Královské hrobky Kasubi - Uganda

Hlavní město Ugandy Kampala leží na řadě pahorků, které se zdvíhají nad ostatní zástavbu a dávají skvělou možnost prohlédnout si toto africké velkoměsto poněkud z nadhledu. Tu je na návrší kostel s parkem, tu stará pevnost, jinde zase chudinské slumy, odkud se obyvatelé přímo ze dveří svých chatrčí mohou dívat na věžové domy v samém středu města. Jednomu z těchto pahorků západně od srdce Kampaly vévodí vysoká kuželovitá stavba připomínající obří chýši. Je to bývalý bugandský královský palác a královské hrobky Kasubi v jednom.

Dnešní Uganda vznikla spojením čtyř království, z nichž největší a nejvýznamnější mělo jméno Buganda, nacházelo se ve střední části Ugandy a žili v něm lidé Baganda. Tato oblast se rozkládá severozápadně od Viktoriina jezera, kde dnes leží i hlavní město Kampala. Obyvatelstvo patří do skupiny Bantu a jejich jazyk se nazývá Luganda. Po tomto království nese dnes jméno celá země. Uganda a Buganda vlastně znamená totéž. Jde o říši Gandů, kteří mluví jazykem Luganda, tedy gandsky. V Ugandu se název Buganda změnil až s příchodem Angličanů. Jejich nosiči a průvodci pocházeli z východoafrického pobřeží a mluvili svahilsky. Ve svahilštině musí mít názvy území vždy předponu "u", a tak se z Bugandy rázem stala Uganda.

Bugandské království Lidé Baganda měli centralizovaný systém vládnutí, který byl až do roku 1750 velmi dobře organizován. Hlavou státu byl král a jeho postavení bylo dědičné. Král se ale ženil s dívkami z různých klanů, aby si tak zajistil loajalitu – každý nový král totiž pocházel z rodiny jedné z králových manželek. Království bylo rozděleno do administrativních celků v několika stupních a náčelníci na všech úrovních byli podřízeni a odpovědni přímo králi. Po roce 1750 již toto náčelnictví přestalo být dědičné a udělovalo se za zásluhy. 

Další fotografie

Lidé Baganda věřili na nadpřirozené síly ´mizimu´, misambwa´ a ´Balubaale´. O ´Balubaale´ se věřilo, že to jsou lidé, kteří si výjimečné vlastnosti, jež měli zaživa, uchovali i po smrti. ´Mizimu´ byli duchové mrtvých lidí, kteří pronásledovali ty, se kterými byl mrtvý ještě zaživa znesvářen. ´Mizimu´ mohli vstoupit do přírodních objektů a stali se pak ´misambwa´. Nejvyšší bytostí byl stvořitel – Katonga. Katonga neměl rodiče ani děti. Byl to stvořitel nebe, země a všeho na ní. Zároveň ale patřil mezi nadpřirozené síly ´Balubaale´. Ty měly různé funkce – byl tu bůh nebes, blesků, bůh epidemií, neštovic, zemětřesení, duhy nebo třeba bůh jezera Viktoria. Bohům byly zasvěceny chrámy. Každý chrám měl své médium a svého kněze, kteří byli prostředníky mezi Balubaale a lidmi. Kněží měli ve společnosti význačné postavení. Jejich moc už ale dávno převálcovala nová náboženství jako islám, křesťanství a nejrůznější sekty, kterých se v Ugandě uchytilo bezpočet. Posledním místem, ze kterého na vás skutečně dýchne duch starých časů lidu Baganda, je právě návrší s královským palácem hlídaným strážci ve žlutých hábitech. Když se dostanete za plot, otevře se před vámi pohled na královský palác a jakési kruhové náměstí před ním. Po jeho okraji stojí řada malých chýší, kde žilo až osmdesát královských manželek.

Královský palác byl postaven v roce 1882 a řada bot před vchodem dává tušit, že dovnitř se může jen naboso. Uvnitř je královské sídlo překvapivě prostorné a ve své jednoduchosti velkolepé. Osmatřicet kruhů na stropě údajně znázorňuje počet etnických skupin v Ugandě. Jediným vybavením jsou rohože na podlaze, pár kreseb a fotografií panovníků a řada oštěpů seřazených kolem stěny přehrazující kuželový prostor paláce zhruba na polovinu. Oštěpy jsou symboly jednotlivých vládců, kteří jsou pohřbeni v zadní části paláce.

Posvátné ticho najednou přerušil křik a smích mladých děvčat v modrých školních uniformách. Mladé středoškolačky zjevně nostalgií po královských časech netrpí a královský palác v mžiku zaplnil jejich hlahol. Dali jsme se na ústup.

Info: Většina z 30 hektarů, které zaujímá toto místo, je zemědělsky využívána podle tradičních metod. Na vrcholku kopce se nacházel palác z roku 1882, ze kterého se v roce 1884 stalo pohřebiště. V hlavní budově s kruhovým půdorysem a kopulí zvané Muzibu Azaala Mpanga se dnes nachází čtyři královské hrobky. Vše je vyrobeno z přírodních materiálů jako je dřevo, rákos či spletené větve pomazané hlínou. Hlavní je však duchovní hodnota tohoto místa. Na Seznam světového dědictví UNESCO byly hrobky zapsány v roce 2001.

Lumír Pecold