Košíkáři v Morkovicích

V každém výrobku z vrbového proutí je ukryto kus fortelu a řemeslného umu. Je přitom lhostejné, zda je to koš na rohlíky v samoobsluze, košík na houby anebo zahradní křesílko. Košíkářské řemeslo patří k těm vůbec nejstarším a přitom se na postupu, jak vytvořit z proutků dokonalý košík, za ta staletí změnilo jen velmi málo. Jedním z míst, kde je právě košíkářská tradice velmi hluboká, jsou Morkovice.

Košíkářství patří mezi vůbec nejstarší řemesla. V Morkovicích nedaleko Kroměříže se košíkářská tradice udržuje již několik set let. Už v roce 1739 tu byl založen samostatný košařský cech. V dobách největšího rozkvětu tady pracovalo najednou až 1000 košíkářů.

Na začátku 19. století bylo v Morkovicích ale už jen 17 mistrů a 23 tovaryšů. A i když tu byla na konci 19. století dokonce založena speciální košíkářská škola, úbytek košíkářů byl značný.

K největšímu rozvoji košíkářské práce došlo v Morkovicích v době, kdy se tu začala vysazovat šlechtěná košíkářská vrba.

Vlastnosti proutí jsou pro zdar práce velmi důležité a jeho úprava před vlastním pletením je rozhodující i pro vzhled košíků.

Pan Emil Vlček z Morkovic o proutí říká: "Proutí se vytěží v mrtvém stavu. Čím je kratší, tím je dražší, protože je víc náročné na opracování. V mrtvém stavu, to znamená v období - konec listopadu, prosinec, leden. A pak se vaří. Po uvaření se musí nechat vychladnout, po vychladnutí se loupe, to proutí dostává vlastně červenou barvu. Ta červená barva se získává tím tříslem, které obsahuje kůra tohoto dřeva. Pak se proutí po vyloupání musí usušit a uskladnit. A znova při zpracování se musí postupovat tak, že se proutí musí namočit a pak se s ním teprve pracuje. Protože to je dřevo, nebo druh dřeva, který je plastický."

Mistrovskými kusy vyráběnými z proutí je vyplétaný nábytek. Je lehký, vzdušný a dekorativní. Pro výrobu proutěného křesla je základem pevná kostra, která se pak postupně vyplétá proutím. Dopředu musí být dobře promyšlený celý postup, jak na sebe navazují jednotlivé části výpletu, aby se dosáhlo krásného a funkčního výsledku. Na kvalitu košíkářské práce mají vliv nejen vlastnosti proutí, ale především také dovednost košíkáře.

Pletený nábytek se v Morkovicích začal vyrábět až po roce 1914. Tehdy pro místní košíkáře uspořádal kurs výroby tohoto nábytku Zemský ústav na zvelebování živností pro Markrabství Moravské z Brna. Jeho výroba se však rozvinula až po první světové válce, kdy se vyráběly asi tři typy křesel, několik druhů stolků, ale také třeba dětské kočárky.

Vytvořit konstrukci a postup výroby takového křesílka nebylo nikdy jednoduché, proto košíkáři přebírali vzory často jeden od druhého, a tak základní tvary zůstávaly po dlouhou dobu neměnné a nesly znaky secese. Až v poslední době se tu a tam objeví nějaký nový vzor.

Nástrojů, které potřebuje košíkář, není mnoho. Ostrý nůž, velké šídlo neboli špice, stloukací železo zvané zbiják, nůžky a pár dalších nástrojů zcela stačí k tomu, aby ruce a zkušenost košíkářů mohly vytvářet řadu užitečných předmětů.

Krása výrobků z proutí je především v jejich přírodním materiálu, v precizním zpracování a v jejich tvaru, který z velké části určují možnosti použitého proutí.

Některé košíky se pletou na dřevěných formách. Formy pomáhají při pletení udržet pravidelný tvar koše i stejnou velikost výrobků, které se dělají v sérii. Formy jsou podle složitosti tvaru výrobku buď jednodílné nebo rozkládací, to proto aby se daly vyjmout z hotového koše.

Lumír Pecold