Tři Kajmani

Nejsou to živí kajmani, ale malé souostroví, skládající se z ostrovů Grand Cayman, Little Cayman a Cayman Brac. Ten poslední má nejblíže na Jamajku (200 km na jihovýchod) a Kubu (200 km na východ). Zkoušel jsem dostat se na ostrovy dvakrát marně; poprvé byl na vině můj pas.

Dívka u letenek společnosti Cayman airways mi cestu doporučila a pobyt na ostrovech vychválila. Když ale listovala mým pasem s pro ni exotickými razítky východních zemí, šla se poradit k šéfovi a pak jen řekla: "Sorry, asi by tu byly nějaké potíže".

Podruhé jsem správné razítko měl, ale měnil se letový řád a dostal jsem omylem letenku na letadlo, které letělo až za dva dny, jenže tolik času jsem neměl.

Teprve potřetí se mi to podařilo a to jsem si pro jistotu všechno předem zkontroloval. Razítečko bylo, letový řád mi potvrdili, místo bylo pěkně u okna a vedle mně si sedla hezká dívka. Byla dost výřečná; pracuje na Floridě a na Kajmanech má příbuzné, takže noclehy má zdarma, stravu skoro taky a tak sem jezdí na dovolenou a pláže jsou celé její...

Ptám se, jak je to s těmi kajmany, protože jsem se o nich nikde nedočetl. Celá usmátá mi Betty vysvětlila, že když plul Kolumbus při čtvrté plavbě kolem ostrovů, napsal se jeho syn do deníku, že je tam všude velké množství želv; proto se ostrovy jmenovaly "Las Tortugas", tedy Želví.

Pak se v r. 1586 kolem ostrovů potuloval známý Sir a loupežník v jedné osobě Francis Drake, který právě zpustošil tehdy největší město Ameriky - Santo Domingo. Měl palubu plnou kořisti, hodně žen i vína a napůl opilá posádka viděla místo želvích hřbetů kajmany. Mohla si je zaměnit s leguány, kteří tu tenkrát žili a dosahovali prý délky až 1 metru. Domorodci jim říkali "caymanas". Žádní kajmani tu ale dnes nejsou a pláže jsou bezpečné.

Kolem r. 1717 se tu objevil neméně známý pirát Blackbeard (Černovous) a dlouho odtud ohrožoval lodě. Proslulost si místní lidé zasloužili, když v r. 1778 najelo 10 britských lodí na korálový útes, ztroskotalo, ale lidé zachránili všechny posádky. Král Jiří III. proto nařídil, že obyvatelé ostrovů nemusí nadále platit žádné daně. To trvá dosud. Dnes občané naopak vybírají mírné poplatky od cizích společností.

Ostrovy se totiž staly daňovým rájem a je tu přes 300 bank a 2500 společností z celého světa, kam si bohatí ulévají své zisky. Protože mají ostrovy plochu 259 km2 a 40000 obyvatel, připadá jedna banka na 130 místních lidí nebo 1 společnost na 18 místních lidí. A to je směsice většiny bělochů s černochy i mulaty, navzájem mnohokrát zkříženými.

Kriminalitu tady téměř neznají, už také proto, že tresty tu jsou neúměrně vysoké. Ostrovy jsou korunní kolonií Velké Británie, od r. 1959 s omezenou samosprávou a mají guvernéra. Do té doby patřily ostrovy pod správu sousední Jamajky a po její samostatnosti chtěly zůstat i nadále v "koloniálním" vztahu a Anglií, protože se obávali, že by je velký ostrov mohl "spolknout". A žili tam samí černoši, kdežto na Kajmanech byli většinou bílí...

Přistáváme na letišti Owena Robertse, pilota, který se zasloužil o dopravu na ostrov a pak při havárii zahynul. Ostrovy mají denní spojení s desítkou měst v USA i s Evropou. Za deset minut jsme byli autobusem v hlavním městě George Townu na Velkém Kajmanu, který je hlavním cílem turistů. Betty mi doporučila malý hotýlek Sunset House (tedy U vycházejícího slunce). Leží u moře a má vlastní pláž. Pár metrů od pobřeží jsou překrásné korálové útesy a hotel nabízí všechno pro potápění nebo šnorchlování. Viditelnost pod vodou je dobrá až do hloubky 60 metrů. Stačí si ale lehnout na vodu a nechat se unášet. Hned je kolem rej malých pestrých neonek a mnoho dalších rybek, které člověka malými tlamičkami oťukávají. Po vykoupání jsem vyrazil do městečka. Moc se toho tady turistům nenabízí: na nábřeží je starý námořnický klub, pak je tu památník krále Jiřího V. s hodinami, radnice, pošta (kde jdou na odbyt překrásné známky ostrovů), úřad guvernéra, celnice a také pevnost z r. 1700 s několika starými kanóny. Město mělo kdysi nejvíc dálnopisů na obyvatele na světě. Nyní v době internetu je to ještě jednodušší.

George Town se stal jedním z hlavních finančních center světa. Firmy tu nemusí 50 let platit žádné daně, jen malé poplatky za používání některých služeb. Není tu ani dědická daň a proto sem hodně cizích penzistů převádí své majetky a tady je bez daní rozdělí.

Druhý den jsme si s Betty půjčili za dva dolary kola a vydali se na prohlídku na sever. Hned za posledními domy městečka začíná pověstná Seven Mile Beach (Sedmimílová pláž), která patří k nejkrásnějším na světě. Je tu asi dvacet luxusních hotelů a řada menších. Dva kilometry za koncem pláže se nalézá další rarita Kajmanů: želví farma.

Přes sto tisíc zelených želviček tu dorůstá a čeká, až budou snědeny jako polévky a steaky nebo prodány do zoo nebo na výrobu všech možných ozdob ze želvoviny. Prodejna suvenýrů nabízí všechno, co nějak souvisí se želvami. Můžete si koupit i vycpané obry, jejichž délka dosahuje až 120 cm. Po prohlídce a ochutnání želví polévky jsme si zajeli o kousek dál do "pekla".

Je to místo s nejbizarnějšími skupinami korálových útesů, které nenajdete nikde jinde na světě. Blízko je menší osada, která má navíc i poštu a na pohlednici vám dají razítko "Pozdrav z Pekla - Velký Kajman". Za osadou jsme se koupali a slunili.

Odpoledne jsme se vydali zpět a více na jih. Jsou tam zbytky dvou pevnůstek a pak jsme se jeli podívat na oslí majáky. Nejdříve kolem zálivu, kde se to Betty nejvíce líbí a prý to je její. Nevěřím a tak mi ukazuje mapku: záliv má náhodou název "Betty Bay". Následuje opět koupání a pak se ptám, co je s těmi oslími majáky. Dostal jsem toto vysvětlení: kolem všech ostrovů je nebezpečná bariéra korálových útesů. Ve dne jsou dobře vidět, ale za mlhy či v noci mohou být pro cizího kapitána nebezpečné. Naši předkové tenkrát vedli skromný život, ale vídali denně plout kolem lodi s bohatým nákladem. Rádi by z toho nákladu také něco chtěli. Aby náklad změnil majitele, stačilo nalákat kormidelníka lodi, aby najel přímo na útesy. Někteří osadníci zatím "drželi službu" na pobřeží a když viděli světlo lodě, zapalovali na skaliskách lampy nebo je připevnili na hřbet oslů a s nimi pak chodili nad nebezpečnými místy. Když loď narazila, vyhrnula se celá vesnice na záchranu, ale ne námořníků, nýbrž nákladu a majetku. Trosečníky potom utopili, aby se zbavili svědků.

Dodnes je kolem Velkého Kajmana 325 poznaných vraků. I v době radarů a dobrých námořních map ale občas dochází ke ztroskotání lodí. Například v r. 1962 to byla loď, vezoucí náklad piva, který byl samozřejmě s velkou radostí "zachráněn".

Oba další ostrovy jsou zhruba 10 km dlouhé a 1-5 km široké. Malý Kajman je vzdálen od svého velkého bratra asi 120 km, má přistávací plochu Edward Bodden pro malá letadélka, je skoro neobydlený a jezdí sem většinou jen ti, co hledají absolutní soukromí nějaké soukromé nudistické pláže nebo se chtějí potápět v méně známých místech.

Je tu Bloody Bay, (Krvavý záliv), ve kterém Angličané pobili na břehu posádku 10 pirátských korábů. Prý je tu někde zakopán velký poklad pirátů, který hledalo už mnoho dobrodruhů.

Ostrov Kajman-Brac je stejně velký jako Malý Kajman a bydlí tu asi 1500 lidí. Mají letiště Gerrarda Smitha. Pobřeží tvoří strmé skály a útesy a to připomíná Kelty; proto dostal ostrov keltský název "Brac". Na těchto malých ostrovech jsem nebyl. Po krátkém pobytu na Velkém Kajmanu jsem odlétal přes oba ostrůvky do Miami na Floridě.

Miroslav Šnejdar
Zeměpisné sdružení