Le Puy-en-Velay a náhorní planiny Margeride a Aubrac

Při pohledu do obrovského sopečného kráteru se zatají dech. Z plochého dna kotliny se zdvihají tři pahorky vulkanického původu a na každém z nich stará památka.

Na skalisku zvaném Corneille (kornej) neboli Vrána stojí od roku 1860 kovová socha Madony s děťátkem, odlitá z 213 děl ukořistěných za krymské války. I s podstavcem údajně váží 835 tun a svou červenou barvou přitahuje pozornost ze všech stran.  

Na osmdesát metrů vysoké sopečné jehle zvedající se nad střechy města zase stojí kaple svatého Michala z Aiguilhe (egil) (St-Michel-ď-Aiguilhe). Z tufu postavená kaple z 11. století jen "vylepšila" tu původní, postavenou již v polovině století desátého. Téměř tři sta vysokých kamenných schodů musíte zdolat, než se dostanete do svatyně, která opticky prodlužuje kopec do podoby vztyčeného prstu.

Třetí dominantou města je pak románská katedrála Notre-Dame de Puy. (d pui) Na místě někdejšího antického chrámu se tu vypíná trojlodní bazilika, s jejíž stavbou bylo započato koncem 11. století.

Bazilika se chlubí nejen svou architekturou, ale také jednou z nejznámějších auvergenských černých madon, kterých je v tomto kraji značný počet.

Tyto sochy vyřezané z tmavého ořechu nebo cedru a ztmavlé časem, údajně vznikly pod vlivem byzantského slohu, který si oblíbili křižáci. Nejznámější z nich je jistě ta v Le Puy-en-Velay. Podle legendy ji věnoval chrámu Ludvík IX. Svatý, ale za Francouzské revoluce byla 19. ledna 1794 z chrámu odvezena a následně spálena ve městě. Až mnohem později byla zhotovena její replika, která stojí na oltáři dodnes.  

Když  se zdejší biskup Gotescalk vydal v roce 962 na jednu z prvních poutí do Santiaga de Compostela, dal svým činem příklad řadě následovníků. Le Puy se stalo místem, kde se soustřeďují poutníci hlavně z Německa a východní Francie, aby se pak vydali na pouť do Španělska. Jen co ale vyrazí z Le Puy-en-Velay, postaví se jim do cesty dvě náhorní plošiny.

Planiny Margeride a Aubrac

"Jedno z nejkrásnějších míst na zemi... kraj bez silnic, průvodců, bez jakékoli možnosti dopravy, kraj, kde každý objev musí být vykoupen nebezpečím a únavou."

Takto nějak jeden z hrdinů George Sandové popsal oblast Francouzského středohoří. Od těch časů se pravda leccos změnilo, ale svůj půvab a krásu si tato vulkanická vrchovina zachovala dodnes.

Nad soutěskami řek Allier (alije), Truyere (trujer) a Lot (lo) se zdvihají náhorní planiny Margeride (meržerid) a Aubrac (óbrak). Jejich průměrná nadmořská výška se pohybuje kolem 1000 metrů a místní farmáři se tu věnují především chovu dobytka.

Roztroušené a osamocené zemědělské usedlosti jsou často jedinými připomínkami člověka v kraji který se zrodil před 10 milióny let z obrovského výlevu lávy zdejších dnes už dávno vyhaslých sopek. Od té doby byla čedičová skaliska obrušována větrem a vodou a z nich vznikla krajina s povlovnými vrchy porostlými loukami.

Jen tu a tam zeleň zdejších luk naruší skalní práh nebo pozůstatky vyvřelé lávy vytvarované do nejroztodivnějších tvarů.

Všude kam oko pohlédne je kolem dokola step rozkvetlá žulou a čedičem, zdobená pahorky pradávných sopek.

Je to ovšem také kraj víry a tradice. Právě tudy od středověku vedla a dodnes vede jedna z poutních tras do Santiaga de Compostela.

Odedávna se tu nežije lehce a možná i proto obyvatelé cítí silné pouto ke svému kraji a uchovávají staré tradice.

Nejinak je tomu i při návštěvě pravidelného trhu v městečku Saugues (sóg).

Tady na trhu je příležitost ukázat sousedům svou zručnost a um i něco prodat. Trhy se konají v neděli přímo na hlavní ulici Cours Gervais (kur žervé) a staly se páteří venkovské ekonomiky.

Prodává se keramika, med, obrázky, místní pečivo, krajky. Přímo na místě se můžete podívat jak se vyrábějí dřeváky, nebo figurky z vosku.

Městečko prosperovalo už ve středověku a vzkvétalo pod ochranou hradu postaveného pány z Mercoeur (merk:r).

Takzvaná věž Angličanů stojící uprostřed města je stavbou typickou pro architekturu 12. století a je to vlastně bývalá hlavní věž hradu, který byl zničen požárem v noci ze 4 na 5 září roku 1788. Společně s hradem lehlo popelem i celé centrum tehdejšího městečka.

Město bylo obnoveno, postaven byl také kolegiátní kostel Saint-Médard (sén médar), ale jen věž připomíná tu dávnou katastrofu.

Věž Angličanů je dnes v Saugues nejnápadnější historickou památkou. Její jméno připomíná jednu epizodu ze stoleté války.  V březnu roku 1362 se města zmocnila tlupa potulných žoldnéřů zvaných tehdy "Anglés" - Angličané. Jednotky francouzského krále se je snažily vypudit, ale potulní žoldnéři vzdorovali tak, že bylo nutno vyjednávat a jejich odchod vyplatit zlatem.

Dnes městečko Saugues ožívá jen když se koná trh. Z širokého okolí se sjedou známí a sousedé aby něco prodali a něco nakoupili, setkali se s přáteli, zatančili si a zazpívali.

Jen když je trh, tak to teprve v městečku správně vře a žije.

Související články:

Francií cestami svatého Jakuba

Massif Central, neboli Francouzské středohoří

Lumír Pecold