Vizovické pečivo

Vizovické pečivo je typické pro Valašsko. Ozdobné figurky z těsta se prodávaly v předvánočním období na trzích a jarmarcích i hodně daleko od Vizovic a vždy si našly své obdivovatele. Jedním z pokračovatelů tradice výroby tohoto tvarového pečiva je Eva Oškerová z Valašského Meziříčí.

Je radost dívat se, jak jednotlivé figurky z těsta doslova rostou paní Oškerové pod rukama. Bleskově vymodeluje žabku, kohoutka, nůžkama nastříhá bodliny u ježka a při práci vypráví o tom, jak to s vizovickým pečivem začalo v rodině jejích předků. "Výroba zvířátek z vizovického pečiva je stará asi 150 roků. První zmínka o nich je asi z roku 1850 v Čižmárově kronice města Vizovic. V té době žila ve Vizovicích rodina - pekařská rodina - Josefa Lutonského. Měli malé hospodářství a pekárničku, kam si lidi nosili péct chleba, nebo si donesli mouku a nechali si ho udělat. A tady ten Josef Lutonský začal zkoušet zvířátka. Nejprve z kynutého sladkého těsta - různé figurky zvířátek, které vlastně viděl kolem sebe. Zvířátka měla úspěch, líbila se hlavně dětem. No a postupem času tady ta zvířátka začal dělat z úplně obyčejného těsta - dávala se tam jenom mouka a voda. A už to sloužilo na ozdobu a začaly se těma zvířátkama zdobit vánoční stromečky a používaly se na vánoce jako ozdoba na stůl."

Paní Oškerová se odmlčela a přidala k figurce malé očko z včelařského drátu, to aby se kohoutek dal zavěsit na vánoční stromeček. Pak ještě svůj výtvor jedním pohledem zkontrolovala a sáhla do mikrotenového sáčku pro nový kousek těsta. "V té rodině měli čtyři děti - tři kluky a jednu dceru. To byla moje babička. Narodila se v roce 1873. Jeden z těch synů se vyučil pekařem u svého otce - Alfons Lutonský. A ten potom žil ve Vizovicích, naučil to svoji ženu, snachu která se do té rodiny přivdala a vizovické pečivo je spojeno s pojmem Lutonských. Staříčci Lutonští vizovické pečivo proslavili po světě."

Další figurka přibyla v řadě na pečícím plechu a pod rukama paní Oškerové roste adventní věnec. "Po válce se začaly dělat i složitější kousky, jako různé svícinky, podkovičky, betlémy, andílci, čerti. Recept je jenom půl kila hladké mouky a dvě deci vody, nic jiného tam není. Po vytvarování - než se to dá péct do trouby - tak se to natře celým rozšlehaným vajíčkem a spíš se to suší než peče. Čtyři, pět hodin je to v troubě - podle velikosti těch tvarů a taky podle výkonnosti trouby, ale musí se to péct opatrně, jinak to praská a už to není ono. Taky těsto musí být pořádně udělané, pořádně propracované. Zdá se, že vody je na půl kila mouky málo, ale když se dá vody víc, tak potom se těsto lepí a zvířátka praskají."

Zahnuté nožky, kulička těsta na tělíčko a pak dvě vyboulené očiska, kam se přilepí černé semínko a je tady kouzelná žabka. "Dřív se na oči používal koukol, ale ten už je nedostatkový, ten už neroste a tak ho nahrazuje cibulové semínko. No je trošku menší, ale je hrbaté, tak tam dobře drží."

Paní Oškerová si vzpomněla na svého stýčka, od kterého se jako malá učila modelovat zvířátka, a zasmála se. "Strýc vždycky říkal: Cerko co ti mám povídat - kraď očima."

Plech se už zcela zaplnil zvířátky. Teď je potřeba výrobky natřít rozšlehaným vajíčkem a upéct. "Musí se to natřít svědomitě protože tím vajíčkem se to leskne a je to vidět. Tam kde by to nebylo pěkně natřené, tak je to na tom upečeném potom poznat." Uzavřela své vyprávění o vizovickém těstu paní Oškerová a šoupla vše do trouby, aby za pár hodin vytáhla nádherné, do hněda zbarvené, vánoční ozdoby.

Film "Vizovické pečivo" - Ingema TV

Lumír Pecold