Ruwenzori

Domorodci tomuto pohoří říkají "Runssóro", což znamená něco jako "Kolébka mraků" nebo "Deštné hory". A je to ve všech směrech pozoruhodné pohoří. Leží na západní hranici dnešní Ugandy asi tři sta kilometrů vzdušnou čarou od jejího hlavního města Kampaly. Jeho masív se táhne mezi dvěma jezery v příkopové proláklině, kde téměř každý pahorek v této oblasti je vulkanického původu a chrlil kdysi lávu. Jen Ruwenzori vzniklo vyzdvižením krystalického podloží v délce něco kolem 120 kilometrů a šířce necelých 50 kilometrů. A vyzdvižení to bylo tak mocné, že mezi jeho vrcholy je tu hned několik pětitisícovek. To ale ani zdaleka není jeho jediná zvláštnost, pro kterou ho znalci Afriky považují na jedné straně za nejkrásnější a na druhé straně za nejcizorodější oblast kontinentu.

Ruwenzori je třetím nejvyšším pohořím Afriky a současně je také klimatickým předělem mezi západním čistě rovníkovým a východním vlhkým klimatem. To je také důvod, proč v celé oblasti velmi často prší a proč tady, jen kousek od rovníku, leží na vrcholcích hor stálý sníh a údolí vyplňují velké ledovce. Nakonec celá oblast Ruwenzori je jednou z největších zdrojnic vody. Ta napájí především řeku Nil a právě odtud teče ta ohromná spousta vody, která dále po proudu umožňuje život v pouštních a polopouštních oblastech Súdánu a Egypta.

O tom, že uprostřed Afriky jsou vysoké hory, se zmiňoval už Homér, Herodot a Strabon. Také Ptolemaios zakreslil do své mapy poměrně přesně rovnoběžkový pás hor a dal mu jméno "Monte lunae" neboli Měsíční hory. Historie objevení těchto hor pro Evropany je nerozlučně spjata s dějinami velkých afrických objevů. Prvním Evropanem, který tyto hory spatřil, byl nejspíše R. Gessi v roce 1876. Protože je však v zápětí zahalily mraky, považoval jejich existenci za přelud. To do dnešních dnů není nic neobvyklého. Celé týdny se můžete pohybovat v podhůří Ruwenzori a na obzoru budete vidět jen mlžný opar skrývající dokonale jakýkoli náznak hor.

Definitivně tak existenci tohoto pohoří odhalil až slavný africký cestovatel H. M. Stanley dne 24. května 1888. Stanley později také pronikl v pohoří až do nadmořské výšky 3200 metrů a mohl tak potvrdit, že na vrcholcích jeho hor leží skutečně sníh a nikoli sůl či skalní krystaly, jak se domnívali domorodci.

Ruwenzori patří k nejzarostlejším územím na Zemi a současně je krajem s velkou rozmanitostí druhů. Typickou zvláštností tu jsou obří starčeky, lobelky a stromovité vřesovce, které pro svou blízkou příbuznost s podobnými rostlinami jihoamerických And provokují řadu otázek nad jejich vznikem a vývojem. Každý den léto a každou noc zima, tak by se daly ve zkratce vyjádřit klimatické poměry těchto míst. Sliz v květných růžicích stromových lobelek s vysokým obsahem cukru působí jako ochrana před mrazem a cukernaté usazeniny ve tkáni brání vytváření ledu, který by zničil buňky.

Pět tisíc milimetrů za rok jsou naměřené hodnoty pro průměrné srážky. To je hodnota, kdy je prakticky nemožné prožít tu byť jediný den bez vydatného deště. Charakteristické pro Ruwenzori jsou také rozsáhlé bažiny, sahající až do velmi vysokých poloh. Neprostupné podloží zadržuje vodu z častých srážek a celá údolí se tak mění v jen těžko prostupné močály. Na vrcholech a hřebenech jsou zase ledovce, pro něž je typická jejich velká šířka v poměru k délce.

Ten kdo sem přijde, musí ale obdivovat především divokou přírodu. Vysoké stromy s hustými korunami, liány, obří kapradiny, kvetoucí epifyty a neprostupné keře tu vytvořily mnohde zcela neprostupné houštiny, takže není nic divného na tom, že mnoho zdejších rostlin, ale i třeba bezobratlých živočichů nemá ještě ani jména anebo vůbec nebyly pro vědu objeveny.

Info:

Výchozím místem většiny výprav do pohoří Ruwenzori je vesnice Ibanda, kde sídlí také správa národního parku. Za vstup do parku se platí nemalá částka, která se rok od roku zvedá. Správa parku se také snaží vnutit návštěvníkům doprovod, nosiče atd., takže celková částka za návštěvu parku se snadno vyšplhá na desetitisíce korun za osobu. Na druhé straně je z oficiálních statistik parku zřejmé, že počty návštěvníků pohoří Ruwenzori se pohybují v desítkách, maximálně několika málo stovkách osob za rok. Strážci parku prodělávají tvrdý vojenský výcvik a vyzbrojeni jsou samopaly, takže se nedá doporučit nějaké obcházení místních nařízení. Ibanda leží v údolí řeky Mubuku, asi 10 km od silnice spojující městečka Fort Portal a Kasese. Z Ibandy se dá až na hranici parku dojet terénním autem, dál už ale vedou jen stezky pro pěší. Národní park pohoří Ruwenzori byl jako přírodní památka zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO v roce 1994.

Mapa pohoří v PDF - rubrika průvodce.

Lumír Pecold