata na střechu srubu, kde byla v bezpečí. Při jedné z výprav k sousednímu jezeru pak vyděsil baribal Lenku při sbírání borůvek natolik, že nechala vše ležet a prchla - k největší medvědově spokojenosti.

V krátkém severském létě jsme museli myslet na zimu. Pilně rybařit a lovit drobnou zvěř. Úlovky jsme udili a i jinak konzervovali. 

Přicházející zima si s námi však zle zalaškovala. První sníh napadl už začátkem září, brzy však roztál, ale losi zpanikařili a odtáhli z hor do nížin dřív, než začalo mrznout. Losa jsme tím pádem nemohli ulovit a přišli tak o velmi důležité zásoby masa. Naštěstí jsou Clark Lake i ostatní jezera plná ryb.

Vánoce jsme oslavili tradičně jako doma v Čechách s tím rozdílem, že venku vládl padesátistupňový mráz. Díky tomu, že je srub důkladně postavený a byly přichystány velké zásoby dřeva na topení, zimou jsme nikdy netrpěli.

Lenka trávila čas výukou Jakuba a tak se bývalá paní učitelka opět vrátila k původnímu povolání. Já jsem se věnoval své spisovatelské činnosti a napsal novou knihu.

Když nebyly kruté mrazy, využívali jsme krátkých zimních dnů a vyráželi na lov sněžných slípek. Začátkem zimy na bruslích, později na běžkách nebo sněžnicích. Vracívali jsme se často až za tmy, při svitu polární záře. Od března pak bylo už dostatek světla i na delší výpravy.

V dubnu jsme se rozhodli srub opustit, abychom mohli začít připravovat plánovanou expedici na Aljašce. Rok strávený v divočině byl nabit neobvyklými zážitky - jak extrémně dramatickými, tak i neskutečně krásnými.

Pokud chcete o našem životě v divočině dovědět víc, budu svou novou panoramatickou live-diashow uvádět na podzimním a jarním turné po celé České republice. 

Diashow doplňuje zcela nová fotografická publikace pod stejným názvem: NA KANADSKÉM SEVERU - Zpátky do divočiny.

Termíny diashow

Leoš Šimánek

Leoš Šimánek