Pod holandskými plachtami

Doba největší slávy holandských obchodních plachetnic byla někdy před 400 lety, ale silná námořnická tradice a velké plachetnice se dochovaly do dnešních dnů. Už sice nevozí koření a drahocenné náklady, ale každá jejich plavba stále voní úžasnou romantikou.

Holandsko a moře - to jsou pojmy, které nelze oddělit od sebe. Na území Holandska probíhá od nepaměti střet lidí s mořským živlem, ale také tu lidé moře využívají ve svůj prospěch.

Zlatým obdobím bylo pro Holanďany z tohoto pohledu sedmnácté století, kdy admirálové Ruyter a Tromp ovládli v čele mocné flotily světová moře. Bohaté državy povýšily Holandsko na první světovou velmoc a holandské přístavy se staly centrem evropského námořního obchodu.

V roce 1602 vznikla v Amsterdamu Východoindická společnost s cílem ovládnout obchodní cesty do Afriky, Malajsie, Číny, Tasmánie a Japonska. O dvacet let později tu vznikla i Západoindická společnost pro obchod s Brazílií a Severní Amerikou. Nakonec i dnešní New York vděčí za své založení právě Holanďanům, kteří na ostrůvku Manhattan založili Nový Amsterdam.

Nizozemci jsou na svou námořní minulost patřičně hrdí. Námořní muzeum patří k těm nejnavštěvovanějším. Celé školní třídy převlečené za piráty nebo námořníky si tu chodí vyzkoušet, jak se žilo a pracovalo na velké obchodní plachetnici z dob, kdy mořím kralovala mocná Východoindická společnost. Vždyť v době svého největšího rozkvětu vlastnila 150 obchodních lodí, 40 lodí válečných a zaměstnávala na 10 000 vojáků.

Nizozemci ovšem na slavnou dobu plachetních korábů zdaleka jen nevzpomínají. S jistou nadsázkou se říká, že lodí, člunů a nejrůznějších bárek je v Holandsku víc než lidí. Ovšem velké plachetní dvojstěžníky a trojstěžníky hrají mezi nimi prim. Lodě jako vystřižené z obrazů starých holandských mistrů brázdí stále místní pobřežní vody.

Staré rybářské lodě byly zmodernizovány a přestavěny. Astroláby a sextanty nahradil počítač a GPS.

Lodě dostaly motor, aby mohly plout i v bezvětří a byly bezpečnější.

V okamžiku, kdy zarachotí na palubě rumpály, napnou se lana a na stěžeň začnou stoupat plachty, zmocní se ale posádky stejný pocit napětí i nadšení jako v dobách největší slávy holandských plachetnic.

Chvíle kdy se naše mohutná loď odpoutá od mola je nezapomenutelným zážitkem. Dusot nohou po palubě, rachot vrátku zvedajícího plachty, povely kapitána - obraz připomínající atmosféru v jaké jistě vyplouvaly lodě už před staletími.

Strijd je dvojstěžník typu kliper a byl postaven v roce 1889. Jako říční loď vozil kdysi náklad nahoru po Rýnu. Pak dosloužil a v roce 1980 byl od základu přestavěn na rekreační plachetnici. Přibyly kajuty, kokpit byl částečně zakryt aby posádka měla větší komfort, ale nic se nezměnilo na namáhavé práci s plachtami.

Pokud příliš nefouká, tak plachty zvládnou obsluhovat čtyři lidé, to je minimum, ale posádku může tvořit až 24 osob.

Klipry druhé poloviny 19. století byly vrcholem konstrukce obchodních plachetnic. Trupy se stavěly podle složitých teoretických výpočtů a lodě tohoto typu nesly vždy velké množství plachet. To vše zabezpečovalo těmto lodím do té doby nebývalou rychlost.

Ať ale lodě plují daleko nebo blízko, rychle či pomalu, stejně je pro ně nejdůležitější šťastný návrat do přístavu, byť je to jen proto, aby za nějaký čas mohly opět vyplout.

Lumír Pecold