Mrtvé studny - vojenský prostor Libavá

Je tomu 60 let, kdy v prostoru Oderských vrchů zanikla celá řada vesnic a stovky rodin, které tu žily po mnoho generací, musely opustit své domovy. Jejich obydlí postupně podlehla vojenské činnosti naší, či sovětské armády. Dnes je už těžké nalézt stopy po kdysi malebných vesnicích - jsou jen ve fotografiích a vzpomínkách.

Každá z těch vesnic měla svou náves, kostel, školu a hřbitov, svou minulost. Jednou z nich byly i Milovany. Paní Olga Lévová je patrně posledním člověkem v České republice, který se narodil v dnes již zaniklé obci Milovany uprostřed Oderských vrchů asi 5 km od Potštátu na území dnešního vojenského prostoru Libavá.

Na závoru, ceduli ZÁKAZ VJEZDU VŠECH VOZIDEL a trojjazyčný nápis zakazující vstup do vojenského prostoru narazíte hned kousek za Potštátem. Protože dnes nejsou střelby a máme propustku, pokračujeme dál. Asi po třech kilometrech sjíždíme do malebného údolí. Na kraji cesty nás vítá místní cedule s nápisem Milovany.

Dnes jsou tu ovšem již jen ruiny, ale právě tady se paní Olga Lévová narodila 24. 11. 1932 jako Olbortová. Tatínek byl cestářem a maminka se starala o malé hospodářství. Žili skromně, ale šťastně. Místo, kde stával jejich dům by už ani nepoznala nebýt skály, která se tyčila přímo naproti rodnému domu. "Tady stával kostel," řekla paní Lévová a ukázala na malé návrší.

Karel Šustek, další z nemnoha pamětníků, stojí na mostku přes potok a vzpomíná: "Až sem jsme došli na své dobrodružné výpravě kterousi letní neděli v roce 1955. Mně a mým kamarádům bylo kolem deseti let. Nalevo bychom se po cestě dostali do Čermné, napravo do Libavé. Pamatuji si na kostel, který se tyčil tamhle za námi. Ve věži byla velká díra, asi po dělostřeleckém granátu. Co nás kluky však zajímalo nejvíce, byli krásní pstruzi tady v potoku pod mostkem."

Paní Lévová zatím došla do míst bývalého hřbitova. Vrací se do minulosti: Když jí bylo pět let, zemřela jim maminka. Otec zůstal sám s pěti nedospělými dcerami. Poslal ji na vychování ke strýci – maminčinu nevlastnímu bratru do Stříteže. Strýc s tetou nemohli mít děti, tak si ji vzali za vlastní. Když nastupovala do první třídy, neuměla ani slovo česky. Česky ji učili spolužáci. Pak přišel Hitler a malá Olga coby Němka musela dojíždět do německé školy v Hranicích. O svátcích navštěvovala pěšky svou rodinu v Milovanech. Tady na hřbitově je někde pochována její maminka.

Přišli jsme na hřbitov v Milovanech: Sem tam nějaká vyvýšenina, vše zarostlé bujnou vegetací. Pod zelení objevujeme starý pomník. Čteme údaje na kameni. O kus dál jsou dva otevřené hroby. – Je to podivné dědictví po sovětské armádě z let 1968 – 1990. Vojáci tu u nebožtíků hledali zlato.

Paní Lévová pokračuje ve svém vyprávění: "Po skončení války, v roce 1946 byli otec a mé tři sestry odsunuti do Německa."

Olga zůstala ale u adoptivních rodičů a starší sestra se provdala za Čecha, pana Zburže. Paní Olga se vrátila do školy ve Stříteži, kde dokončila školní docházku. Později se tu provdala za o dva roky staršího kamaráda a přestěhovali se do Potštátu.

Procházíme zaniklou vesnicí mezi zbytky zdiva po milovanských statcích a máme pocit, že tak by asi vypadala lidská sídliště na konci 3. světové války. A přeci je tu něco zachováno v původní podobě. Jsou to staré studny a v nich čistá a průzračná voda. Dalo by se z nich pít - pokud v nich není utonulé nějaké zvíře. Stačilo by je jen vyčistit. Není však pro koho. Jsou to bytelné stavby postavené s láskou a fortelem, vydrží tak ještě dvacet možná třicet let a pak se i ony zbortí.

Už dnes jsou to ale mrtvé studny.

Dokument o zaniklé obci Milovany bude vysílat Česká televize 1.7.2006 a provázet jím bude se vzpomínkami na své dětství paní Lévová, historik, dr. Krška a rodák z Potštátu Karel Šustek.

Jaromír Šlosar