Poznávání Chile

Chile, ohraničená Pacifikem na západě a vysokým pohořím And na východě, se táhne v úzkém pásu od žluté pouště Atacama přes střední jezerní oblast se zasněženými sopkami až k ledovcové Patagonii. K jejímu území patří i množství ostrovů a ostrůvků, z nichž nejproslulejší jsou Ohňová země, Velikonoční ostrov, Ostrovy Juana Fernándeze (na jednom z nich žil po určitou dobu Alexander Selkirk, předchůdce Robinsona Crusoa) a ostrov Hannover, kde se podle fantazie Julese Verna odehrál děj románu "Dva roky prázdnin". Faktem je, že kdyby si slavný spisovatel tenkrát dal práci a pustý a studený ostrov navštívil, nikdy by na něj ubohé chlapce neposlal.

Dlouhá 4 330 kilometrů a v průměru ne širší než 180 kilometrů je Chile sedmou největší zemí Latinské Ameriky (756 630 km²) s 14 milióny obyvatel. Její území se rozkládá ve třech světadílech, protože k ní přísluší trojúhelníkovitý výřez Antarktidy (1 250 km²) a Velikonoční ostrov ležící v Oceánii. Měřeno podél poledníku je Chile nejdelší zemí světa. Nejvyšší horou je Llullaillaco (6739 m.n.m.) na chilsko-bolívijské hranici.

Jméno Chile, v nejstarší formě Chili, lze odvozovat ze dvou původních indiánských jazyků. V aymarštině značí čili konec země, v kečujštině znamená čiri chladný. Název jižní části země, Patagonie, se zrodil ze setkání Španělů s urostlými domorodci. Pro jejich nohy "patagao", na které si navlékali nestvůrné ponožky z tulení kůže, jim začali říkat Patagonci a jejich zemi nazvali Patagonií. Když karavely proplouvaly Magalhaesovým průlivem, tak se za nocí objevovaly podivné úkazy na levoboku - na pobřeží planuly velké ohně. Námořníci proto nazvali tento ostrov "Tierra del Fuego" (Ohňová země). Ve skutečnosti to byly hořící plameny zemního plynu, zapálené bleskem anebo domorodci.

CHILSKÁ HISTORIE

Jako první Evropan spatřil roku 1520 území dnešního Chile (anebo alespoň jeho kousek) Fernando Magalhaes, portugalský mořeplavec ve španělských službách hledající cestu na západ. Proplul úžinou, která dnes nese jeho jméno a tak svou objevnou cestou dokázal, že země je kulatá. V roce 1540 přešel Španělský dobyvatel Pedro de Valdívia s dvěma sty vojáky poušť Atacama a v únoru 1541 dospěl k řece Mapocho, kde založil první chilské město Santiago del Nuevo Extremo. Osídlení se rozrůstalo, i když byl domorodý indiánský kmen Araukánů stálou hrozbou. Proto Španělé na jihu postavili několik pevností, ale situace vyvrcholila v bitvě u Tucapel, v níž vůdce Araukánů, Lautaro, zvítězil a Pedro de Valdívia byl zabit. Hranici mezi indiánskými kmeny a územím dobytým Španěly tvořila po dlouhou dobu prudká řeka Bío-Bío, ale posléze byli všichni Indiáni podrobeni.

Na svých cestách po Jižní Americe zasáhl do chilských dějin i český lékař a přírodovědec Tadeáš Haenke, který zde koncem 18. století objevil ložiska ledku. Válka o tyto naleziště s Peru a Bolívií skončila pro Chile vítězně a v zemi začala stoupat životní úroveň díky světovému monopolu na export ledku. Roku 1881 byla podepsána dohoda o hranicích mezi Chile a Argentinou, která rozdělila Ohňovou zemi jedinou přímou čárou na dvě poloviny. Prezidentské volby roku 1970 vyhrál socialista Salvador Allende a tímto začala etapa znárodňování a pozemkových reforem. Za rostoucí nespokojenosti středních vrstev byl Allende o tři roky později svržen vojenskou juntou vedenou Augustem Pinochetem, který rozpustil parlament a vyhlásil výjimečný stav. Vojenská diktatura byla později donucena k ústupkům, až ve volbách roku 1989 zvítězila umírněná opozice a následujícího roku Pinochet odstoupil.

ROZMARY POČASÍ

V Chile nalezneme obrovské rozdíly mezi suchým a horkým severem a deštivým a studeným jihem. Severní část země je nejlépe navštívit mezi březnem až prosincem, kdy je zde poněkud chladněji než v rozpáleném létě (od prosince do března). Střední část země na sever i jih od Santiaga je vhodná k návštěvě po celý rok. V jižní patagonské části od prosince do února panuje krátké léto, kdy je déšť střídán se sluncem a nepřestává foukat vítr. Velikonoční ostrov má stabilní počasí po celý rok, antarktické léto je v lednu.

ZAŘIZOVÁNÍ VÍZ, LETENEK A PLATBY

Česká republika má s Chile bezvízový styk a tak k návštěvě stačí pouze platný cestovní pas. Do Santiaga létá z Prahy například holandská KLM (mezipřistání Amsterodam, Sao Paulo a Buenos Aires), anglická British Airways, francouzská Air France anebo německá Lufthansa. Doba strávená v letadle z Prahy činí okolo 20 hodin. Časový rozdíl mezi Chile a Českou republikou jsou čtyři hodiny.

Národní měnou je chilské peso ($), 1 Kč = 15 $.

CHILSKÉ CESTOVÁNÍ

Letadlem - letecké společnosti Lan Chile, Ladeco, National a Avant létají poměrně často do všech větších chilských měst. Letušky jsou příjemné, strava na palubě výborná a národní alkoholický nápoj pisco se nalévá bez omezení.

Autobusem - po celé zemi je rozvinuta síť soukromých autobusových společností, které pasažéra dovezou všude, kam vede silnice. Autobusy na dálkových linkách jsou pohodlné se sklápěcími sedadly, videem a chemickým WC. Luxusem jsou tzv.: salón-cama, kdy se sedadla dají položit úplně na podlahu, až vznikne pohodlná postel. V hrubém nástinu lze cenově vyjádřit poměr, že 100 kilometrů ujetých v lepším autobuse stojí na naši měnu 100,- Kč.

Autem - půjčovny nabízí osobní auta i velké vany. Auto si můžete objednat už z Evropy u renomované společnosti Hertz anebo až po příletu u konkurence jako je Dollar, Alamo, Avis či Budget.

Vlakem - v současné době funguje pro přepravu turistů jen spojení ze Santiaga na jih do města Puerto Montt. Vzdálenost 1 020 kilometrů urazí vlak během 19 hodin za 1 400,- Kč ve spacím voze.

Lodí - turisté využívají spojení z města Puerto Montt k laguně San Rafael anebo populárnější čtyřdenní plavbu až do Puerto Natales. Plavba měřící 1460 kilometrů vede jak po klidné vodní hladině nespočetných ramen a fjordů, tak i oblastí otevřeného Tichého oceánu. Loď vyplouvá z Puerto Montt zátokou Seno de Reloncaví a potom obeplouvá vysoký poloostrov Taitao, přičemž musí překonat 12 až 17 hodin plavby rozbouřeným Pacifikem. Všichni si oddechnou, když vpluje do zálivu Golfo de Penas, odkud pokračuje kolem ostrova Wellington a Hannover až do nejužšího místa plavby Paso Kirke, širokého 36 metrů. O plavbu mají turisté velký zájem, i když lístek do první třídy stojí okolo 11000 Kč. Druhá třída se prodává za 9000 Kč, pasažéři se ale musejí spokojit s palandami ve společných kabinách pod čarou ponoru. O jídlo není nouze, protože cena zahrnuje také plnou penzi. Loď přepravuje i kamióny s nákladem zeleniny či rybích násad, osobní automobily, motorky a kola pasažérů.

SEVERNÍ OBLAST

Národní park Lauca
Hlavním městem nejsevernějšího chilského regionu je přístav Arica. Odtud pouhé tři hodiny cesty autobusem dělí písečné pláže Pacifiku od horského průsmyku Paso de Tambo Quemado ve výšce 4660 m.n.m., následovaného panoramatickým parkem Lauca. Národní park nabízí několik zajímavých vrcholů na lezení, trekking a pozorování ptactva a zvěře. Pro pobyt v parku je nutný stan a zásoby jídla, pokud výlet nezajišťuje cestovní kancelář z Aricy. Dominantou je vulkán Parinacota (6350 m.n.m.), věrně se zrcadlící v modré vodě laguny Chungará. Hojně se zde vyskytuje růžový plameňák chilský, obří lyska a dříve takřka vyhubená vikuňa.

Na území Chile se vyskytují všechny čtyři druhy lam: z divokých forem je to vikuňa a guanako, z domestikovaných lama krotká a alpaka.

Salar de Atacama
Třetí největší solná poušť světa Salar de Atacama vznikla vyschnutím slaného jezera a tak plochu přes 90 kilometrů dlouhou a 60 kilometrů širokou pokrývá jenom polámaná bílá krusta. Kromě soli a lithia je Salar de Atacama bohatá i na minerály jako borax a jód. Velmi suchý vzduch umožňuje dobrou viditelnost až na 30 kilometrů. V poušti jsou malá jezírka se slanou vodou, v jejichž blízkosti se i přes tvrdé životní podmínky usídlili různí ptáci, jako například u laguny Chaxa. Hojně rozšíření plameňáci se živí mikroskopickými korýšky, kterým se dobře daří v přesolené vodě.

Administrativním i turistickým centrem je San Pedro de Atacama, pouštní městečko vybudované ve výšce 2436 m.n.m. Množství cestovních kanceláří nabízí organizované výlety, půjčování horských kol i zajištění horolezeckých výstupů. Nejvyšším v okolí a zároveň i technicky lehkým je nečinný vulkán Licancábur (5930 m.n.m.). Výstup na obří hromadu sutě (jeden krok nahoru, dva dolů) trvá cca 6 hodin, na vrcholu je tmavě modré jezírko a nádherný výhled jak na poušť Atacama, tak i na bolívijské jezero Laguna Verde.

Vzhledem k velkému výškovému rozdílu zde horolezce postihuje horská nemoc (apunamiento). HN vzniká vlivem podstatně sníženého atmosférického tlaku, kdy se krev méně okysličuje a organismus se ocitá v kyslíkovém dluhu. Prudké bolesti hlavy, nevolnost, zvracení, ztráta rovnováhy a rychlý tep jsou klasické příznaky mozkového či plicního edému. Na horskou nemoc neexistuje lék, jediným řešením je sestup do nižší polohy. Prevencí je řádná aklimatizace.

Valle de La Luna
Ve vzdálenosti 12 kilometrů od San Pedra de Atacama se nachází "Měsíční údolí", dno bývalého jezera. Uprostřed zcela mrtvé země s kusy slídy byly jezerní usazeniny vyerodovány větrem do obrysů připomínajících lidské postavy a některé z nich nesou i pojmenování. Mezi skalami s ostrými hřebínky vyniká navátá písečná duna, vysoká desítky metrů. Při procházení se po jejím hřebeni ještě na jedné straně svítí slunce, ale na druhé je už noc.

Gejzír El Tatio
Na široké pláni u bolívijských hranic se ve výšce 4 400 m.n.m. nachází obrovské pole gejzírů. Z podzemí je slyšet temné dunění, v tůňkách bublá voda a z vařící vody stoupá pára, po navrstvených barevných usazeninách stékají potůčky naředěných chemikálií. Největší gejzír El Tatio chrlí vodu až výše tří metrů a v jeho blízkosti je pod nohama cítit, jak se tenká krusta země chvěje. Noční teploty se pohybují pod bodem mrazu, ve dne vzrostou až na 25^oC.

Cestou zpět do San Pedro de Atacama se u cesty nalézají horké vulkanické lázně Puritama - ze skály tryskající pramen má 32^oC a podél jeho toku byly vybudovány desítky malých bazénků ohraničených kameny. Každý z návštěvníků si vybere podle své chuti a ve slabě minerální vodě relaxuje.

STŘEDNÍ OBLAST

Santiago de Chile
Hlavní město se skoro čtyřmi milióny obyvatel má výstavný střed plný mrakodrapů s okny z kouřových skel, obchodů a bank slavných jmen i výloh plných moderního zboží. Historickým centrem je náměstí Plaza de Armas (Náměstí zbraní) s hlavním kostelem - Katedrálou. V odpoledních a večerních hodinách se zde shromažďují malíři portrétů, akrobaté, hráči šachu a tančící muzikanti s obrovitými bubny a činely na zádech. Na jihozápadním konci náměstí je ulice Paseo Ahumada, kde pouliční obchodníci nabízejí nejenom suvenýry, pohlednice, mapy a knihy, ale i ovoce a zmrzlinu. Příjemnou procházku nabízí Cerro Santa Lucía, kopec pokrytý zelenými zahradami a fontánami přehlížející centrum města s řekou Mapocho. Nejvyšším vrcholem Santiaga je Cerro San Cristóbal, vysoký 860 metrů. Nejhezčí vyhlídka na mohutnou východní hradbu And a menší pásmo kopců na západě je od velké bílé sochy Panny Marie. Na úbočí kopce je rozložena nevelká zoologická zahrada s druhy zvířat pro místní obyvatele exotickými, jako jsou např. králíci a bažanti a zcela obyčejnými pásovci.

Nejlepší chilské lyžařské svahy se nacházejí od 45 do 150 kilometrů za Santiagem, směrem k Andám. Sjezdovky jsou ve výšce okolo 3000 m.n.m. s převýšením jednoho tisíce metrů. Sníh je obvykle hluboký a suchý, nejlepší a i nejdražší období je od začátku července do poloviny srpna. Populárním se stává i snowboard.

Pouhých 120 kilometrů od Santiaga směrem na severozápad se nachází města jako Valparaíso anebo Viňa del Mar. Situované na pacifickém pobřeží nabízejí písčité pláže, o víkendech přeplněné navzdory studené vodě. Když jsou vlny vysoké, tak se na zpěněných hřebenech prohánějí příznivci vodního prkna (bodysurfing).

Vodopády Las Lajas
Cestou na jih po silnici panamericana je povinná zastávka u nejznámějších chilských vodopádů Las Lajas. Řeka Laja se zde rozlévá do tvaru široké podkovy, odkud voda s hlukem padá do 48 metrové hloubky, do bílého zpěněného kotle. Odtéká hlubokou skalní štěrbinou, vyhlodanou silou vody v masivní skále, aby se o kus dál spojila s druhým ramenem řeky, kde se dá při hezkém počasí koupat. V blízkosti je veliké parkoviště, restaurace i prodejny suvenýrů.

Národní park Huerquehue
Malý národní park s podivným názvem Huerquehue (výslovnost "uerkwue") se nachází 35 km od turistického městečka Pucón. Název vznikl zkomoleninou z původního indiánského jazyka Mapuche a znamená "místo, kde žijí drozdi". Dominantním stromem je přesličkovitá araukárie, jehličnan, který zbyl z pravěku. Přirozený střed národního parku tvoří čtyři malá jezírka, přístupná po strmé pěšině od vstupní brány. Jezerní břehy jsou obrostlé hradbou zelených araukárií, tvořících kontrast s modrou vodou a sluncem vybělenými kmeny, ležícími zde jako obratle uhynulých dinosaurů. Větve s trojúhelníkovitým jehličím jsou někdy zakončeny podivnými kulatými šiškami ze stlačených semen, které se postupně rozpadávají. Průměrná výška parku se pohybuje okolo 1 300 m.n.m a v zimě tu padá sníh.

Národní park Villarrica
Nejstarší chilský národní park (založen v roce 1925) pokrývá plochu 610 km² a jeho hlavní atrakcí je sopka Villarrica (2 847 m.n.m.). Ačkoliv je stále činná, patří výstup na vrchol mezi velice lehké a každoročně se o něj pokusí tisíce turistů. Mnoho cestovních kanceláří v Pucónu nabízí zajištění výletu za 40 USD. Klienti vybavení stejnobarevným oblečením a respirátory jsou během výstupu přivázáni za průvodcem udávajícím pomalé tempo. Zdatnější se pokoušejí o štěstí sami. Úspěšnost obou postupů je stejná, cesta nahoru a dolů trvá 6 až 9 hodin. Z počátku se stoupá černou, klouzající sutí pod sloupy lyžařského vleku, potom už po sněhovém poli. Vyšlapaná cestička přechází do obtížnější partie až těsně pod vrškem, kde si opatrnější nasazují mačky. Z vrcholu se nabízí neopakovatelný výhled do kraje na jezero Lago Villarrica, vyhaslý vulkán Lanín i pohled do hlubin činného kráteru. Ze sopouchů unikající sírové výpary vytváří při bezvětří nedýchatelné klima, takže mnoho turistů se ihned vrací dolů. Poslední erupce byly zaznamenány v létech 1971 a 1984. Z vulkánu stále stoupá kouř viditelný zdaleka a v noci září oranžovým přísvitem. Během zimních měsíců slouží Villarrica jako středisko pro lyžařské sporty a poslední dobou tu vyrostlo několik nových vleků.

Stejnojmenné městečko Villarrica, vzdálené 20 kilometrů, slouží jako základna i pro další sporty. Cestovní kanceláře nabízejí rafting na blízké řece Río Trancura, kde je možno provozovat i populární canyoning. Jezero Villarrica je za větrného počasí ideálním místem pro windsurfing, pokud ovšem není na hladině příliš mnoho vodních lyžařů anebo vodních skútrů. Jako novinka se nyní nabízejí boje v paintbolu. Není divu, že v letních měsíců je tu opravdu plno.

PATAGONSKÁ OBLAST

Puerto Montt
Zde na chilském území končí slavná panamericana a další doprava na jih vede pouze po moři. Puerto Montt je menší městečko s asi 140 000 obyvateli, kde je snadné se orientovat, protože ulice jsou stavěny pravoúhle. Město je pojmenováno po chilském prezidentu Georgu Monttovi. Zajímavou část tvoří starý přístav Angelmó, asi 20 minut chůze od centra na západ. Černovlasí prodavači nabízejí těžké svetry z hřejivé lamí vlny, pestré čepice, vyřezávané dřevěné figurky, rukavice a rozmanité kožené i dřevěné zboží. Nenechte si ujít návštěvu některé z mnoha rybích restaurací. Kyprá Chilanka vám naservíruje porci čerstvého růžového lososa, polévku z mořských ráčků a domácí víno.

Městu Puerto Montt dominuje bělostný kužel nyní vyhaslého vulkánu Osorno (2630 m.n.m.), jehož horní dvě třetiny kryje ledový plášť. Tyčí se nad blízkým jezerem Llanquihue, ze kterého vytéká prudká řeka Petrohué. Ve ztuhlé lávě řeka postupně vytvořila bouřící kaskády, které spolu s blízkou přírodní rezervací Vicente Perez Rosales tvoří zajímavou podívanou.

Turistické kanceláře v Puerto Montt nabízejí zprostředkování dvoudenního výstupu na poněkud obtížnější Osorno anebo divoký rafting na řece Petrohué.

Torres del Paine
Národní park dostal od Unesco roku 1978 status světového dědictví. Leží sto kilometrů na sever od města Puerto Natales a cesta autobusem napříč nekonečnou zvlněnou pampou, místy přerušovanou drátěným plotem, trvá asi tři hodiny. Horský masív působí již z dálky impozantním dojmem: z vyprahlé travnaté planiny, ležící v nadmořské výšce okolo 150 metrů, se najednou tyčí mohutné skalní stěny dosahující vrcholem Paine Grande až 3 050 m.n.m. Oblast důkladně prozkoumali začátkem roku 1910 bratři Otto a Erland Nordenskjoldovi. Lesy a křoviny hostí 150 ptačích druhů (pštrosy nandu, plameňáky, kondory, labutě černokrké, orly a datly) a 25 druhů savců (lamy guanaco, lišky, zajíce, skunky a dokonce i pumy)

Střed národního parku tvoří štíhlé věže Torres del Paine, od nichž se i odvozuje jeho pojmenování. Výstupy na tyto obrovské žulové obelisky: Torre Norte (2 600 m.n.m.), Torre Central (2 800 m.n.m.) a Torre Sur (2 850 m.n.m.) patří k nejobtížnějším horolezeckým výstupům světa. Hlavními důvody, které z ryze technického lezení dělají problém, je monolitická žula přerušovaná jen nepatrnými trhlinami a nevyzpytatelné zvraty počasí. Jako první vylezli na nejvyšší Torre Sur Italové v roce 1963. Nad jezerem Nordenskjold se tyčí nejčastěji fotografované černobílé skalní špice Cuernos (2600 m.n.m.). Přívoz přes jezero Lago Pehoé vede do blízkosti dalšího jezera Grey, proslaveného stejnojmenným bleděmodrým ledovcem.

Horolezci chtějící pokořit některé vrcholy si před vlastním výstupem musejí koupit povolení, které pro skupinu do sedmi osob stojí 825 USD. Zdatnější turisté volí šestidenní trekking okolo celého masivu Torres, ti pohodlnější si zase mohou objednat vyjížďky na koni.

Punta Arenas
Nejvýznamnější město chilského jihu se sto tisíci obyvateli leží na břehu Magalhaesova průlivu. V jeho blízkosti se nachází Seno Otway - velká kolonie tučňáků magellanských (Spheniscus magellanicus) a Puerto Hambre (Přístav hladu, původní místo založení Punta Arenas, kde ale osadníci s výjimkou jednoho zemřeli hladem).

Punta Arenas slouží i jako výchozí místo výletů do chilské Antarktidy. Desetidenní výlet ruskou výzkumnou lodí okolo Ohňové země až na Jižní Shetlandy (Antarktida) stojí okolo 1800 USD. Na samotný kontinent se může dostat pouze člen vědeckého výzkumného týmu, i když nejvyšší hora Antarktidy Vinson Massif (5140 m.n.m.) láká mnoho horolezců.

OHŇOVÁ ZEMĚ

Na Ohňové zemi doznívá a do Magalhaesova průlivu se potápí horský hřeben, který se táhne od Aljašky přes obě Ameriky a znovu se vynořuje v pásmech Antarktidy. V severní a východní části pokračuje jihoamerická pampa. V jihozápadní třetině ostrova trčí vrcholky hor až do výše 2500 m.n.m. a nejzazší jih země tvoří souostroví s obávaným Hornovým mysem. Po celá staletí býval postrachem mořeplavců, neboť tu většinu roku zuří divoké bouře. Z ostrova, jehož celý povrch měří asi 75000 km², patří zhruba 70% Chile a zbytek Argentině.

Na chilském území se nachází městečko Porvenir, jehož ale předčí rozrůstající se argentinská Ushuaia s hotely, bankami a cestovními kancelářemi. Odtud je to jen 18 kilometrů do národního parku Ohňová země, nabízejícího k procházkám fjordy, jezera, řeky, hory a ledovce. Oblíbenou aktivitou domorodců i turistů je rybaření v čistých řekách, kde je nejčastějším úlovkem duhový pstruh anebo losos. V případě dobrého počasí se nabízí vyjížďky na koních či horském kole.

VELIKONOČNÍ OSTROV (ISLA DE PASCUA)

Tam kde vysoká vlna Tichého oceánu rozbíjí o hroty lávy svoji pěnu a kde vítr naráží na nehybné obry, tam se z moře zvedá nejosamocenější ostrov světa, vzdálený 3780 km západně od chilského pobřeží. Už v roce 1686 se mořský pirát Davis zmiňoval o existenci ostrova v této zeměpisné šířce. Ale až roku 1722 u něj zakotvil velitel holandské tříkorábové flotily Roggeveen a pokřtil jej na Velikonoční. Uctil tak Velký pátek, který předcházel dni objevu. Mořeplavce zaujaly sochy, které se v místním jazyce nazývají "moai", stojící na kamenných podstavcích "ahu". Desítky monolitických figur s velkými obličeji a dlouhýma ušima, vytesané z jemného vulkanického tufu, zanechala na ostrově původní vyspělá polynéská kultura.

Chile Velikonoční ostrov anektovala roku 1888. Správní středisko tvoří městečko Hanga Roa, kde je soustředěna většina z 3000 obyvatel. Dříve se živili chovem ovcí, ale od 80. let se stal hlavním předmětem činnosti turistický ruch. Ostrov je sice malý (zhruba 24 x 12 km), ale procházet jej pěšky pod pálícím sluncem je velmi úmorné. Větší hotely nabízí pronájem terénních džípů, motorek, horských kol i vyjížďky na koních. Na západním cípu se tyčí vyhaslá sopka Rano Kau (410 m.n.m.), odkud se nabízí pohled na celý ostrov i zelení obrostlý vnitřek kráteru s malým jezírkem. Na severním pobřeží je nejkrásnější pláží Anakena s bílým pískem, oblíbené místo nabízející bezpečné plavání. Nejvyšším místem je vyhaslý kráter sopky Terevaka (652 m.n.m.).

Jedinou společností létající na Velikonoční ostrov je chilská Lan Chile. Zpáteční letenka ze Santiaga stojí 875 USD.

Lída Puldová