Hrad Landštejn

Duch Vilém se údajně na Landštejně zjevuje zcela nečekaně, ale bez zlého úmyslu. Kdyby vás náhodou vyděsil k smrti, nevyčítejte mu to - nemyslel to zle. Ovšem zůstaňte ostražití, na hradě totiž nestraší sám a tak se tu ještě můžete setkat také s bílou paní Markétou. Ta byla mladší dcerou pana Viléma z Landštejna a údajně byla zazděna za živa na příkaz svého rozzuřeného otce, když se pokusila uprchnout za svým milým na nepřátelský hrad Jindřichův Hradec.

Když v polovině 14. století upravil Jindřich z Hradce v lesích novou obchodní cestu, která se hradu vyhýbala a mířila na Hradec, ztratil Landštejn strategický význam a jeho majitel, tehdejší purkrabí Karla IV. Vilém z Landštejna, vydatný zdroj příjmů. To se Vilémovi pochopitelně pranic nelíbilo a roztržka, která pak mezi oběma rody vznikla dostala podobu místní války, která pustošila celý kraj a skončila až smrtí Vilémovou roku 1356. Vilém byl pravděpodobně na začátku roku 1356 smrtelně raněn v souboji s Jindřichem a někdy kolem 24. dubna na hradě Landštejn zemřel.

Vilém z Landštejna byl nepochybně jedním z nejvýznamnějších majitelů hradu, ale jeho historie začala mnohem dříve než se vůbec dostal do rukou Vítkovců, ke kterým Vilém patřil.

Známé dějiny hradu začínají krátce po roce 1222. Tehdy zemřel moravský markrabě Vladislav a správy zdejšího území se ujal král Přemysl Otakar I. Je pravděpodobné, že sám král dal podnět k vybudování hradu Landštejna, který byl od samého počátku budován jako hrad panovníka a měl vytvořit jakousi protiváhu stejnojmennému hradnímu sídlu, které patřilo rakouskému rodu Zöbingenů a stálo jen kousek západně přes údolí na území dnešní obce Pomezí.

Údolím mezi oběma hrady procházela významná obchodní cesta, jež spojovala Čechy s Rakouskem a Itálií. Není proto divu, že se výstavba nového hradu Rakušanům pranic nezamlouvala. Vznikal v jejich bezprostředním sousedství a na podstatně vyšším místě než stál původní, zřejmě menší rakouský hrad. Dnes se už můžeme jen dohadovat o peripetiích které provázely stavbu nového Landštejna, ale král musel zřejmě jeho výstavbu podporovat nejen penězi, ale také ji vojensky chránit, aby mohla být vůbec dokončena.

Jisté je, že nejstarší část hradu, zbudovaného ještě v románském slohu, stála již v roce 1231. První známý správce hradu - Hartlieb z Landštejna - tu totiž v tomto roce podepsal jako svědek listinu, která upravovala majetkové vztahy v okolní.

V roce 1232 vymřel rod Zöbingenů a na začátku druhé poloviny 13. století se podařilo Přemyslu II. Otakarovi ovládnout rakouské země. To mělo pro hrad zásadní význam protože zanikl původní rakouský hrad. Navíc se na jihu země začali velmi prosazovat Vítkovci a landštejnské panství se záhy ocitlo v jejich rukou.

Erb pánů z Landštejna - stříbrná růže v červeném poli - je s jistotou na hradě doložen od roku 1282. Tehdy tu panoval Sezima z Třeboně, ale v rukou Vítkovců zdejší panství zůstalo až do druhé poloviny 14. století.

Po Vilémově smrti jeho synové Ojíž a Litolt rozdělené panství dlouho neudrželi. Hrad připadl podle manského práva králi Václavu IV. a ten jej v roce 1381 postoupil Konrádu Krajířovi z Krajku. Jeho rod pocházel původně z Korutan, ale v Čechách zdomácněl a Konrád se králi zavázal, že hrad bude navždy českým králům otevřen a že budou mít na něj předkupní právo. Krajířovi z Krajku rozšířili v 16. století obytné části hradu a zdokonalili také jeho opevnění. Svým dvojitým pevnostním pásem patřil ve své době k největším u nás. Strohou románskou a gotickou architekturu začala na hradě střídat renesance. Tehdy byla také zachovalá románská část hradu doplněna ve dvoře o nový palác přistavěný ke staré románské hradbě. Třípatrový honosný palác měl dokonce teplovzdušné topení. Přestavěn byl i původní románský palác.

Po smrti posledního z rodu Krajířů z Krajku - Zdeňka II. roku 1577 střídal hrad rychle majitele. V roce 1579 poslední dědička rodu Anna Roupovská, prodává hrad Štěpánovi z Enzingu, roku 1599 hrad od něho koupil jihlavský měšťan David Gottfried. Roku 1618 se zde několik měsíců bránila přesile císařských vojsk stavovská posádka. Francouzský generál hrabě Dampierre neuspěl ani s mohutnou armádou, která údajně čítala šest tisíc mužů. Hrabě odtáhl, ale vzápětí zaútočil na hrad jeho nástupce hrabě Buguoy. Tomu se podařilo posádku vyhladovět a přimět ke kapitulaci.

Další a další majitelé se vystřídali na hradě až jeho zkázu dovršil požár po zásahu bleskem v roce 1771, a od té doby zůstal opuštěn.

Přístup ke zřícenině hradu vede od severu, cestou po úbočí nad silnicí od Starého Města pod Landštejnem. Renesanční brána z krajířovské přestavby vede do předhradí s hospodářskými budovami. Vlastní hrad se zvedá na strmé skále, lemované dvěma pásy gotickorenesančního opevnění s půlkruhovými baštami. Tvar a poloha skalního hřebene určily také základní orientaci hradu, který se skládá z horní a dolní části.

Landštejn je nejrozsáhlejším hradem v Čechách pocházejícím z doby románské. Dominantní částí hradu je především velká čtverhranná věž, která ještě dnes okolní terén převyšuje téměř o 30 metrů. Vnější zdi věže na jižní a východní straně jsou silné 3,8 metru, zdi na straně do nádvoří již jen 3 metry a severní strana, kde k věži přiléhal obytný palác, má sílu zdí jen 2,7 metru.

Na severní straně ukončovala hrad neméně mohutná, ale poněkud zavalitější věž s kaplí. Protože kaple musela být z tehdejších náboženských důvodů orientována přesně k východu, je tato věž poněkud natočena vzhledem k ose čelní věže a její půdorys je stlačen z obdélníka na kosodélník o stranách zhruba 11 a 13 metrů. Její zdi jsou ještě mohutnější než u velké věže, ty které jsou obráceny ven jsou tlusté až 4 metry.

Vyšší jižní věž nabízí pak výhled do širokého údolí Slavonicka a Dačicka.

Lumír Pecold